3-iron

Po první zkušenosti s Kimem (a to příšerným Ostrovem) jsem mohl být jen příjemně překvapen. Závěr jsem jako tradičně u takto hlubokých filmů nepochopil (resp. možná ano, ale ruku bych za to do ohně nedal), nic to však nemění na celkově dobrém dojmu z filmu. Možná se v budoucnu opět odvážím zabrouzdat do Kimovy tvorby; zbývá mi jen doufat, že narazím na další 3-Iron a ne na další Ostrov... 80% (13.12.2010)

,,Těžko říct, jestli svět ve kterém žijeme, je sen nebo skutečnost“..... Korejský ,,Timur a jeho parta“ (ale bez party). Vejde, uklidí, vykoupe se, vypere, je li třeba sejme manžela, opraví rozbité věci. Artový film o lásce a citových vazbách. Ne o tom co se dá nalézt v bytech, ale spíš o tom, co nacházíme uvnitř sebe. Citlivý, nepravděpodobný příběh, který sedí ke KIM KIM DUKově image. A jaký by u nás nikdo natočit nedokázal. Já těch 82 minut pro jednou vydržím, ale.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vím co znamená film beze slov. 2.) Zajímá mě, co mají korejci doma. 3.) Nejsem si jistej, jestli rána golfovým míčkem bolí. 4.) Filmové umění MILUJU víc než Avatara. 6.) Ki-duk-Kim je bůh! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.04.2010)

Velmi zvláštní, působivý snímek z kinematografie, které jsem se dlouhý čas vyhýbala a která mě vůbec nelákala. 3-iron měl být prvním snímkem, který mé zábrany prolomil. Chvílemi působí jakoby nadpozemsky, jako sen. Je to film, který může být možná pro nějaké osoby nezáživným, a nebudou o něm mluvit kladně. Kdybyste se jich zeptali proč, možná by odpověděli, "že to bylo nudné a že se tam vůbec nemluvilo." Ale jsou někdy dialogy opravdu ve filmu tak důležité? A ve vztazích? Někdy jsou slova zbytečná a nepodstatná, mnohem důležitější může být mlčení, ticho a pohledy, které dokáží říci vše to, co slova nikdy nesvedou. Mlčení může být dialog pronášený srdcem. Je to chvíle, kdy nechceme mluvit, protože slova by mohla vše pokazit. To, co zde není vyjádřeno slovy, je vyjádřeno v celkové hloubce a jakémsi kouzlu tohoto filmu. A ne každý tomu bude schopen porozumět. (11.09.2009)

Proti Ostrovu mnohem klidnější snímek. Proti Jaru, létu, podzimu, zimě a zase jaru méně lyričtější a moderněji zpracovaný. Zároveň však asi nejvíce srozumitelný širšímu publiku, kdy i neasijsky myslící divák pochytí téměř všechny významy. Partička zlodějíčků, která vždy někde něco na oplátku za vloupání spraví či jinak zasáhne byl skvělý nápad. Těším se na další věci Ki-duk Kima. * * * * (12.01.2012)

Můj oblíbenec François Truffaut kdysi poznamenal, že všechno, co je řečeno, namísto aby to bylo ukázáno, je pro diváka ztraceno. Vyprávět příběhy výhradně pomocí obrazů s minimem slov či jejich úplnou nepřítomností - to je totiž ten nejzazší bod filmařského umění. Kim Ki-duk, podobně jako další nesmrtelní velikáni filmového světa, počínaje Hitchcockem a konče Kubrickem, si je tohoto základního filmařského axiomu dokonale vědom. V elegicky rozostřeném oparu 3-iron jej doslova a do obrazu ždímá do poslední kapičky potenciálu. Před konglomerátem se vzdálenou a přesto blízkou východní optikou, která odlišně vyhodnocuje a chápe jak násilí, tak sexuální otevřenost i otázky transcendentální (předně od sebe neodlučuje jednotlivé principy duality, ale chápe je jako celek - např. dobro nemůže existovat bez zla, radost není nic bez smutku apod.), se nedá zastírat, že zde kráčí o skutečnou/neskutečnou kalorickou bombu na 10ti z 10ti úrovních absolutního prožitku. Je to poezie světla a stínu, ohně a ledu, snu a skutečnosti v nerozlučitelném svazku, u které se lze snadno přesnadno nadít i nějaké té malé, ale o to hýčkanější duchovní katarze. Očišťující v dozvuku dopadajících kapek, průzračný ve své skromné hloubce - takový je odpal s 3-iron. // Můj první Kim. (24.03.2009)