The Friends of Eddie Coyle
Režie:
Peter YatesScénář:
Paul MonashKamera:
Victor J. KemperHudba:
Dave GrusinHrají:
Robert Mitchum, Peter Boyle, Richard Jordan, Steven Keats, Alex Rocco, Joe Santos, Mitchell Ryan, James Tolkan, Jan Egleson, Matthew Cowles, Michael McCleery (více)Obsahy(1)
Britský režisér Peter Yates (1929-2011) se prosadil zručně natočeným kriminálním snímkem Loupež (1967), inspirovaným proslulou Velkou vlakovou loupeží, jenž mu zajistil angažmá v Hollywoodu. Za velkou louží se prosadil příběhem svérázného detektiva Bullittův případ (1968) se slavnou automobilovou honičkou ve strmých sanfranciských ulicích. V jeho americké tvorbě však také nalezneme opomíjenou adaptaci kriminálního románu George V. Higginse Přátelé Eddieho Coylea (1973). Jejím titulním hrdinou je drobný zlodějíček, který se snaží uživit rodinu a vyhnout se vězení, jež mu hrozí za jeden starší delikt. Kvůli tomu se odhodlá prásknout policistovi Foleymu (Richard Jordan) bandu bankovních lupičů, jimž dodává kradené zbraně. Jeho snaha přežít však nemá v ponurém světě bostonského podsvětí sebemenší naději na úspěch... Realisticky natočený snímek se kromě působivě vykreslené atmosféry Bostonu a jeho okolí může pochlubit zejména pozoruhodnými hereckými kreacemi. Představitel drsných chlapíků z desítek filmů Robert Mitchum je přesvědčivý i v poněkud atypické roli "středostavovského" kriminálníka, kterého tíha okolností dostává do prakticky neřešitelné situace. V malé ale výrazné úloze slizkého barmana září známý představitel charakterních postav Peter Boyle (monstrum v Mladém Frankensteinovi). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Nezajímavý, mírně se vlekoucí, občas ne úplně srozumitelný děj; není komu fandit, neobjevuje se žádný sympaťák. Robert Mitchum není ve své roli ani chytrý ani moudrý, je to spíš mudrlant trousící plané historky, které začasto postrádají pointu, nebo aspoň takovou pointu, která by případně ilustrovala, o čem je řeč. Nuda. ()
Výtečná "small-time crook" kriminálka. Mozaika malých ryb v bostonském podsvětí. Ukecaná, pošmourná, reálná. Mitchum vynikajicí a pak je tu jedna boží vedlejší postava, překupník zbraní jménem Jackie Brown, nekouknout na imdb, vůbec by mě podobnost filmu s Tarantinovým flákem nenapadla. -- -Elmore Leonard called the novel upon which the movie is based the best crime novel ever written and that made him a better writer. ()
BULLITTŮV PŔÍPAD, známější snímek režiséra Petera Yatese je fajn film, ale človék si z něj po delší době vybaví jen tu slavnou automobilovou honičku. Příběh za moc nestál. Tímto zásadním nedostatkem naštěstí netrpí tato o pět let mladší žánrová lahůdka od stejného režiséra. A tak se zde velmi stylové podání nachází v symbióze se skvěle napsanou zápletkou s perfektně vykreslenými postavami a vytříbenými dialogy. Zásluhu na tom bude mít asi zmiňovaná kvalitní literární předloha. Po shlédnutí je Vám pak jasné, že se zde Tarantino, Ritchie a spol. více než inspirovali. ()
Příjemné překvapení v podobě spolehlivě natočené old-schoolové kriminálky z prostředí americké galerky, která mi přijde zajímavější než slavnější Bullittův případ od stejného režiséra. Realistický příběh bezvýznamného člena podsvětí, který se nikdy nezmohl na pořádnou ránu a děsí ho představa soudu a následného vězení, které by na stará kolena mohlo znamenat konec rodinného zázemí. Odtud je jen krůček ke spolupráci s policií, jenže podej čertu prst a hned chce celou ruku, a to už pořádně smrdí a v sázce je příliš mnoho. Několik kriminálních deliktů, několik postav, jejichž osudy se navzájem proplétají, nepředvídatelnost a slušné herecké výkony. A na závěr jedna cynická tečka v podobě dvojsmyslného dialogu policisty a jeho práskače. Celkový dojem: 80 %. ()
Yates diváky zaháčkuje heistovým rámcem, ale namísto standardního žánrového bijáku před nimi rozprostře chladně odtažitou, ale díky tomu právě fascinující kriminálku o nevyzpytatelnosti života za hranou zákona. Bez předchozí znalosti děje navíc vyprávění představuje labyrint, v němž se pohybují různé postavy, jejichž vzájemné vztahy a role v celé kriminální struktuře se pouze postupně odkrývají. Toho scénář využívá nikoli k dramatickým zvratům, ale za účelem stupňování napětí a současně zprostředkování cynismu zdejší galerky i zástupců zákona, kde nikdo neví, kdo mu půjde po krku či ho zaprodá za iluzi vykoupení. Vztahy postav tak do značné míry lícují se samotnými loupežemi, které vlastně slouží jako metaforické paralely. Nejprve nahlédneme ideální scénář, ale i když vidíme, že je možný a naplnitelný, nezbavuje to další loupeže napětí z toho, jestli se někde něco nepodělá a co to pak bude mít za následky. ()
Reklama