Putování tučňáků

Tento dokumentární snímek má pro mě propastný rozdíl v jeho dvou verzích - ta francouzská verze s hudbou Emilie Simon (tuhle verzi jsem viděl v kině) mi moc neseděla. Ovšem americká verze (i když mě svrbí prsty psát, že něco amerického přebilo něco francouzského) s hlasem Morgana Freemana a nesmírně citlivou hudbou Alexe Wurmana (která tam pasuje jak tučňák na Antarktidu) učinila teprve z tohoto snímku ten pravý požitek. Okamžitě to vystřelilo soundtrack Alexe Wurmana do mých TOP soundtracků. (26.04.2010)

Veľmi vydarený dokument právom vyznamenaní Oscarom a radom ďaľších ocenení. Za veľké plus a určitú inováciu je možné označiť hlavne to, že tvorcovia tentokrát upustil od zaužívaného a s časti fádného rozprávania komentátora, ktorý nás na čo najlepšej úrovni oboznamuje zo životom tučniakov. Tu práve naopak tučniaci ,,rozprávajú" svoj príbeh putovania sami. Toto ich poľudštenie má za následok, že i keď sa nedozviete koľko je práve v Antarktíde stupňov, ani to, čo tieto tvory najradšej jedia, ale z ich vlastného rozprávania o každodenných útrapách, ktorým musia čeliť je emocionálny dopat na diváka ešte väčší. Zároveň dokument ukazuje ich lásku k mláďatám, odhodlanie i za následok obetovania zachránenia nového života, čo z filmu robí občas veľmi smutné a dojemné, avšak krásne predstavenie. Ako po obsahovej aj po technickej stránke je dokument na vysokej úrovni. Nič sa nedá vytnúť predovšetkým výbornému zvuku a kamere očarenej krásou ľadovej pustatiny, až má človek chuť sa tam za tučniakmi vybrať. Len tá zima. K drobným mínusom filmu patrí predovšetkým český dabing, až priveľmi sentimentálny a predovšetkým nevydarený detský dablér je čistým ťahom na diváka. To isté je možné povedať o piesňach, podľa mňa prekomerčnené a osobne by som nechal vo filme iba inštrumentálnu hudbu. Na tomto dokumente ma dosť prekvapil je značný rozpočet 8 miliónov $ (čo na tom mohlo toľko stáť) a jeho neuveriteľný komerčný úspech s 15-násobnými tržbami. Je to však právom. (14.11.2008)

„Odvtedy tu my tučniaky držíme stráž. Toto je sága nášho rodu.“ Napriek určitej nude (neviem si pomôcť, zabite ma) čarovné čierno-biele putovanie. Od úvodných titulkov s malebnou hudbou som tušil, že sa nemusím báť dabingu tučniakov (šialený ale fungujúci a originálny nápad, dole klobúk) a nasledujúce minúty ma v tom uistili. Čoraz viac som sa vnáral do obdivuhodného a nedoceneného sveta bojovných tučniakov (a to ich nepokladám za nijako zvlášť fascinujúce ani nijako inak zaujímavé zvieratá). Nie je to dokument, nie je to normálny celovečerný film, je to niečo skoro úplne nové (hoci nie revolučné) a radšej ani nechcem vedieť, ako sa nakrúcalo. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/189861/Putovanie-tucniakov-80.html. (07.04.2009)

Antarktida je velmi nehostinné místo světa. Přesto se tu rodí a zaniká život. Tento film ukazuje, v jak drsných podmínkách žijí tučňáci a přivádějí na svět své roztomilé potomky. Je to úchvatná ukázka toho, jak je příroda krásná a krutá zároveň..... Klobouk dolů před tvůrci tohoto dokumentu, ani pro ně to jistě nebyla snadná práce. (16.02.2009)

Od prvnich zaberu je jasny zamer autoru podat zpravu o tom, jak je zivot tucnaku neskonale slozity az smrtelne vycerpavajici. Bez pochyby se neda uprit vytrvalost a snaha o ty nejparadnejsi zabery nad kterymi se tvurci piplali tolik casu, ze si ho netroufam odhadnout. Presto preze vsechno si roztomili tucnaci s odstupem me srdce na plno neziskali a musi se spokojit v uvozovkach jen se slusnym vysledkem, protoze National Geographic nabizi nemene dechberouci zabery kazdy den, byt nadstandardne se jevi zajimavy hudebni podkres a namluveni filmu. Priroda udivuje kazdym dnem. 65% (06.07.2009)