Putování tučňáků

„Odvtedy tu my tučniaky držíme stráž. Toto je sága nášho rodu.“ Napriek určitej nude (neviem si pomôcť, zabite ma) čarovné čierno-biele putovanie. Od úvodných titulkov s malebnou hudbou som tušil, že sa nemusím báť dabingu tučniakov (šialený ale fungujúci a originálny nápad, dole klobúk) a nasledujúce minúty ma v tom uistili. Čoraz viac som sa vnáral do obdivuhodného a nedoceneného sveta bojovných tučniakov (a to ich nepokladám za nijako zvlášť fascinujúce ani nijako inak zaujímavé zvieratá). Nie je to dokument, nie je to normálny celovečerný film, je to niečo skoro úplne nové (hoci nie revolučné) a radšej ani nechcem vedieť, ako sa nakrúcalo. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/189861/Putovanie-tucniakov-80.html. (07.04.2009)

Velmi příjemný - a vlastně i nepříjemný - dokument o tom, jak žijí tučňáci, jak je pro ně komplikované mít mladé, ale jak se s tím vyrovnávají. Líbí se mi na dokumentu, že se prostě jenom dívá, nezasahuje, ale ani se nesnaží přikrášlovat. Příroda je krutá, ale zvířata se s jeho podmínkami dovedou vypořádat. (21.12.2016)

Úžasná pastva pro oči... Smekám před kameramanem, že v takových polních podmínkách dokázal něco tak dokonalého. Trochu mě ovšem rozhodil záměr tvůrců doplnit děj komentářem mužského, ženského a dětského hlasu jako že "za tučňáky" - ta snaha po sentimentální roztomilosti mě dost rušila. Ale viděla jsem to zatím jenom v české verzi. Tiše doufám, že ta původní snad není tak šílená. Zajímavá hudba. (27.03.2009)

Pri sledovaní hyperdrsných podmienok, v ktorých tučniaky žijú a ich až absurdne náročného rozmnožovania som si hovoril, že je vôbec zázrak, že sa dožili dneška. Úctyhodné dielo o úctyhodných tvoroch s čarokrásnou hudbou, skazený trochu poetickými monológmi a možno trochu nudiaci nehostinnou jednotvárnosťou prostredia. (23.04.2014)

Pro mě tedy zdařilý dokument. Krásná hudba, komentáře Morgana Freemana mi také nevadily, neuvěřitelně kruté podmínky...člověk si ani neuvědomuje, co musí jiní zakusit pro to, aby zplodili jednoho potomka a aby ho vůbec udrželi při životě, a zároveň sebe. Tučnáci mi tou svou chůzí a zamyšleným postáváním před sebou, postrákáváním se a rodinným životem přijdou hrozně sympatičtí, i když si uvědomuju, že je to dost antropocentrický, protože kdyby tam ta podobnost s náma nebyla, asi by se mi tak nelíbili...ale to mi je jedno:) No, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, politovala tučňáky za jejich životní osud být pořád na pochodu nebo bez jídla, obdivovala jejich propracované rozdělení rolí, vůli a vzájemné rozpoznávání a v neposlední řadě fandila jejich vytrvalosti, že zůstali, kde zůstali a co jsou ochotni pro svůj domov podstoupit. (14.05.2011)