Tajemství slov

On je to vlastně prachsprostý doják, jenže... jenže je velmi zručně natočený a postavený na fantastických hereckých výkonech. A jelikož jsem ani chvíli neměla pocit, že na mě kape doslazovaný nektar, mohu tento film jen vřele doporučit. Romantika s podtóny hrůzné minulosti dokáže probudit dost silné emoce. (17.07.2011)

Scénář: Isabel Coixet .. Jizvy na duši, jizvy na těle. Isabel Coixet opět boduje. Její scénář nepostrádá potřebnou hloubku a poselství. Režie je skvělá, bez laciných gest, velmi komorní a přesná. Herecké výkony ústřední dvojice jsou jen těžko označitelné za standardní, poněvač jsou bezvadné. Sarah Polley skutečně září a Tim Robbins, i když převážně jen leží, je velice přesvědčivý. Pochvalu lze vyjádřit i směrem ke kameře a hudbě, které je přítomna jen sporadicky, zato silněji vyzní. 90%. (22.05.2006)

„Kam letí? Záleží na tom? Vadí jí snad letět nad padesáti tisíci tunami oceli, do kterých denně naráží dvacet osm tisíc vln, někdy i víc? A to je vše? Trávit čas, než tě stráví sám? Je to všechno? Vlny, vlny. Každá jiná.“ Hanna žije velmi systematický, rutinní, asociální ale bezpečný život, A žila by tak i dál, kdyby se neobjevila krátkodobá práce ošetřovatelky… Líbilo se mi už prostředí, v němž skupinka osamělých existencí žila. Ne snad svou estetičností, ale atmosférou izolovaného klidu, ve kterém si čas na ropné plošině ubíhá svým vlastním, pomalým tempem. Díky tomu se mohl rozvinout vztah těch 2 a mě je moc bavilo pozorovat. Josefovu neúnavnou snahu zapůsobit na „sestru řádu Kuřete a rýže“, a naopak Hannino postupné, opatrné otevírání se. Snímek se mi líbil až do podivného setkání s „důvěrnicí“. Konec se už tak nějak dal čekat. Za mě solidní 4*. „Coro...“ - „Ano?“ - „Jak se dá žít s tím, co se stalo? S důsledky? Jak žít s nebožtíky?“ - „Nevím. Člověk prostě musí žít dál. Všichni vlastně žijí pro budoucnost. Anebo ne. Někdo to nezvládne.“ (06.11.2022)

Po depresivně laděném komorním snímku Můj život beze mne přichází od stejné autorky křehká story o mladé, "neslyšící" dívce, která nechodí do společnosti (protože nemá s kým a ani za nikým) a která impulzivně přijímá nabídku ošetřovatelky na ropné plošině. Kdesi u břehů severního Irska se tak ujímá popáleného muže, který na čas přišel o zrak, navždy pak o přítele. Deprimovaná dvojice tak postupně odhazuje bariéry, žádný kýč však nečekejte. Psychologický laděný film až příliš brnká na posmutnělou strunu, až celý jakoby přestal dýchat. Naprosto uzavřená a nesdílná hrdinka si navíc říká o to, že o ní přestanete jevit zájem. Zbytečně tak jde proti divákovi, který sice jednoznačně ocení vynikající výkony Sarah Polley a (překvapivě obsazeného) Tima Robbinse, naopak ale bude litovat, že s poutem, které oba ztroskotance obklíčilo, šlo pracovat o poznání lépe!! Navíc jakoby se čas zastavoval a sama režisérka nevěděla, jak ho rozběhnout. Celé je to u mě s několika povzdechy.. (19.02.2008)

Příběh dvou ztrápených duší, které se díky mnoha okolnostem našly v bludišti mezilidských vztahů. Hlavní postavy nejsou ploché ani bezduché loutky odříkávající naučený text. Byli to vlastně dva úplně obyčejní lidé, které můžeme dnes a denně potkávat na ulici. Nejvíce jim pomohlo, že spolu mohli mluvit o téměř obyčejných věcech, které pro ně měly ale zásadní charakter. Film vyžaduje velkou dávku pozornosti a čistou hlavu, aby mohl člověk přemýšlet o tom, co se před ním na obrazovce děje. Pak se možná i stane, že ta zmiňovaná deprese postihne i vás. (27.09.2012)