milancecil

Nádherný velmi silný příběh, naprosto nejlepší film mezi mými oblíbenými, příběh osobního neštěstí a utrpení s krásným, šťastným koncem, kéž by to tak bylo vždy i ve skutečném životě, aby utrpení nestřídalo ještě větší utrpení a finální životní zmar.

Toto je naprosto výjimečný film, po všech stránkách úžasné filmové dílo, opakovaně zde rozebírat všechny ty rafinované, dráždivé, hluboce promyšlené detaily v ději nemá smysl, prostě příklad filmového perfekcionismu ve 115 minutách.

Vietnam podle Olivera Stonea, 365 dní přežití, to je ta meta pro odvedence na začátku jeho povinného turnusu, nic víc si nikdo z vojáků nehlídá tak, jako právě počet přežitých dní a pak už jen sbohem a nikdy více se nevracet, na válce není nic krásného, na co by se normální člověk s chuťí díval, na zabíjení není nikdy nic ušlechtilého, nic hodného obdivu, nic heroického, jen má prostě někdo více štěstí a smrti úspěšně i přes mnohá zranění uniká, třeba je obratnější nebo jen v boji bezohlednější, ale není volby, být "dobrý" nebo "zlý" voják, je-li osobní prioritou to vše nějak přežít, je jen na benevoleci velících, jak až nechají v jednotlivcích mokvající zlo uvolnit, kde zastaví bezuzdné ničení a vraždění, kam až nechají poklesnout zbývající lidskost sobě podřízených zabijáků, zda nechají zabít každého nebo jen někoho a koho tedy pro tentokrát ušetřit, to je jediné morální dilema ve válce, není jiné volby, zabij nebo budeš dnes čí zítra zabit sám, tak temný je obraz džungle vztahů v džungli skutečné a pomyslní vítězové jsou ti, co to běsnění přežijí a nevrací se domů v černém plastikové pytli nebo ani tak ne, jen končí jako číslo v armádních seznamech s poznámkou nezvěstný.

Americký fotbal očima Olivera Stonea, ve svém skvělém více jak dvouhodinovém megafilmu nám dává ke shlédnutí klenot celkem okrajového žánru filmové produkce, a to mimořádné sportovní drama z prostředí NFL, pro mne je to jednoznačně dílo doposud s čímkoliv nesrovnatelné, především jeho perfekcionistické zachycení reálií tohoto mimořádně divácky oblíbeného sportu, plného herního taktizování, tvrdých kontaktů mezi hráči na hřišti, s brilantními úniky, přihrávkami a hlavně výborně zrežírovaná show pro desetisíce diváků na ligových stadionech a statisíce diváků u televizních přenosů, příběh se rozvíjí kolem obtížné situace fotbalového klubu Žraloků z Miami a kolem hlavních postav děje spojených s tímto klubem, který je herně v krizi a nedaří se mu plnit představy majitelů a sponzorů, v příběhu je stěžejní generační střet stárnoucího, ale stále respektovaného trenéra s mladou a energickou manažerkou klubu, která má své vlastní představy o příčinách opakujících se nezdarů a tím i ekonomického propadu, své naděje všichni upínají k mladému talentovanému černošskému quaterbackovi, který byl v klubu zatím jen náhradníkem a tak nastupoval do utkání jen sporadicky, v závěru jednoho utkání ale dostává svoji první velkou příležitost, když pro zranění není možné herní post quaterbacka obsadit někým osvědčeným, on příležitosti maximálně využije a náhle se stává novou stoupající hvězdou, je mediálně oblíbený, ale zatím i osobnostně nevyzrálý hráč, konflikty v hráčské šatně i mimo ni na sebe nenechají dlouho čekat. Opravdu dech beroucí podívaná, na takový film se mohu dívat opakovaně a i tak neztratí nic ze svého uhrančivého charisma.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, s naprosto skvělým hereckým obsazením obou hlavních rolí, vypráví citlivě příběh dvou Američanů, populárního, ale již stárnoucího herce akčních filmů Boba a mladé ženy Charlotte, která zatím jen doprovází na pracovních cestách svého manžela, fotografa, jakoby osudově je spojí na krátký čas blízký pocit osamělosti a odloučení v chladné, odcizující atmosféře neustále pulzujícího Tokia, od prvního setkání v hotelovém baru je vzájemně sbližují narůstající sympatie, jakési vzájemné spříznění, nečekaně přerůstající ve zvláštní hlubší přátelství, bohužel omezené časem jen na několik dní, než se životy dvojice opět rozpojí, nádherné, pocitové dílo, ke kterému se stále rád vracím a jistě vracet i nadále budu, je v něm zvláštní trvalá hodnota, jakési ukryté poselství, které mne nutí nad obsahem příběhu vždy přemýšlet. Bez pochyb filmová nádhera, díky.