Tajemství slov

"Jak se jmenujete? Když mě ted držíte za péro a čůrám tu před váma tak bysme si mohly říkat křestníma jménama a možná že taky můžeme začít novej život, vzít se a mít kupu dětí." ... Vrtná plošina je to pravý místo pro Hannu. Tam konečně potkává pár lidí, kterým nevadí její ticho. Tam taky poznává Josefa, svého nejvěrnějšího posluchače. Sarah Polley mě zaujmula už ve filmu Můj život beze mne a Tim Robbins s jeho nepřehlédnutelnou výškou, tetováním a šedinama mě tady přijde neskutečně přitažlivý. (11.03.2013)

Navzdory predem daneho sledu udalosti a takrka nemoznosti se asociovat s postavami dvou lidi, kteri se zblizi na ropne plosine, kde ona ho osetruje po tezke havarii v dusledku pozaru na stanici se nejedna o propadak, ale ani o diru do sveta. Zdimani emoci se nedostavilo a obcasne zbytecne zabery prodluzuji uz tak dlouhy film. 55% (28.03.2008)

Tajemství slov, aneb jak hodně mluvit a nic moc nevykecat. [Symptomaticky ženské.] Přestože může představa filmu o konverzaci hluché se slepým nabávat rysů anekdoty, moc se nepobavíme - a když, jen do pláče, jak by řekl Jára Cimrman. Snímek neponechává nic náhodě - počinaje vynikajícím soundtrackem [Byrne, Waits, Antony & The Johnsons a mně dosud neznámé kontinentální subjekty], přes skvělou, osvědčenou volbu jednoty místa a času na fotogenické těžební plošině, po působivou práci s dialogy, slovy, která se derou na povrch příběhu z hloubky, jejíž podobu nám dávají jen tušit, protože stejnou měrou milosrdně zahalují [snad jsem nevykecal pointu]; přesto snímek disponuje explicitními momenty, z nichž vstávají zbytky animálního zasrstění hrůzou. Z ústředního hereckého dua podává přesvědčivější výkon Sarah Polley. Čím dál víc mi připomíná moji kamarádku Marthu a její [Sarah, ne Marty] pomalu odbourávanou izolaci je radost sledovat. (03.01.2013)

Příběh, odehrávající se na ropné plošině uprostřed němého oceánu, plný hledání se a porozumění. Setkání s Hannou, hluchou dívkou, jejímž hlavním nepřítelem je čas, proti němuž tak usilovně bojuje, ve mně vyvolal cosi nepopsatelného. Nechce být zastižena byť jen chviličkou, ve které by se vracela ke hrůzným vzpomínkám. Její neúprosný zápas s časem je vypodobňován v několika scénách, kdy dívka dělá věci naprosto bezúčelně. Proč kostky mýdla vyskládané až příliš pečlivě? Proč následně po vyšití ubrousku látku vyhodí? Jen prázdný nudný život plný stereotypu a žalostného volání o pomoc, který mi přivodil zvláštní pocit na duši. Snad se ten druh prázdnoty přesunul i na mě, snad to byla lítost či náznak bolesti...Když žena dostane příležitost pečovat o popáleného a dočasně neslyšícího muže, nabídku ihned přijímá. Hanna, skoupá na slovo, jen málokdy odpoví zvědavému Josefovi. Je nám servírován intimní rozhovor, který jsem hltala plnými doušky a s nadějí hledala mezi řádky. Možná že právě handicap těchto dvou úplně odlišných lidí je natolik sblížil. Jako voda v moři, dál plyne i příběh dvou smutných postav, tak alarmujících lidských životů. Vyvíjející se vztah mezi nimi je křehký jako motýlí křídla. Odhalují svá tajemství, až nakonec zjistí, že by navzájem mohli zasytit ten citový hlad. (02.03.2008)

Krásnej a dojemnej film. Nejdřív jsem si říkal, že to bude blbost a nechtělo se mi na to koukat. Ale pak jsem se nemohl odtrhnout, protože mě zajímalo, jak to bude dál. Tím pádem scénáristická stránka byla odvedena dobře. I režisérská. I herecká. No kurňa, mě se tam snad líbilo úplně všechno. Tak proč mi stačilo vidět to jenom jednou? ... Víte, jak to myslim... (10.11.2007)