Já a Ty a všichni ostatní

Všichni tak nějak celý život pokukují po té tajemné a zcela nepředvídatelné síle, jakou láska bezesporu je.. Americký nezávislý počin v úvodních minutách zcela náhodně rozhodí kostky v anonymním světě a představí několik nesourodých postav – umělkyně s videokamerou, právě se rozvádějící bílý prodavač v obuvi, jeho dva černí synové rádi chatující na netu, dvě naivní puberťačky zkoušející chutě dospívání. Jak už to tak bývá, osudy jednotlivých postav se postupně začínají prolínat, divák dostává smysluplná vodítka. Nechybí ani humor, pro některé na hranici snesitelnosti, pro jiné příjemná změna. Autorský počin Mirandy July místy pobaví, místy potěší, často šokuje. V dobrém i zlém. Toto smutné, přesto svěží vyprávění ale není rozhodně pro každého!! (25.08.2006)

Jedním ze základních předpokladů pro natočení úspěšného amerického nezávislého filmu je vysoká míra osobitosti jeho hrdinů. Zde jsem si místy říkal, že už je to přeci jen trochu moc. Na druhou stranu, kdyby Miranda July (režisérka, scenáristka a představitelka hlavní role v jedné osobě) napsala normálnější postavy, šlo by jenom o další úsměvný nezávislák s pěknou myšlenkou, nad kterou každý chápavě pokývne hlavou. Takhle se můžeme těšit na zapáleného prodavače bot, na malého, perverzního černouška, na jeho orálně (ne)uspokojeného bratra, na dvě sexuchtivé puberťačky, s chutí provokující neméně nadrženého souseda nebo na svéráznou umělkyni. Jsou to exoti, ale mají srdce a to vaše si taky získají. Na oplátku za příjemně strávených devadesát minut toho od vás Já ani ty ani všichni ostatní mnoho nepožadují, pouze určitou dávku empatie a zkušeností s problémem, který nás trápí celý život, tedy se životem samým. Děj, nebo spíše úhledně sestříhaná série miniepizodek s individuálními pointami, posunuje vpřed poslouchatelná hudba a množství situací příliš bizarních na to, abyste na ně nereagovali alespoň malým úsměvem. Podobné filmy bývají často přirovnávány k práci Woodyho Allena, jenže zrovna tento, na rozdíl od takového Igbyho, vůbec nespoléhá na humor konverzační a připomíná jakéhosi omylem komického hybrida Třináctky a Ken Parku, resp. ukazuje, čím chtěly oba filmy bez zjevného úspěchu být. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, vik (10.06.2007)

U filmu jsem si došel na záchod, uvařil si jídlo, uklidil kočkám záchod, snědl jídlo, uklidil pokoj, vyluxoval, utřel prach a vynes odpadky a to jenom proto, že se k tomu fantasticky hodil. Americký nezávislý film, když mě nechytne příběhem a nebo lidmi v něm, tak mě nechytne ničím, ale na tu hodinu a půl mě zabavit dokázal a já během toho udělal to, na co jsem jinak strašně línej. (19.06.2011)

Performance byla vždycky zvláštní žánr, který nemusí být pochopen, protože jde více do hloubky a jeho tvůrce je součástí uměleckého díla. Miranda July zvolila tentokrát jako performanci celovečerní film, která propojuje všechny umění spojené s performancí. Krásné, milé, nevinné ale i pervezní, šokující a zvrácené. (25.01.2011)

Nevím, co přesně si mám o tomto filmu myslet, ale rozhodně mě překvapil. Nečekal jsem to. Žádný příběh, žádný deadline, žádné poselství, zkrátka nic. Jen příjemně plynoucí sled obrazů a pocitů, po kterých zůstanete velmi pozitivně naladěni. To stačí, ne? Dodatek: John Hawkes mi připomněl svým charakterem Vincenta Galla. To je docela dobrá reference. (06.05.2006)