Souboj s nebem

Tedy je samozřejmě možné, že nejsem dostatečně intelektuálně na výši a že nemám smysl pro novou obraznost ve filmu, jinak by se mi film jistě propálil na nejhlubší dřeň mého jáství, ale mě to připadá jako intelektuální samohana a samolibost, jako další postpostpostmodernismus pro nějž je umění to, co za umění prohlásí tvůrci (zde spíše vyrabitelé). Děsivá nudná deprese vane z tohoto filmu, a to taková, že ji nepřerazí ani ty pornografické vložky, které nejsou už ani šokující ani libido rajcující, ale jen zase depersivně nudné. Ale jistě to má i svůj pozitivní prvek – po takovém filmu už ani Apokalypsa nevypadá jako špatný nápad. Tak za toto poznání ta jedna hvězdička. (06.05.2013)

Normálně se mi dredy tedy spíš eklujou, jsem holt stará škola, můj obdiv zamrzl u vlasatých hašišáků s pačesy volně povlávajícími, jak matka příroda chtěla (a strana nesnášela). Ovšem o tuhle nadrženou, nudící se holku z horních desetitisíc bych si kolo opřel rád, dredy nedredy! Marcose jsem docela chápal, vzhledem k té monstr-ropuše, co měl za manželku. Ta byla. Linie s únosem však byla divná, motivace nepříliš věrohodná. Kdyby celý zmršený únos vyškrtli ze scénáře, nevadilo by mi to. Jen škoda zkratu s nožem. Marcos si měl prostě jen po kolenou dolézt pro svůj trest a znuděnou slečnu nechat nám ostatním hříšníkům! Bylo to trochu divné, hodně lidské, meditativně rozvláčné, bylo to hluboké i široké. Prý i pornografické. No to nevím, jen kvůli těm pár doslovným záběrům? Ale nenudil jsem se ani chvíli. (03.01.2013)

První scéna a rovnou takovej šok. Slzička mě fakt dostala. Na Souboji s nebem mě naprosto uchvátily statické obrazy a práce s barvou. Pastva pro oči a velmi emotivní zážitek. Atmosféra by se dala krájet. Nádherně podstatu filmu vystihl Adrian. Sám bych to lépe nenapsal a opisovat se mi nechce, takže si jeho komentář radši přečtěte sami. (21.01.2008)

Dotyk mystéria zrodený z pozvoľna plynúcich obrazov smútku, svedomia a sexu v metropole Mexika. Úsporné dialógy a zpomalé tempo (niekedy až znehybnené) znásobujú pocity odcuzenosti pôvodne vidieckych obyvateľov, neľahké prekonávanie sveta veľkomestského cynizmu bez úcty k prirodzenosti, všeplatným hodnotám. Hriech a následné otlačené svedomie pohnú k púti za spásu duše, vzdialenú prírode v mene prchavých hmotných výhod (ktoré sa aj tak nedostavia), pošpinenú zločinným riešením dilemy, či je možné uchovať lásku k človeku v dvoch srdciach. Pod kožu sa vrývajúca hudba, pospájanie obrazov do výslednej podoby paralel, náboženských mystérií a spomalená filmová reč, s neustálym pripomínaním odtikávajúceho času, nenechajú ľahostajným nikoho (v dobrom alebo v zlom). Carlos Reygadas originálny autorský rukopis debutového Japonska posunul do smutnejších polôh, prírodné prostredie nahradil veľkomestom, ktorého vplyv na zranenia duše v pozemskom bytí už nedokáže vyliečiť ani katarzný výstup na vrchol a meditácia v objatí zelene. Čaká za pokorné prijatie viny a zobratie hriechov na svoje bedrá Nebo - večná felácia s tými, ktorých sme milovali ? (05.12.2005)

Po shlédnutí Souboje s nebem mě napadlo, jestli tak náhodou porotci těch festivalů, kde byl film oceněn, neskočili režisérovi tak trošku na špek. Přijde mi, že pod intelektuálním pláštěm, do kterého je film zaobalen, se neskrývá nic, co by vyznačovalo hlubší smysl. Film sice vypadá na pohled krásně, oduševněle, ale nic moc nesděluje. Alespoň nic, čemu bych já, nevěřící, nemexičan, rozuměl. Dlouhé kamerové záběry, určitá značka některých art filmů, se sice hezky pozorují, ale o duševních pochodech hlavních postav toho moc nevyzrazují. Na druhou stranu oceňuji vkusné zařazení erotických až pornografických záběrů, které ač hlavní tahák filmu, nepůsobí nepatřičně, jako tomu u podobných filmů bývá, protože zde dokreslují postavu Any. (11.06.2008)