Souboj s nebem

Troufám si tvrdit, že v něčem má tenhle film blízko k Zločinu a trestu F. M. Dostojevského, (pre)existencialistickému románu par excellence. Hlavní (anti)hrdina – Marcos (Marcos Hernandez) – SPOILER sžírán špatným svědomím kvůli odpovědnosti za smrt malého dítěte po nepovedeném únosu, se jakožto voják a věřící křesťan (resp. člen společnosti, jejíž étos vytyčují instituce armády a církve) zmítá mezi povinností zvolit správné řešení (přičemž není jisté, zda oním správným řešením je přiznat vinu, či naopak – jak po něm požaduje manželka – neopouštět rodinu a tím ji nevystavit zdrcující bídě), strachem z trestu a roky pěstěnou milostnou touhou po dceři náčelníka svého (armádní generál, kterému dělá šoféra), mladičké prostitující se zbohatlíci Aně (Anapola Mushkadiz). Po intimním sblížení s Anou a poté, co zjistí, že Anina náklonnost nebyla motivována bezvýhradnou/bezpodmínečnou láskou, že ho Ana nespasí (nenabízí mu jako jeho manželka, aby se na tento incident zapomnělo; inu, Marcos potřebuje vyvinění z jiného zdroje, manželka chce totiž zapomenout ze zištných důvodů), se Marcos uchyluje k dalšímu zločinu, jenž v konečném důsledku definitivně zpečetí jeho pozemské putování SPOILER. Interesantní však je (a tím si film zasloužil, abych se k němu vrátil a znovu ho promyslel) to, že i když je námět s motivy otázky viny a zodpovědnosti – jak jsem se snažil doložit – existencialisticky, zpracování je spirituální (tento termín přebírám z práce Spiritualita ve filmu Jaromíra Blažejovského), tzn. že téměř každá scéna svým lenivým plynutím evokuje, že se ve filmu neodehrává nic menšího, než zápas vykoupení (či zatracení), i ty pornografické scény mají metafyzicky nádech – v splynutí dvou těl dochází k zastavení času a znicotění všech starostí. Tím Reygadas tuhle kriminálně-milostnou story nesmírně pozvedá, resp. obohacuje o další rozměr, a co už víc po výjimečných filmech chtít? [15.3.2022, 18.12.2022] (28.12.2022)

Výpověď o současné realitě Mexika (respektive jejího hlavního města) natočená svěžím experimentálním stylem. Za zmínku stojí skvělá kamera a hlavně naprosto výtečná práce se zvukovou složku, ať už se jedná o ruchy či o famózní hudbu. Pátou hvězdičku zatím nedávám, neboť je pro mě problematické přijmout závěr filmu, respektive nevím přesně, jak ho uchopit, jak ho chápat. Každopádně velmi pozoruhodný počin. (10.03.2007)

Dlhé spomalené zábery človek ešte prekúsne. Aj niekoľkominútové zvonenie zvončeka z čoho nákovka v uchu ostane kmitať ešte zo tri hodiny. Ale od začiatku do konca sa pozerať na hnusných, tlustých Mexičanov, ako súložia a nechávajú si fajčiť vtáky a ešte to nazvať umením? Niekto v očividnom rauši v popise konštatuje: "Záběry orálního sexu, jimiž režisér nešetří, nepůsobí ani trochu pornograficky, naopak získávají v kontextu filmu až metafyzický rozměr". Ah jáj, tak hulenie brka a hltanie semena to je po novom metafyzično. 😆 Alebo ako tu jeden rozumbrada hovorí: je to spirituálny očistec, ďalší feťák v tom vidí "dotyk mystéria" a ďalší úchyl že "nebeské rozkoše". 👀 Do prdele, nebeské rozkoše vidieť v súložiacom páre s celkovou hmotnosťou tak pol tony, u ktorých neviete, či ide o muža a ženu, alebo muža a muža, alebo nejakú inú kombináciu zo širokej palety pohlaví, to môže len skutočný gurmán. Pre normálnych, triezvych, bez závislosti na nejakých látkach je to negustióna jazda, ktorá má za účel len šokovať, nič svetu neponúkla, sex promuje len preto, aby tam bol, no nepozrú si ho ani v Teplárni, pretože je až príliš heterácky. Údajne. Nebolo to vždy rozpoznať. (22.01.2024)

Vedle UMÍNĚNÝCH MRAKŮ další shocker aktuální festivalové sezóny, který má podobně nekompromisní a svěže originální optiku, a taky výborně pracuje s hudbou. Nemyslím, že jde o jeho „pochopení“; děj – neděj je celkem jasný, byť velmi pozvolný. Ani bych jeho sexuální scény neoznačil za „směšné“ (chci vidět zde komentující pány, až jim jako hrdinovi bude kolem padesátky) nebo „neškodné“ (mají hard-core elementy). Velmi zajímavá koláž subjektivních pohledů, obrazových asociací, „mechanických“ sexuálních figur a neotřelých hudebních ploch. (09.07.2005)

Asi takhle... Pasolini dokáže mnohé provokovat a znechucovat vulgaritou jím nasnímaných sexuálních scén a zvrhlých prvků v jeho tvorbě. Na druhou stranu, když nic jiného, provokoval tím (malo)měšťáky. Carlos Reygadas naproti tomu snímá nahá těla, soulože a laskání penisu s esteticky vytříbeným vkusem. Kamera elegantně zachytí se všemi detaily právě vykouřený penis a potom se ladně přesune do okna a obkrouží náměstí historického centra Mexico City. Máme tu softporno s dokumentem v jednom.. ..Jsou tady naznačená dramata, jako je smrt dítěte, vyprázdněný život příslušníků horní vrstvy, to celé doplněné náboženskými symboly. Jenže to klouže tak nějak po povrchu, psychologie postav a jejich schopnost upoutat divákův zájem je nulová a celý ten snímeček považuju jen za chytráckou vějičku pro festivalové publikum. Tenhle povrchně dekadentní výlet do Mexika mě znechutil. Pasolini někdy točil doslova o hovně, tenhle snímek je s prominutím v přeneseném smyslu slova taky o hovně. Celkový dojem: 25 %. (06.11.2008)