Tropická nemoc

(LFŠ 2011) Krásné exotické prostředí jako pozadí pro lehce tajemný meditačně vleklý nepříběh, který ne a ne skončit. První zaláskovaně poetická polovina by sama o sobě byla velmi příjemná, ovšem ve spojení s tou druhou .. jajx .. "bez konce jsou lesy markýze Gera". Svým nízkým hodnocením samozřejmě nechci ostatní odrazovat, ale já osobně jsem měl na filmovce možnost zjistit, že Weerasethakulovo dílo celkově zkrátka nebude můj šálek čaje. (01.08.2011)

Prvá časť sleduje homosexuálnu lásku v rozpuku ( teda prezentovanú v pohľadoch a náznakoch, úsmevoch a školáckych otázkach). Prostredie Thajska a hlavne jeho osady a lesy dodávajú tejto časti romantický nádych a hoci sledujeme len určitý neukončený fragment Weerasethakul pracuje s jemnocitom pri vykresľovaní detailov a jeho odťažité mesto akoby vypadlo z filmov Tsai-ming Lianga. Druhá polovica je meditatívnou štúdiou o ľudskej duši, kedy vojak hľadá tajomného tigra požierajúceho duše, aby ho oslobodil z jeho prekliatia. Pomalá.. takmer ničím zaujímavá juxtapozícia všednosti a drobných objavov( stopy v blate, škrabance na kôre stromu), pomaly smerujú k výraznému spirituálnemu vrcholu. Konfrontácia s Tigrom a rozprava s ním ťahá film do sféry duchovna a polemizovanie nad čistotou duše a myšlienok tu zostáva skryté, ale predsa prítomné. Zvláštny film, ale po všetkých stránkach aj napriek ignorácií príbehu, formálne a myšlienkovo veľmi bohatý. K dokonalosti chýbalo naozaj máličko. (17.06.2016)

Malárie. I film, který je technicky úplně stejný jako většina ostatních, může být kulturně naprosto odlišný. Tu je kulturně odlišné všechno, v jednotlivostech ne příliš, ale zato všechno: Po krátkém exposé, v němž se seznamujeme s vojákem a duchem, se dostáváme do města, kde se tyto rozdíly dokonale stírají. V závěrečné části (filmově nejlepší) už jde jen o to, zda duch pozře vojáka či voják udolá ducha, protože navozená jednota chce být nadále zachována. Samozřejmě ani homosexualita tu nehraje tu roli, kterou zaujímá třeba v Evropě, zde je spíše sjednocením dvou (či více) složek (skandha?) jednoho člověka. Protože se nacházíme v zemi buddhismu (samozřejmě opět jiného než ho běžně známe), může se jednat i o hledání "střední cesty". (29.04.2023)

Obtížný film na vnímání a přijetí toho, co tím chtěli tvůrci, především režisér říci. Pomocí filmově-mystických obrazů ve druhé půli zajíždí hodně do jiných dimenzí, ale ač jsem se snažil, tentokrát se mě, na rozdíl od jiných podobných projektů, snímek nedotkl tolik, ač sbíral film i nějaká ocenění na různých tématických filmových festivalech. Celkově hodnotím 60% ... 7666 (27.05.2021)

Normálně bych se na film o lásce dvou gayů dobrovolně fakt nepodíval, už jenom kvůli tomu, že mě přitahuje jiné pohlaví, ale z obsahu mě hodně, ale fakt hodně zaujal popis druhé poloviny, navíc to na natočil Apichatpong Weerasethakul, tak jsem to risknul. A dopadlo to překvapivě celkem dobře. První polovina je opravdu čistě zamilovaná, ale jak zde hrozí obsah o dosti naturalistickém milostném příběhu, můžou heterosexuálové zůstat klidní - nejodvážnější scénou celého filmu je to, že si ti dva budou vzájemně lízat ruce. K sexu nedojde a (pro mě díky bohu) ani ho neuvidíme. Všechna ta láska vojáka Kenga a Tonga je zde podávána pouze v náznacích. A s tím přichází to, co se mi na tom filmu líbilo nejvíc - filmařsky je opravdu perfektní a vypiplaný. Spojuje skvěle poetiku thajských exteriérů s milostným příběhem, je promyšlený i obrazem (tady se právě skvěle projevují ony milostné náznaky) a celkově je ten film svižnější, než ostatní Apichatpongovi filmy, tím pádem se na to i dobře kouká a ani to moc nenudí. Po tajuplném zmizení Tonga začne druhá polovina, ve které voják Keng má za úkol ulovit nadpřirozeného tygra. Tady ten film začne chvílemi celkem nudit, jelikož Keng pochoduje po džungli (jejíž prostředí je ale poetické, to musím uznat) a kromě toho pochodování tam nic moc jiného nedělá. Teda jo, najde stopy tygra a napadne ho nějaký duch. Až v posledních 20 minutách to zase nabere grády, objeví se mluvící opičák a až tajuplná scéna se stromem světlušek a duchem mrtvého býka (btw, tuhle scénu považuji za nejlepší z celého filmu) a taky se zde objeví onen nadpřirozený tygr, na kterého celou druhou polovinu čekáme. Pak přijde zvrat, který je po přečtení obsahu celkem odhadnutelný, trochu nedotažený, ale i tak zajímavý. S tím vším se i ukáže, že celý film je vlastně o smíření se s odchodem svojí životní lásky, o možnosti se s ní naposledy rozloučit a díky tomu najít ten vnitřní smír. To samé by se dalo natočit i v heterosexuální verzi, což se bohužel nestalo, ale vysvětluji si to tak, že buď je Apichatpong gay (což si úplně nemyslím), nebo se jen svezl po modní vlně. Být možnost 1 správně, toleruji to, u té druhé moc ne, každopádně lhal bych, kdybych řekl, že ten film nebyl působivý. Je. A naštěstí zde ta homosexuální láska zde není až moc naturalistická. 4* (10.11.2019)