Nebohá paní Pomsta

Ve všech třech filmech náležících do Parkovy trilogie o pomstě režisér vychází z pojetí odplaty jakožto prostředku, kterým oběť doufá do svého světa navrátit racionální řád. Uchýlením se k odplatě však zasahuje do životního řádu druhých osob, čímž zákonitě uvádí do chodu tragický řetězec příčin a následků. Parka zajímá dualita pomsty přinášející zároveň destrukci i sebedestrukci. Jeho hrdinové proto nikdy nejsou heroičtí, nýbrž jsou vždy ubozí a tragičtí, a vykonáváním vendety se opětovně stávají oběťmi. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)

Oldboy ***. Sympathy for Mr. Vengeance *****. Dúfal som že podobné sympatie ako vo mne vyvolal pán Pomsta budem mať aj k pani Pomste. Bohužial. Oldboy (2003) je vyzuálne fantastický film. Po stránke hereckej je to tiež brilantné. No ten dej ma nechal absolútne chladným. Sympathy for Mr. Vengeance (2001) ma svojím príbehom, postavami, vyzuálom a postupným gradovaním totálne prekvapil, dopozeral som ho s otvorenými ústami a po skončení som bol úplne nadšený. S jeho pochopením deja som nemal najmenší problém a považujem ho za najlepšiu drámu akú som kedy videl. Sympathy for Lady Vengeance je oproti svojím predchodcom po stránke vizuálnej najchudobnejší (i keď úvodné titulky sú nádherné), hlavná hrdinka ma svojím herectvom tiež dvakrát neoslnila, ale čo je najhoršie je že príbeh ma nechal chladným a celkové spracovanie ma doslova pobúrilo. Prvú hodinu tápame v tme čo sa deje o čo ide hlavnej hrdinke, potom dostane priestor hlavný záporák na 10 minút, za ten čas by som ho mal akože znenávidieť? Potom sa pozerať pol hodinu ako sa tucet ľudí dohaduje a následne postupne masakruje toho záporáka a zahladzujú stopy, potom si tých tucet ľudí dá v reštaurácii tortu a odchádzajú s tým že najviac ich zaujíma aké je vonku počasie...? Veď to je absurdné. A záverečné ponaučenie že pomsta nič nerieši je totálne otrepané. Naviac po zhliadnutí som šiel film ohodnotiť a namiesto Sympathy for Lady Vengeance som automaticky napísal Sympathy for Lady Violence, takže asi tak ... (28.09.2006)

Motiv pomsty je tentokrát rozpracován na několika úrovních. Divák si musí hned ze začátku zvyknout na nezvyklý způsob vyprávění - na přeskáčku nám tvůrci vyprávějí příběh, vrací se do minulosti do vězení a sem tam prostě zaperlí hláškou naprosto mimo kontext. Film je herecky, i vizuálně zvládnut brilantně, jediným problémem zůstává násilí. Je ho tu až příliš, a byť to většinu času nejspíš nemělo být myšleno vážně, je to prostě moc. Oldboy se mi líbil o chlup víc, Nebohá Paní Pomsta je přesto další důkaz převahy Asijské kinematografie a ze souboje se Samaritánkou (která šla dokin prakticky současně) vychází jako jasný vítěz. (04.09.2006)

Najslabšia časť trilógie pomsty. Skvelé scény striedajú nezmyselné zábery, ktorých pointa mi častokrát úplne uchádzala. Pre zorientovaní v deji príliš nepomáha ani chaotické skákanie medzi prítomnosťou a minulosťou. Keď ma film začal baviť, blížil sa už jeho koniec. Čo je škoda, pretože predošlé dve časti boli skvelé a určite si ich dám niekedy znova. (05.07.2023)

S Parkem kamarádi nejsme a nikdy nebudeme. Lady byla poslední kapka do beztak přeplněného poháru. Děj je na můj vkus nehorázně rozsekaný a nepůsobí celistvě, množství retrospektiv ve mně nevyvolalo žádnou touhu spojovat si několik momentů dohromady. Park nedává důvod. Jednou jsme ve věznici, pak kdesi v lese, následně se šuká u stolu. No a co? Tento lehce prázdný obsah je vcelku obstojně kryt efektní kamerou, barvitými filtry a rádoby zajímavě nezvyklými „uměleckými“ úhly..ovšem to celé bez efektivity. Vizualita se divákům odporně podbízí a doufá, že touto formou se film bude líbit nejvíc (ech, ty detaily obličejů…). Cítím z toho nechutnou kalkulaci, kterou je Park opepřen i ve svých ostatních filmech, jež jsem viděl (Oldboy, Mr. Vengeance). Co už však leze na nervy nejvíc, je hrůzný expresionistický projev herců. Stačí když chlápka na začátku dívka pošle do prdele, a on má hned v očích litry slz. Kdyby se režisérovi aspoň podařilo dát jim nějaké znatelné vlastnosti! Ale ne, postavy jsou ploché jak čerstvá fošna – důsledkem toho jsem jen nevěřícně koukal, o co se tvůrci na konci ve scéně u televize snaží. Marná sláva, mé srdce bylo kamenné a úsměv ve tváři… Parku, tys mě vlastně ani jednou nenudil, jen mi nemáš co a jak říct; trápíš. A proto se doufám už nikdy nestřetneme. (05.12.2006)