The Harder They Come

Můj první výlet do filmové tvorby z Jamajky dopadl nad očekávání. Spojit do jednoho filmu prostředí hudebního či uměleckého světa se světem zločineckým se ve stejnou dobu víckrát ve svých filmech různě pokoušel i Claude Lelouch, ale v případě tohoto filmu jsou ty dva úplně odlišné světy spojené až neobvykle pevně v příběhu hlavní postavy. Myšlenka ukázat, jak vzrůstá někdy popularita mladého umělce nikoliv díky jeho tvorbě či kvalitám, ale skandálu, není možná z dnešního pohledu už tolik originální, ale celý příběh měl v podobně exotických reálií specifické kouzlo. On vůbec tenhle film je po všech stránkách naprosto svůj a originál, snaží se zachytit dění v jamajských reáliích nesmírně realistickým způsobem, v nejedné scéně jsem si připadal jako u vyloženě artového filmu s precizním režisérským stylem a zároveň občas i nějakou sdělenou myšlenkou navrch, nejčastěji ukrytou v textech samotných písní, jindy se zas z této polohy dokáže proměnit v přímočárý akční film béčkového ražení. Zároveň však po celou dobou dýchá tak osobitou atmosférou, že alespoň mě ta rozpolcenost mezi „artovým“ a „béčkovým“ moc nevadila, já mám ty nezávislé filmy rád, pokud dokážou upoutat a tady jsem si užil ten zvláštní styl stejně jako samotný děj a nezbytnou hudbu (z níž mi tady sedl nejen černošský gospel, ale překvapivě i to jamajské reggae). Závěrečný nápad náhlé asociace diváků v kině sledujících napínavé přestřelky, jak jsme to viděli už kdesi na začátku, se povedl a lze říct, že svým vnesením nadhledu i omlouvá případnou lacinost jistých scén. Já to čekal v béčkovém stylu celé a svým mnohavrstvým pojetím mě film překvapil. To je přesně ten typ snímku, v jaké při návštěvě těchto hodně cizokrajních kinematografií většinou doufám. Jenom jsem měl občas problém rozeznat podobně vypadající postavy, ale stejně jako emmě53 mi pomáhaly klobouky a obleky. [75%] (06.09.2022)

Jimmy Cliff je fakt cool man. On snad ani nehraje, protože tu roli má v krvi. Co stojí dál za shlédnutí: naprosto úžasný stavy tranzu v kostele, duširvoucí kázání staršího preachera s mlácením do bible, scéna u fotografa, největší dredy co jsem kdy viděl (u toho jedinýho chlapáka, kterej měl dredy) nebo projíždění se autem po parku (připadalo mi to, jak kdybych na té Jamajce byl s nima). A to raga, to je prostě pohoda. A ta pohoda z těch šťastnejch černejch tváří jenom srší. Aspoň do té doby, než se začnou řešit peníze... Ten film má prostě atmo, kvůli které jsem přihodil navrch jednu hvězdu. A bacha na angličtinu, fakt drsnej (asi) jamajskej akcent - jde fakt blbě rozumnět. (26.11.2007)

Kdybych měla hodnotit prostinký děj, téměř ochotnické herecké výkony a svou naivitou mnohdy spíše úsměvné dialogy, nebyla by to žádná velká sláva. Na druhou stranu, napsat, že to má dobrou atmosféru, je jako konstatovat, že byl Bob Marley celkem obstojný reggae muzikant. Jamajka z každého záběru sálá až neuvěřitelně (i když ne ta plážově idylická), polovina osazenstva svým ležérním postojem dává najevo, že má všechno těžce na háku a soudě dle lesku v jejich očích se vsadím, že to zhulení ganjou ani nepředstírají. Samo sebou nesmí chybět spousta výborné muziky, která zabírá tak osmdesát procent filmu - pokud zrovna netvoří pozadí scén, nebo někdo nezpívá, tak zní alespoň z rádia. Což je sice moc fajn, ale s postupujícím časem mě to přeci jen začalo trochu unavovat. Jo a zajímalo by mě, jestli je tam Ivanhoe Martin zcela běžné černošské jméno, protože mně přišlo docela legrační. Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (29.04.2015)

5/10 Mladý impulsívní jamajský chuligán přijíždí z venkova do města, aby uskutečnil svedkůj sen o lepším životě. Prostředkem k dosažení tohoto vyššího společenského statusu hvězdy mu má dopomoci farářova dcera a hlavně muzikální talent. Záhy ale zjišťuje, že cestu mu málokdo/co usnadní, ba právě naopak se setká s „klacky pod nohami“ od zavedeného establishmentu – nahrávací společnosti, církve. Logicky se proto vydává jednodušší ale nezákonnou cestou a začne podnikat v oblasti zeleného zlata. Stihne sice ještě nahrát hit, který ho učiní na 20 minut slavným, ale ze šikmé plochy není úniku, obzvláště, když při své těžko zvladatelné povaze začne kosit první zkostnatělé struktury. Při prvním objevení Djanga jsem se s uspokojením konstatoval, že publikum na Jamajce se tomu smálo ještě víc než já, až po chvíli mi došlo, že to všíchni viděli pod vlivem, takže můj dojem může být zkreslený přítomností THC. V další fázi sledování se mé tušení opakovně potvrdilo v bezstarostném performance všech zúčastněných herců, kteří svým projevem zasadili těžkou ránu mému jazykovému sebevědomí, protože jsem si nemyslel, že k pochopení běžných scén filmu v „anglickém“ znění budu ještě potřebovat titulky. Samotnou stránkou zůstává zvuková stránka filmu, kterou fajnšmekr ocení a odpůrci si vzpomenou na vtip o Jamajce, když dojde tráva. (14.01.2009)

Můj první jamajský film a myslím, že i na dlouhou dobu poslední. Ne, že by se mi nelíbil, ale nějak tuhle oblast nevyhledávám. A co si budeme povídat, tenhle snímek je skvělý v jednom zásadním ohledu - ve své hudbě. Ta zde hraje zásadní roli a dovede vás klidně odloudit od děje, z kterého si pak nebudete ani moc pamatovat. (24.09.2015)