Dnes o půl jedenácté

Objektivně za tři hvězdy, ale protože jsou zde záběry ze starého Brna, tak slabé čtyři. Film hodně táhne Vladimír Šmeral, ale pan Beyvl se žel na vtipkujícího a zkušeného policistu zoufale nehodí, a jeho věčný úšklebek vypadá, jako že se pořád směje, i když jde o vážnou věc vraždy. Líbí se mi, že ideologie tady není tolik, dialogy a charaktery postav jsou přirozené, vše vyplývá z logiky děje. A že se tehdy šmelilo s materiálem, no, to tedy šmelilo. Na malém prostoru poměrně životný výřez životů několika lidí žijících poblíž stavby včetně prolínání jejich osudů. Škoda, že osudová kráska Marie Kautská zde v podstatě nemá co hrát. A potěšilo mne něco, co se dnes u filmů málo nosí, totiž že film na stavbě začne a symbolicky na ní také skončí, říká se tomu návrat v kruhu tuším. (29.04.2018)

Z hlediska žánrového ukotvení - vysamplovaný Čapek, kombinace civilní detektivky a jemně karikované komedie ( dva policisté s odlišnými metodami, první si neustále dobírá druhého a ve finále druhý rozlouskne případ). Z hlediska narativní složitosti/ sytosti - povídka roztažená na délku celovečerního filmu. To celé je obohaceno o agitační významové linky ( tematizace šmeliny, jejího přirozeného propojení s vraždou ). A jako bonus je tu absurdní motiv továrníků organizovaně ukrytých v pohodlíčku psychiatrické léčebny. Film je průměrně natočený, statický a divácky poměrně nevděčný. Žánrová nadsázka je zředěná, atrakce ( akce, napětí) absentují. Kriticky řečeno: Jde o hodně průměrný, až podprůměrný film. Ale přesto mne to v řadě ohledů fascinovalo....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/08/dnes-o-pul-jedenacte-r-jiri-slavicek.html (28.04.2012)

Ač mám Josefa Beyvla moc rád, tahle role inspektora mu vůbec nesedla, naopak byla směšná. To samé Vladimír Šmeral jako detektiv Šimák nebyl moc přesvědčivý. Příběh hodně slabý, napětí nulové a tahle kriminálka trpí poúnorovou atmosférou, kdy komančská ideologie měla jasně navrch a třídní socialismus byl opěvován. Kdyby aspoň ta zápletka byla zajímavá a pátrání trochu zaujalo, ale nic. Nuda, herecké výkony ani nemá cenu zmiňovat. Jedinou filmovou zajímavostí bylo zachycení stavby Dětské nemocnice v Brně. Jiří Sequens zde debutoval scénářem a Julius Kalaš dělal hudbu, z níž zazněly na chlup stejné motivy jako v o dva roky novějším filmu Císařův pekař a Pekařův císař. (08.08.2019)

Zase si trochu rozšiřuji obzory ohledně českého filmu, a tak jsem se dostal i k tomuhle, pro mě dříve naprosto neznámému kousku. Vzhledem k době a filmům, které se natáčely v zahraničí, je tohle v podstatě český noir snímek, který má kriminální zápletku klasického ražení, která ale bohužel prostředím trochu ztrácí na vážnosti, i když se autoři o noirové prostředky snaží. Bohužel zde není žádný hrdina, který by snímku vládl. Takhle je to pořád jen takové maloměstské pátrání, kterému rozměr dává hudba, která se snaží gradovat nějaké ty rádoby napjaté scény. V rámci atmosféry to celkem funguje, ale druhá polovina je přece jen slabší a celkem nudná. Na druhou stranu, pořád mám pocit, že na svou dobu a na to, že si Češi hrají s žánrem, který není jejich klasický a který místy stále evokuje filmy pro pamětníky, nakonec vznikl film, který si rozhodně nadprůměrné hodnocení zaslouží. (27.01.2014)

Josefa Beyvla v roli vrchního inspektora si asi málokdo umí představit, ale přeci jen se tak stalo a právě v tomto detektivního snímku. A vypadá v tom vskutku dobře. V době natáčení se psal rok 1949 a tak jasné, na co musel být zaměřen. Třídní nepřátelé byli ve své době ti největší záškodníci socialismu. A protože také byly populární tzv. výrobní filmy, nevyhnulo se to ani tomuto. Tentokrát se příběh odehrává v prostředí stavební firmy a jako v pořádné detektivce se jedná o vraždu. V rámci žánru nelze snímku nic vytknout. Byl nalezen mrtvý muž a tak probíhá vyšetřování. Poklidné až takřka literární vyprávění přináší ucelený a prostý. Snímek v ničem neuškodí ani dnes. A že je pachatel diletantsky označen jako třídní nepřítel? Inu, taková byla doba. (19.10.2017)