Hanyeo

Mozaiku nesympatických postav a charakterů, ke kterým si divák nemá šanci vytvořit vztah, korunují zlé děti. Poslední scéna film proměnila ze společenské metafory v úsměvnou moralitku, škoda, protože jinak jde o výbornou sociální sondu, kritizující konzum a dopady poválečného hospodářského rozvoje na rodinnou morálku. (07.01.2011)

Kim Ki-young (ktoreho viacere filmy predbehli v case natacania dobu a dnes je nanovo objavovany a brany ako inspiracny zdroj pre viacere sucasne korejske reziserske esa) je takym korejskym Hitchcockom. Podobne ako maestro napatia, tak aj Kim na svoju dobu disponuje v Housemaid velmi zivou kamerou s castymi pohybmi a najazdami/odjazdami hlavne v scenach budujucich napatia az strach (najazd do detailu napatej tvare). A rovnako ako v Hitchovom Psycho, tak aj v Housemaid nastava postupne vyznamove prelievanie, resp. presun / predavanie stafety z vedlajsej zenskej postavy do pozicie hlavnej. Znama kostra pribehu "zenskeho votrelca v domacnosti, ktora svojou pritomnostou postupne znici nielen harmoniu ale i samotnu rodinu" je vystavana z vemi dobre napisanych a nasnimanych scen, majuc podobu coraz tazivejsej nocnej mory. Korunou je samotny zaver s uzitim tzv. scudzujuceho efektu. Ten prinasa ambivalentne ulavu, ovsem s vystrazne zdvihnutym prstom, ukazujucim okrem ineho aj na zhubnost pachtenia sa po cisto materialnych hodnotach. (11.10.2008)

(KDV) Režisér, scénárista a střihač v jedné osobě – Ki-young Kim - bývá označován za „jihokorejského Douglase Sirka na tripu“, protože točil převážně melodramata se silnými ženskými hrdinkami a slabými mužskými postavami, či je přirovnáván pro svou schopnost vyvolat napětí prostřednictvím důmyslného užití stylistických prostředků k Alfredu Hitchcockovi. Nepřekvapí tak, že inspiraci jeho tvorbou přiznávají tvůrci nové vlny jihokorejského filmu (Pak Čchan-uk, Bong Joon Ho), popř. že byl pro širší veřejnost objeven představitelem Nového (Nového) Hollywoodu Martinem Scorsesem._____ Pravděpodobně nejznámější (alespoň na západě) dílo Ki-young Kima - HANYO (THE HOUSEMAID) - se vymyká dobové jihokorejské produkci 60. let, pro kterou je příznačná inspirace italským neorealismem (Nezřízená střela, Kočí). Jde totiž o žánrovou podívanou – psychopatologický thriller. Dá se sice najít nějaká kritika jihokorejské poválečné společnosti (střední třída je ochotna obětovat materiálním hodnotám a zachování si dobrého obrazu navenek téměř vše), ale ta je na konci shozena závěrečnou codou a užitím zcizovacího prvku. Film tak dává jasně najevo, že máme být primárně pohlceni jeho stísňující atmosférou druhé poloviny, kdy se z bytu postav nedostaneme, a uchváceni hereckým výkonem Eun-shim Lee, kterou publikum nebylo schopné přijmout již v jiných typech rolí. (23.05.2011)

Priznám, že skôr som videl akože remake tohto diela z roku 2010, takže som si myslel, že som s príbehom ako tak oboznámený. Na moje prekvapenie, obe diela spája len postava slúžky, manžela a tehotnej manželky, nakoľko príbeh a zápletka sú značne odlišné. Nič to nemení na tom, že táto verzia je o dve triedy lepšia. Filmu dominujú výborné herecké výkony ( predovšetkým postava desivej slúžky v podaní Eun-shim Lee ), práca s kamerou, tempo je strhujúce a divák si nie je istý, čo sa udeje, čo ho udržuje v napätí, Pri pozeraní Hanyo som si spomenul na film Čo sa vlastne stalo s Baby Jane?, v mnohým prístupoch sa filmy podobajú. (25.07.2013)

Jedna z klasik korejského filmu, The Housemaid, se pohybuje na pomezí psychologického dramatu a téměř až hororu. Nevěra manžela vyústí v řadu tragických událostí a atmosféra je tu hustší než u rákosníčka. Źánrově se to celkem vymyká dobové produkci, i když taková Flower in hell je podobně dominantní ženskou hrdinku a napínavý příběh. Kim Ki-jong tu rozhodně nešetří tehdejší společnost a to, co jsou postavy ochotné udělat pro to, aby dosáhli svých cílů či si udrželi své postavení, je za hranicemi zdravého rozumu. Přestože poslední dvě minuty trochu pozmění vyznění celkové vyznění snímku, je to právě ten psycho teror, která ve vás po filmu zůstane. (29.12.2011)