Hanyeo

Mozaiku nesympatických postav a charakterů, ke kterým si divák nemá šanci vytvořit vztah, korunují zlé děti. Poslední scéna film proměnila ze společenské metafory v úsměvnou moralitku, škoda, protože jinak jde o výbornou sociální sondu, kritizující konzum a dopady poválečného hospodářského rozvoje na rodinnou morálku. (07.01.2011)

Kim Ki-young (ktoreho viacere filmy predbehli v case natacania dobu a dnes je nanovo objavovany a brany ako inspiracny zdroj pre viacere sucasne korejske reziserske esa) je takym korejskym Hitchcockom. Podobne ako maestro napatia, tak aj Kim na svoju dobu disponuje v Housemaid velmi zivou kamerou s castymi pohybmi a najazdami/odjazdami hlavne v scenach budujucich napatia az strach (najazd do detailu napatej tvare). A rovnako ako v Hitchovom Psycho, tak aj v Housemaid nastava postupne vyznamove prelievanie, resp. presun / predavanie stafety z vedlajsej zenskej postavy do pozicie hlavnej. Znama kostra pribehu "zenskeho votrelca v domacnosti, ktora svojou pritomnostou postupne znici nielen harmoniu ale i samotnu rodinu" je vystavana z vemi dobre napisanych a nasnimanych scen, majuc podobu coraz tazivejsej nocnej mory. Korunou je samotny zaver s uzitim tzv. scudzujuceho efektu. Ten prinasa ambivalentne ulavu, ovsem s vystrazne zdvihnutym prstom, ukazujucim okrem ineho aj na zhubnost pachtenia sa po cisto materialnych hodnotach. (11.10.2008)

Priznám, že skôr som videl akože remake tohto diela z roku 2010, takže som si myslel, že som s príbehom ako tak oboznámený. Na moje prekvapenie, obe diela spája len postava slúžky, manžela a tehotnej manželky, nakoľko príbeh a zápletka sú značne odlišné. Nič to nemení na tom, že táto verzia je o dve triedy lepšia. Filmu dominujú výborné herecké výkony ( predovšetkým postava desivej slúžky v podaní Eun-shim Lee ), práca s kamerou, tempo je strhujúce a divák si nie je istý, čo sa udeje, čo ho udržuje v napätí, Pri pozeraní Hanyo som si spomenul na film Čo sa vlastne stalo s Baby Jane?, v mnohým prístupoch sa filmy podobajú. (25.07.2013)

Jedna z klasik korejského filmu, The Housemaid, se pohybuje na pomezí psychologického dramatu a téměř až hororu. Nevěra manžela vyústí v řadu tragických událostí a atmosféra je tu hustší než u rákosníčka. Źánrově se to celkem vymyká dobové produkci, i když taková Flower in hell je podobně dominantní ženskou hrdinku a napínavý příběh. Kim Ki-jong tu rozhodně nešetří tehdejší společnost a to, co jsou postavy ochotné udělat pro to, aby dosáhli svých cílů či si udrželi své postavení, je za hranicemi zdravého rozumu. Přestože poslední dvě minuty trochu pozmění vyznění celkové vyznění snímku, je to právě ten psycho teror, která ve vás po filmu zůstane. (29.12.2011)

Co je cenější? Dobré jméno rodiny, luxus a peníze? Nebo šťastná rodina? Asi, jak pro koho, každý má ty priority jinde a manželka našeho hlavního hrdiny je měla pro mě až nesmyslně jinde. Občas mě některé dialogy, až mrazily. I kdž tento motiv příběhu se odehrál snad ve všech kinematografiích na celém světě, stále má co nabídnout a kousky, jako je tento by se měly povinně vidět. Jinak mé pocity z tohoto filmu jsou malinko zvláštní, protože jsem nečekal takové závěry, jenž někteří lidé dělali. Btw. Je škoda, že k tomu filmu není žádný korejský plakát (tento je japonský). 85% (16.04.2010)