Dítě

Prodat lze všechno, jenom následky si musí nést každý sám. Bruno chce pomoci - sobě i své přítelkyni, na které mu záleží. K právě narozenému synovi ještě nemá žádný citový vztah a prodat dítě k adopci je pro něho zcela přirozené řešení a snadný výdělek - jako kšeftování s kradenými věcmi. O nic nejde, mohou mít přece jiné ... Nepočítá s mateřským citem Soni, je naprosto zaskočený její reakcí a snaží se dát všechno do pořádku - jenomže to nejde tak snadno. Civilně natočené, ale poutavé drama o vině a trestu. Klidně se to mohlo stát. (05.01.2009)

Upřímně řečeno, způsob, kterým v Cannes vybírají filmy pro ocenění mi zůstává záhadou. Čím si ji zasloužil tento jen mírně nadprůměrný snímek? Neviděli jsme náhodou podobných sociálních dramat již desítky či stovky, a to v mnohem lepším zpracování? Neříkám, že pohled do světa zlodějíčků a drsného světa odvrácené strany belgické společnosti, je nezajímavý - samotné téma (prodej dětí) je krom toho více než aktuálním. Ale kde je nějaká režisérská invence a jakási "dech-beroucnost", kterou by člověk očekával od filmu ověnčeného zlatou palmou? Páni porotci, jsem hluboce zklamán. (05.07.2005)

„Kde je?“ - „Dal jsem ho k adopci.“ - „Kde je?!“ - „Prodal jsem ho. Půjdu nahlásit na policii, že ho ukradli v parku. Uděláme si další.“ A Sonin pohled vržený po Brunovi řekl vše…Bratři Dardennovi mě nadchnuli filmem Dva dny, jedna noc. Ale nastavili si u mě laťku tak vysoko, že jsem dlouho další jejich snímek odkládal. Nakonec jsem zkusil Dítě. Jestli jsou oba filmy v něčem odlišné, tak k přístupu k hlavním hrdinům. Zatímco Sandře ve Dva dny, jedna noc divák fandí hned od začátku, ve snímku Dítě si publikum hledá cestu k Brunovi podstatně obtížněji. Je sice hezké, že v „tom“ umí chodit, zvládá (nelegálně) shánět peníze, má podnikavého ducha a je s ním zábava, pořád je to bezskrupulózní jedinec, který nezná hranice. A ve chvíli, kdy si ukousne až příliš velký krajíc, není jednoduché s ním sympatizovat a fandit mu, aby vše napravil. A je jen na divákovi, zda ho za jeho krok vezme na milost (závěrečná scéna má svou sílu). Myšlenkově to není tak výživná potrava, přesto film nenudí a nabízí solidní porci autenticity. Dám slušné 4*. (16.10.2022)

Zatím to nejslabší, co jsem od Dardennových viděl. A je mi to celkem líto, protože na Dítě jsem se celkem dost těšil. Bohužel došlo k tomu, co se mi většinou děje u filmů, na které se těším - zklamání. Kamera je sice pořád na úrovni a realističnost navozuje, líbily se mi i civilní herecké výkony, příběh taky není špatný, ale celé to kazí strašně hloupé postavy. Kluk krade (a někdy i dealuje drogy), co ukradne prodá a peníze co za to dostane okamžitě utratí a nic se nenechá. A takhle to ten blbec dělá pořád dokola, až při jednom průseru na konci filmu se zachová správně. Ta jeho holka na tom je o trochu líp, ale tenhle můj názor je asi způsoben tím, že je naprosto nevýrazná. Obě hlavní postavy jsou ale především dost ploché a víme o nich strašně málo věcí. A s těmihle mám soucítit? Nebo jim fandit? Sorry, ale když vám tady je osud hlavních postav lhostejný, je něco sakra špatně. Přesně kvůli tomu mi ten film přijde slabý a bez atmosféry, navíc neobstojí ani jako sonda do života těchto lidí, když je ani pořádně nepředstaví. Pardon, ale tohle prostě není povedený film. Slabé 3* (04.11.2020)

Biblický příběh. Moc se mi líbí, co tady napsal Tetsuo. Je to o něčem v srdci, ve svědomí, naléhavé a smutně to bolí. Jistě že je jakékoli ocenění nenutným darem za píli a vroucnost úmyslu belgických dvou bratrů, ale potěšení z jeho zisku může zahojit jizvy po výtoku citů, které ze sebe herci, Jérémie Renier ad. snad s pomocí Stanislavského vydali. (15.05.2010)