Mrtví

Snímek sleduje propuštěného vězně Vargase na cestě zpět domů do argentinské džungle. Díky jeho délce je celkem snesitelné i velmi pomalé tempo s minimem dialogů. Film mě zaujal svojí "civilností". Právě ta ho dělá zajímavým a zvláštním v dobrém slova smyslu. Mnohem více než u jiných filmů zde hraje roli rozpoložení diváka - dalo by se říci, že to je zde stěžejní složkou celého prožitku. Pokud je člověk připraven na onu civilnost a pomalé tempo, má náladu zrovna na takový druh filmu, tak určitě neodejde zklamaný. Pokud ne, zbytečně ztratí 80 minut svého času, protože se bude šíleně nudit. (29.06.2006)

(LFŠ 2010) Přestože si myslím, že MRTVÍ jsou nejslabším počinem Lisandra Alonsa, nemůžu souhlasit se zdejším nízkým hodnocením, které je jednak dáno uvedením v České televizi v pozdní noční hodinu, jednak festivalou back-to-back projekcí spolu s ironickou glosou FANTASMA v pohodlných sedačkách Slováckého divadla, v nichž se velice dobře usíná a spí. Prostřední díl z trilogie osamění diváka navnadí úvodními žánrovými záběry, u nichž je na divákově interpretaci, zda-li jde o flashback či flasforward, aby poté dostál jeho očekávání pouze ve scénách, které zavánějící exploatací (orální sex s prostitutkou, zabíjení kozy) a které vytrhávají ze sledování. Je to tak poprvé, co se Alonso nepřiblížil svým filmovým vzorům, jež jsou zde očividné: ať již to je Tarr se svým pesimistickým nahlížením na postavy v mikrokosmu, v němž se nacházejí, a jejich sledování v dlouhých záběrech s nepatrnými jízdami, či Werner Herzog, jehož postavy se taktéž nacházejí v určitém vztahu k přírodě, aniž by musely zrovna putovat po vodě. Na prvního nemá svým stylem, kdy se kamera odklání od postavy, nemůžeme určit (ani zpětně), kdo se dívá; na druhého zase tím, že výše zmíněné scény působí rušivě a nepatřičně - spíše jako ukázka toho, co si může filmař dovolit při svém odklonu od středního proudu a běžně vídaných věcí v kině, než jako neodmyslitelná součást tématu. (18.08.2010)

Minimalistické pojetí příběhu a šnečí plynutí filmového času vyžaduje VELMI trpělivého diváka, i já jsem v momentech nekonečného plutí na loďce někam do hloubi džungle trpělivost poněkud ztrácel. Ale každopádně platí: kdo si počká, ten se dočká! ~ /dále komentář obsahuje spoilery, doporučuji číst až po zhlédnutí/ Už úvodní sekvence, kdy se kamera toulá lesním porostem a jen tak mimochodem mine i dvě mrtvá těla neznámých dětí, naznačují filmovou kvalitu tohoto málomluvného festivalového snímku režiséra Lisandra Alonsa, jenž je nejvýraznějším tvůrcem nové vlny argentinského filmu. ~ V následujícím záběru se již ocitneme za branami věznice, kde si odpykává poslední dny svého zřejmě dlouholetého trestu padesátiletý Vargas (neherec, který se mimochodem objevil i v režisérově následujícím počinu Fantasma). Za co seděl? Jaký má charakter? Obé nevíme. Poté sledujeme jeho poměrně monotónní cestu (s několika zastávkami, např. kvůli sexu nebo jídlu) za jeho dnes již dospělou dcerou, kterou dokonce ani nespatříme. A je konec. ~ Závěr (= smysl) filmu zůstal mnohým zde utajen, dovolil bych si nyní k tomuto uvést můj skromný výklad, přičemž si v žádném případě neosvojuji patent na jeho správnost. Naopak si myslím, že vícero diváků s odlišnými výklady by bylo schopno si racionálně obhájit právě ten svůj, jelikož záměrná nejasnost a minimum indicií pro dodatečné poskládání příběhu k tomu přímo vybízejí. Dle mého soudu film pojednává především o možnosti dostání druhé šance, resp. o možnosti napravení člověka. Předpokládejme tedy, že se v případě úvodních záběrů jednalo o flashback (nikoliv o flashforward) a že Vargas byl vrahem (synů, bratrů?). Režisér – autor scénáře (nebo Bůh?) mu tedy v závěru dává šanci se zachovat jinak, šanci se změnit, když (pro diváka z neznámého důvodu) je sestra nepřítomna? Šanci vychovávat jeho vnuky? K této variantě se přikláním také z důvodu, že protagonista v závěru, než se kamera skloní k zemi, nůž odloží bokem. (05.01.2012)

...problém při hodnocení tohoto snímku je částečně v povrchnosti hodnocení, pokud například někdo v komentáři napíše, že není jasné proč byl ve vězení tak jak je možné brát toto hodnocení vůbec v potaz ... závěr filmu se mi zdá také naprosto jednoznačný ... ale co mě skutečně irituje je prostor, který má být vězením ... proto sem na filmovce přetrpěl i neskutečně nudnou fantasmu, abych se zeptal pana režiséra na reálie, bohužel nepřišel :-( ... a druhý aspekt, proč jdu s hodnocením nížeji je, že v kontextu argentinské filmové tvorby není forma tohoto snímku nikterak zajímavá .... (06.09.2010)

Film Los Muertos mě zastihl v té správné uvolněné náladě. Z jeho formy jsem byl nadšený, ale useknutý závěr mě překvapil. V diskuzi jsem byl odkázán na IMDb, kde jsem si v diskuzi přečetl jeho výklad, a pak začal dávat smysl i obsah. Pointa je opravdu naznačena velmi nenápadně. Fascinující film o dobru a zlu, ve kterém se mluví víc, než jsem po přečtení komentářů očekával. Asi to bude znít divně, ale Los Muertos má velmi silný příběh, který mě donutil k zamyšlení. Nejdřív je ale nutné film pochopit. hell_boy: Vět je mnohem víc a dozorce při propouštění Vargase jedno souvětí použil ;-) (05.06.2008)