Angst

Po dnešním vydatném obědě značka ideál. Právě propuštěný vrah, ihned po zaklapnutí vězeňské brány začíná střádat další, bizardrní a úchylné plány na zdokonalení svého mistrovství. Tohle vše s podmanivou hudbou, kamerou hledící ze všech úhlů, no jak říkám, jednohubka. Moc se s tím nepáře a jde rovnou na věc. Ten kluk má prostě tah na bránu, to se musí nechat. Kdyby byl hokejista, zahrál by si možná i na olympiádě, takhle to vypadá, že tam asi zůstane až do důchodu. Ve vězení samozřejmě, ale tahle jednodenní vycházka, ta neměla vůbec žádnou chybu, prostě strašnej nářez! (25.09.2015)

Film „Angst“ se snaží o propojení psychologie s brutalitou, která je relativně otevřeně ve filmu zobrazena. Tohle dohromady tvoří celkem depresivní pohled na celkové dění, pohled, který vede k tomu, že se můžete propadnout do tíživé atmosféry. Sám film ale v mnoha ohledech nevyniká a představuje to, co od podobného snímku očekáváte. Přesto je natočen dobře a svůj efekt má. (11.05.2016)

Další z mnoha příběhů o fiktivním sériovém vrahovi a dle mého názoru také jeden z nejlepších. Nestaví na brutalitě ani explicitním násilí, tudíž za slasher se to nedá označit ani náhodou. Na diváka působí úplně jiným způsobem - vše je postaveno na úhlu pohledu samotného vraha a jde čistě jen o jeho vlastní vnímání světa a situací, do kterých se dostává. Jiným postavám je zde věnován prostor minimální, hrají vesměs nevýznamnou roli a jsou čistě jen prostředkem pro vrahovu úchylnou seberealizaci. Proto mi ani nevadí, že herecké výkony "obětí" nejsou na kdovíjak vysoké úrovní. A když už jsme u těch hereckých rolí, nemůžu nepoznamenat, že Erwin Leder v roli psychopata na mě působil opravdu přesvědčivě. Děj je zde velmi jednoduchý: vrah je propuštěn po mnoha letech z vězení a i když si systém myslí, že je napraven a nemůže už nikomu ublížit, on ví, že hned jak se dostane ven, začne s vraždami znovu. A proto se vydává hledat ideální prostředí, které nalezne v jednom domě, kde se ukryje a čeká na příchod jeho obyvatel. Během té doby a i v dalším průběhu filmu se dozvídáme prostřednictvím jakéhosi vrahova vnitřního monologu o jeho mládí. Za povšimnutí tak stojí, že na rozdíl od spousty jiných filmů, kde je pro nás chování vrahů něčím absolutně nepochopitelným, tak zde mu vidíme do hlavy perfektně a není těžké si domýšlet, jaké jsou motivy i těch sebezvláštěnjších činů, kterých se dopouští. Dojde samozřejmě i na vraždy, které ačkoliv nejsou kdovíjak brutální, jsou působivé svým naturalismem. Nejedná se o film, který by nadchl každého a ani se o to nesnaží, ale dle mého názoru je to jeden z nejvíc nezapomenutelných psychologických filmů, jaké jsem kdy viděla. (05.06.2011)

Psycho. Skvelá atmosféra vďaka sympatickému hlavnému "hrdinovi", jeho monológu v hlave a zvráteným predstavám, ktoré vyjadril určite tak, ako si želal. Ja som spokojná, ale k úplnej dokonalosti mi predsa len niečo chýbalo. Žeby iný koniec? Každopádne si pozrite Angst v noci a o zábavu máte postarané :) (31.10.2015)

Austrian extremity. Ojedinelý pokus o nonkonformnú, otvorene brutálnu štúdiu psychopata a 24 hodín v jeho živote. Myšlienkovú opozíciu voči tematicky spriazneným dielam Krzysztofa Kieslowskiho (Krótki film o zabijaniu) a Fritza Langa (M) mení, sníma z nej bremeno štatútu verejnej obžaloby a povyšuje na unikátne explicitnú a šťavnatú kameramanskú exhibíciu (výškové snímanie, prestrihy na detaily a tie najnepríjemnejšie pozičné uhly) so sugestívnym story-tellingom cez voiceoveri predčítané Robertom Hunger-Bühlerom. Realizmus, naturalizmus a animalizmus vo výbuchu nespútanej maniakálnej agresie, ktorá sa pozvoľne, dômyselne gradujúc vymyká kontrole a zmieta narušeným vrahom, čím zneisťuje diváka v otázka, či svoje dielo vôbec dokáže dokonať. Rybczynskiho kamera je bezkonkurenčná a Schulze je považovaný za jedného z priekopníkov elektronickej hudby 80. rokov, takže písať ódy na jeho adresu je úplne zbytočné. Polopatistické okienko je u konca, čas na finálny verdikt. 100% (17.09.2014)