Angst
-
Fear
Krimi / Horor
Rakousko / Západní Německo, 1983, 94 min
Režie:
Gerald KarglHudba:
Klaus SchulzeHrají:
Erwin Leder, Robert Hunger-BühlerObsah
-
Film vykresluje útok maniaka na nic netušící rodinu. A to hned těsně po propuštění z vězení. Tento film nemá obsáhlý děj, je to spíš takový portrét a ukázka činů vraždícího násilníka během 24 hodin. Obsahuje minimum dialogů, ale celé řádění je doprovázené vrahovým monologem o jeho dětství, minulosti, traumatech, sadistických touhách atd. (Flipnic)
Film vykresluje útok maniaka na nic netušící rodinu. A to hned těsně po propuštění z vězení. Tento film nemá obsáhlý děj, je to spíš takový portrét a ukázka činů vraždícího násilníka během 24 hodin. Obsahuje minimum dialogů, ale celé řádění je doprovázené vrahovým monologem o jeho dětství, minulosti, traumatech, sadistických touhách atd. Komentáře uživatelů k filmu (29)
-
J*A*S*M
Velmi znepokojivý pohled na řádění vraždícího individua, které bylo právě propuštěné z vězení. Je to vyloženě nepříjemný, zlý film, který svému divákovi na náladě nepřidá. Horror movie of the year(6.1.2012)
-
hirnlego
Velmi naturalistická a hutnou, dokonale syrovou a lehce depresivní atmosférou obdařená jednodenní malebná procházka po boku právě propuštěného vraha - ve společnosti jeho pokřivených myšlenek, vzpomínek, plánů a skutků. Představitel hlavní role je naprosto přesvědčivý a s oběťmi se vyloženě nemazlí (herci si nejspíš vytrpěli své) a syntezátorový hudební doprovod skvěle dolaďuje syrovost a absolutní "podzimní" chlad celého snímku (snad až na ty "úsměvné etudy s psíkem" - ty si mohl autor možná odpustit, neboť poněkud odlehčovaly atmosféru, což bylo trochu na škodu). Co je však na celém filmu to nejvýraznější a zároveň nejhodnotnější, je naprosto skvostná kamera! Rybczynski se vykašlal na onen "obvyklý", rutinní styl snímání a dělá si s kamerou absolutně co chce - vizuální stránka při tom však na "uměleckosti" neztrácí, ba naopak, takto je navíc okořeněna notnou dávkou originality - a člověk může jen spokojeně pokývat hlavou, že teď už ví, odkudpak Gaspar Noé načerpal inspiraci... Celkově je Angst velmi zdařilým kouskem, který vám náladu rozhodně nezvedne...(4,5*)(19.5.2007)
-
Shadwell
Film natolik brutální a kontroverzní jako Angst si jednoznačně zasluhuje delší rozbor - či spíše obhajobu. Jsem totiž přesvědčen o tom, že by se tento X-ratingový a snad ve všech zemích zakázaný výstřelek pro otrlce měl správně promítat dětem ve školách. A to z toho prostého důvodu, že staví na hlavu obvyklou idealizaci, popularizaci a komercializaci sérových vrahů známou nejen z amerických žánrovek. Na rozdíl od těchto filmů, které sériové vrahy nejednou vykreslují coby romantické figury, jež se vymanily ze spárů konformní společnosti (John Dillinger, Bonnie a Clyde), popřípadě je mají za umělce zla, tzn. za extrémně chytré a vynalézavé figury libující si v citátech řeckých myslitelů a zajímající se o umění jako Hannibal Lecter nebo Kevin Spacey ze Sedm; tak na rozdíl od nich není sériový vrah z Agnstu ani atraktivní, ani inteligentní, ani kreativní a už od začátku si počíná nesystematicky a dělá chyby. Všichni známe případ Kajínek, kterému posílají české ženy milostné dopisy, do stejné sorty patří známý sériový vrah Ted Bundy, vystudovaný právník a psycholog, inteligentní a milý chlapec, lehký úsměv á la Mona Lisa, kterému chodily fandit ženy na soudní přelíčení. Pointa je v tom, že dokud lidé nevidí, co skutečně vrah provádí, a neznají dopodrobna hrůzy, které spáchal, idealizují si ho – kdyby ženy žádající Kajínka či Teda Bundyho o ruku byly přítomny jenom jedné takové vraždě, v mžiku by svoji náklonnost přehodnotily. V tom je obrovské morální poučení tohoto filmu, které zůstalo samozřejmě zcela přehlédnuto. ____ Která složka ve filmech je nejdůležitější? Přijdeme na to snadno vylučovací metodou: filmy se obejdou bez scénáře, bez herců, bez střihu, bez režiséra, bez hudby a zvuků, bez osvětlení, bez triků; film nemusí být dokonce ani filmem, může se stát divadlem-Karamazovi, plátnem-Greenaway či operou-Bergmanova Kouzelná flétna, ale bez jedné složky se žádný film neobejde - bez kamery; vynecháme-li tedy extrémní případy konceptuálního umění, kdy bychom po vzoru prázdných galerií sledovali v kině prázdné bílé plátno. Ačkoliv svádí film dohromady celou škálu aktivit: geometrii a optiku, scénografii a architekturu, literaturu, poezii i hudbu (nic by nedokázalo lépe vyjádřit jednotu civilizace a úzký vztah mezi poznáním, technologií a tvůrčím elánem) a ačkoliv nikdo vlastně neví, která jeho složka je nejdůležitější, dá se říct, že kamera hraje prim a že je esencí každého filmu. Kamera není jen technologickým vynálezem. Je spíš metaforou posledních sta let: o kinematografii se někdy hovoří také jako o pohyblivých obrázcích, v akademickém světě se do popředí derou vizuální studia, až 80% informací přebírají ze světa naše oči, podle některých nahradí komunikace obrazem v budoucnu písmena atp. Je proto nanejvýš radostné vidět filmy jako Angst, které jsou si esenciálního postavení kamery plně vědomy. Co víc, kamera tady je naprosto fenomenální a de facto ukazuje starou známou pravdu, že umělecký film se vyznačuje celky a detaily, kdežto film klasičtějšího střihu polocelky a polodetaily. Vypíchnout je třeba zvláště užití snorricamu („převrácený“ steadicam). Nejde ovšem jen o to, že je tu kamera drzá, ale že je drzá a funguje. Což je lepší, než když je drzá a nefunguje, to je pak lepší, když není drzá a funguje. Než být poloviční, radši nebýt vůbec, říkali ve starověké Spartě a shodili neduživého chlapce ze skály. S kamerami se to má stejně. ____ Je lepší být Bůh, anebo bůžek? Odpověď na tuto otázku nám překvapivě nedává teologie, nýbrž naratologie. Představíte-li si, že jste Bůh, velmi rychle zjistíte, že vesmír je příliš velký, než aby se dal neustále kontrolovat, a lehce vám něco unikne (staví na tom někteří antiklerikáni jako Mahler, podle jehož scénáře v Lidicích Bůh zavřel oči a bible patří do kamen). Jste-li ale lokální bůžek, snadno si vše ošéfujete a ohlídáte. A úplně stejně se to má s filmy z hlediska naratologie – na jedné straně máme díla vyznačující se vševědoucím vypravěčem, který všechno ví a všechno zná, na straně druhá díla, kde jsme nějakým způsobem omezeni, často na jednu konkrétní postavu. Co neví postava, nevíme ani my a vice versa. Pointa je, že i když je tato narace omezená a mohla by se tedy zdát jako „méněcenná“, nelže nám a říká nám vše, co ví, jako třeba v případě Jeffa z filmu Okno do dvora (pokud by film zatajil např. nějaké jeho důležité jednání, podváděl by nás, ale to se nikdy nestane). Lhají nám naopak spíše filmy vyznačující se oním vševědoucím vypravěčem, třeba tím, že některé pasáže později odhalí jako zásahy shůry či pouhé představy, nebo tím, že nám o postavách podávají jen povšechné informace, což je ovšem vcelku i pochopitelné, neboť máme-li na place kupř. patnáct postav, není možné pracovat u všech s extrémně subjektivizovaným vyprávěním. Má se zkrátka za to, že filmy říkající nám vše hrají s otevřenými kartami, kdežto filmům nějak omezeným, kupř. jako tady na jednu postavu není radno věřit, poněvadž vzpomínky, představy, sny a halucinace oné postavy ji činí značně nespolehlivou. Jenže pravdou je častou přesný opak. Proto bych řekl, že síla tohoto filmu není ani tak v tom, že je sugestivně atmosférický a že se odehrává online, ale v tom, že nám tu nikdo nelže a že jsme omezeni jen na jednu postavu. A o to je to možná horší a nevyhnutelnější, že nám nikdo nelže, že tu prostě není žádná opona, která by se měla rozhrnout. Ve filmech vyznačujících se vševědoucím vypravěčem se nachází vždycky nějaká trhlina mezi událostmi a tím, kdo je řídí, v některých filmech vidíme například rozpor mezi jednáním či směřováním postav a tím, co film vypravuje nebo ukazuje. Je to dáno mnohostí těch událostí, které nutí nějakou vyšší instanci, aby neustále zasahovala do děje, což ale tady, kde dominuje jedna jediná postava, která nesleze z plátna, vůbec nehrozí. Hrdina nic nezatajuje. I když se mu vše hroutí od začátku pod rukama a ztrácí nad sebou kontrolu, všechno přes voiceover přizná. O omezené naraci, jíž dominuje hlavní postava, vypovídá i konec (-spoiler-): hrdina není sražen policajty k zemi, jako by se to snad stalo v jiném filmu, ale v klidu ohromí přítomné obsahem kufru. ____ Je to vlastně kuriózní, ale my ani po 115 letech kinematografie nevíme, co přesně dělá filmový režisér. Respektive ono se to strašně liší, jsou třeba režiséři, kteří odevzdají hrubý materiál a jedou na Havaj (to není metafora, oni tam skutečně jedou), a pak jsou režiséři, kteří se účastní postprodukce, stříhání ap. Když se ale podíváme na komentáře lidí k Agstu, zmiňují všichni kameru, atmosféru, intenzivní herecké podání hlavního představitele, někteří snad i hudbu, ale co je podstatné, o režisérovi ani slechu. Skutečně, film skoro jako kdyby nebyl vůbec režírován. Na tom ale není nic špatného, ba naopak, poněvadž už po tisíce let je největším lákadlem každého tvůrce docílit, aby bylo dílo dílem a ne konstruktem, za kterým cítíme další aktéry. Vedle těchto tradičních filmů, kde máme neustále pocit, že k nám nepromlouvají postavy, ale režisér se scenáristou, existují v zásadě dvě krajní možnosti, jak se s tímto vypořádat: buďto režiséra úplně upozadit, jako se podařilo zde, anebo jej vecpat doslova přímo do dění, kde může rozehrávat sebereflexivní žánrovou hru s divákem, jak to známe u Triera nebo z Hanekeho bijáku Funny Games útočícím proti v násilí si libujícímu sadistickému diváctví. Ačkoliv plně respektuji všechny ty vznešené řeči o režisérským rukopisu výjimečných osobností, způsob Angstu stavím výše, poněvadž režiséra chápu jako stavbyvedoucího – režisér podobně jako stavbyvedoucí nic konkrétního nedělá a na výsledném díle není znát (na rozdíl od práce dělníků nebo architekta). Je-li vidět, znamená to reklamaci, tedy průšvih. Podobně se to má se střihem: čím méně je vidět, tím lépe (nejsme-li tedy na půdě artu). Když přijde za střihačem jeho nadřízený a zeptá se, co udělal, správná odpověď zní: nic. Práce střihače je v tom, aby jeho práce nebyla vidět. A i když zastávám názor, že násilí je člověku bytostně vlastní a že tedy režírovat násilné filmy není tak složité, smutním nad tím, proč zůstal Gerald Kargl u jediného filmu, protože na Angstu je něco hluboce fascinujícího - tématem snad kontroverzní, jinak ale umělecké dílo nejvyššího kalibru. Jeho provokativnost konec konců nespočívá v tématu samém, nýbrž v tom, že je pojednáno umělecky. Ale ono to nakonec není tak překvapivé, že se nám tu snoubí umění s násilím: je-li člověk v dětství týrán, má před sebou jen dvě cesty: buďto se z něj stane násilník (jako Werner Kniesek), anebo umělec (jako Lovecraft – je třeba dodat, že obráceně to už neplatí a že ne každý umělec je v dětství týrán). Ta hranice mezi obojím je hrozně tenká.(22.6.2011)
-
Slasher
Strach v jejích očích a nůž v hrudi. To je má poslední vzpomínka na matku... Tohle není příběh žádného příležitostního vrahouna, ale té pravé, společnosti krajně nebezpečné, brzcitné bestie. Náš hrdina je vyzáblý, zubatý, upocený, fatálně nevyrovnaný slaboch, nemocný člověk. Většinu života strávil ve vězení a čekal na den, kdy ho propustí. Čekal s vědomím, že až se tak stane, nic mu nezabrání opět zabíjet. Věděl, že musí... My jsme svědky právě onoho propuštění a následných 24 hodin. Nedojde na žádný vyložený extrém, dočkáte se ale výtečně syrového provedení. Osobitý, výborně zvládnutý profil vraha, který si navíc on sám odvypráví. (screeny)(21.1.2009)
-
Mr.Apache
Nutno uznat, že jde o velice nevšední a odvážný počin. Totálně zmatené pako tady s velkými obtížemi likviduje jednu nepříliš početnou rodinku, skládající se z nemocné stařeny, její dcery a mentálně postiženého invalidy. Zabere mu to hodně času a úsilí, a po celou dobu svého upoceného řádění nás přitom oblažuje vnitřním monologem, jemuž jsem ale nerozuměl, protože byl německy. Předpokládám, že by mě jeho myšlenkové pochody pouze ujistily, že se jedná o přesně takového chudáka, jakým se dle svých skutků zdá být. Zatímco Henry v Portrait of a Serial Killer (filmu, který je s tímto občas srovnáván) působí naprosto suverénním a sebejistým dojmem, vrah z Angst (jenž měl jistě stejně nelehké dětství jako jeho americký kolega) působí jako zmatená troska, u které si nejsme celou dobu jisti, zda se mu krvavé dílo vůbec podaří. Sledovat jej, je skutečným utrpením, a divák se těžko brání pocitům nevolnosti a trapnosti. Dojem z Henryho je úplně jiný, hrůzný a monumentální - strach zde na celé čáře vítězí nad nevolností. Oba filmy jsou od sebe stejně odlišné jako jejich antihrdinové. Společné mají jen to, že se jim dá věřit.(16.7.2007)
-
Flipnic
Jedno z mála excelentních dramat, které by se dalo zařadit do žánru "portrét vraha a jeho skutků" ... Naprosto jednoduchý film o tom, co provede propuštěný maniak jedné rodině, u jejíž domu se náhodou ocitne. Divák sleduje jako by naprosto věrně a reálně zobrazené úsilí zprovodit oběti ze světa a sexuálně se při tom ukojit. Při tom všem poslouchá vnitřní monolog, který jasně propojuje vrahovo dětství s aktuálně prováděnými činy a úkony (kdo nepochopil tuto souvislost, nepochopil nic a ať se podívá na film znova). Je to psychologické drama, které navíc dosti věrně ukazuje, "jak to vypadá", když se vyšinutý maniak dostane do bytu nebohých potencionálních obětí. Herecký výkon hlavního herce je excelentní plus to, že na roli má ještě dokonalý vzhled... "Herecké" výkony obětí a dalších krátce zúčastněných jsou však otřesné!! Zejména mladá dívka nehraje vůbec svoji roli oběti vraždícího násilníka, ale jako by nezúčastněně "byla v příběhu". Ale jinak je to perfektní okrajové dílo, hodně nepříjemné, znepokojující a psychologizující... Nehledě na to, že se ve filmu skoro nic konkrétního neděje a že snad jednu třetinu času vrah poponáší mrtvoly a všelijak s nimi manipuluje, jsem se ani chviličku nenudil. Film, stejně jako podobný snímek "Henry: Portrét masového vraha", nevsází na gores-cény, ovšem jedna vražda je zde tak extrémně hnusná,krvavá a násilná, že si ji budete ještě dlouho pamatovat. Osobně si myslím ,že tento film byl ve své době a zemích vzniku něco jako u nás film "Smrt stopařek", nadčasový, syrový, reallistický ...(13.5.2008)
-
TheRaven
Brutálně naturalistický kousek, jeden z nejvěrohodnějších filmů na podobné téma, jaký jsem měl možnost vidět. Další čárka do mé sbírky filmů s předlohou skutečných masových a seriových vrahů. Tentokrát je předobrazem Werner Kniesek. Milý Rakušák ze Salzburgu, který šel do vězení za zastřelení třiasedmdesátileté babičky. V roce 1980 byl propuštěn několik týdnů před oficiálním termínem, aby si mohl najít práci. Film Angst vám představí první den jeho znovunabyté svobody. Komentář Mi Nü-Chai si sice každý přečte, ale v tomto případě střílí těžce vedle.(1.8.2011)
-
Paldini
Musím přiznat, že takto vizuálně zpracovaný film jsem ještě neviděl. Nepředstavitelně šílené úhly kamery pod jakými je snímáno veškeré dění + otáčivý pohyb samotné kamery, v jehož středobodu se většinou nachází hlavní hrdina, který má svou mysl ještě pokřivenější než všechny úhly, pod kterými je snímán. Mezi realistickými sondami do života skutečných vrahů je tento film naprostý vrchol, ke kterému se lze dostat a absolutně bych nevěřil, že Angst byl natočený v roce 1983, kdybych to neviděl napsáno v titulcích.(6.11.2006)
-
Mi Nü-Chai
Tohle někdo myslel vážně? Hlavní hrdina sice vypadá jako nebezpečný úchyl, jenže to nemá pranic co dělat s jeho hereckým uměním, jen mu narostl takový ošklivý obličej. Jeho vnitřní promluvy jsou zase dost úsměvné, rozhodně ne nějak děsivé nebo nepříjemné. A naplňování plánu jest zase velmi groteskní, u většiny násilných scén jsem pouze nevěřícně kroutila hlavou. Hudba Klause Schulzeho je sice výborná, ale kromě ní, režisérova kladného vztahu ke zvířatům (ještě jsem neviděla, aby se v takovém filmu pes dožil konce:)) a nápadu snímání místa činu z výšky na Angst neshledávám nic moc dobrého. Ať už chtěl režisér natočit cokoliv, podařila se mu leda tak pěkná fraška.(17.7.2007)
-
arie
Režisér realistickou formou zobrazuje niekoľko hodín zo života psychopatickej mysle, jej pohnútky, myšlienky a vnútorný monológ, ktorý vypĺňa celú, nie príliš rozsiahlu, minutáž snímky. Príbeh je veľmi jednoduchý a záverečných 30 minút sa už len čaká na finálne a očakávané vyústenie. Technická stránka ponúka mnoho zbesilých kamerových záberov, ktoré dopĺňa pôsobivá hudobná zložka a všetko je korunované výborne zahraným hlavným partom, pán Leder si skutočne zaslúži uznanie za svoju mimiku a odvážny prejav, no pár zvyšných postáv, ktoré sú len do počtu, resp. bábky v Lederových rukách, sú svojím neherecko - apatickým prejavom skôr na smiech. Chlad, naturalizmus a enormnú pôsobivosť badať len v jednej veľmi pôsobivej a drastickej scéne a preto filmu viac ako *** dať nemôžem.(17.4.2009)
-
rykardo
Ještě dlouho po shlédnutí HENRYHO Johna McNoughtona jsem byl přesvědčenej o tom, že je to na hodně dlouhou dobu asi to nejlepší, co jsem v rámci tohoto žánru měl možnost vidět a že to tak do budoucna asi i zůstane... Konečně se mi poštěstilo sehnat belgickou uncut verzi filmu ANGST, rakouského režiséra Geralda Kargla a mohu směle prohlásit, že to byla ta pravá trefa do černého a HENRY - PORTRAIT OF.. tímto dostal opravdu hodně velikou konkurenci... Ano, tak je tenhle téměř neznámý film ze začátku osmdesátých let dobrý. Podobně jako v případě HENRYHO, i zde se jedná o zfilmování na základě skutečných událostí, kdy krátce po svém propuštění z vězení, jistý Werner Kniesek ze Salzburku, brutálním způsobem připravil o život tři lidi, žijící poklidným životem kdesi na rakouském venkově... Naprosto originální a nepřehlédnutelná je zejména práce kameramana Zbignieva Rybczynskiho, jehož jméno mi vůbec nic neříká, ale to, jakym způsobem se mu podařilo nasnímat postavu hlavního hrdiny, je prostě paráda a musí se vidět na vlastní oči... Zrovna tak jako McNoughton, tak i pan Kargl se s divákem vůbec nemazlí a předkládá nám pekelně disturbující, syrovou a nekompromisní podívanou, kterou senzitivnějším jedincům ke shlédnutí rozhodně nedoporučuji... Všichni ostatní, pro něž jsou filmy jako HENRY - PORTRAIT OF... nebo třeba SCHRAMM J.Buttgereita neoddiskutovatelné kulty, by si rozhodně neměli STRACH nechat ujít !!!(11.4.2006)
-
Ten Druhy
Erwin Leder hrá sadistického maniaka excelentným spôsobom, akoby ním bol aj v skutočnosti. Veril som mu každý pohyb, gesto, reakciu. Filmový príbeh zachytáva psychopatov krátky pobyt na slobode, ktorý skončí presne tam, kde začal: vo väzení. Vo filme je len minimum rozhovorov postáv, pohyblivé obrázky sprevádza jeden súvislý vnútorný monológ psychopatického vraha. Svet videný jeho očani, je zároveň zrkadlom jeho čiernej duše - temný a zvrátený. Bezradný psík pobehuje a oňucháva kaluže krvi, zatiaľčo psychopat odťahuje stuhnutú mŕtvolu domácej pani. Také surové, neopracované a bezprostredné ako realita sama. Angst je film, z ktorého sála chlad. Chvíľami som mal husiu kožu.(24.10.2010)
-
kagemush
Ne tak okázale nabušený jako Murder-Set-Pieces,za to mnohem uvěřitelnější a snad i proto temnější a depresívnější( na rozdíl od toho narvanýho machonazimagora z M.-S.-P., zde nahlížíme přes rameno rachitickýmu chcípákovi,kdy jeho lopotné zápolení,ať s živými,či již mrtvými obětmi bylo až hrůzně groteskní). A ta němčina do toho....(9.12.2009)
-
Laurent
Snímek divákovi názorně ukazuje, co všechno se dá stihnout za 24 hodin po propuštění z vězení. Angst je nejvíce živočišný snímek, jaký jsem doposud viděl.(1.2.2007)
-
Jazzzz
Bez motivu je to hrůzostrašnější. V mnoha thrillerech je opravdu "zlá" postava psychopata něčím zlehčována až idealizována. K tomu tady nedochází - zde je pro vás nachystán zvířecí sadismus, naprosto antisociální chování, naprosté šílenství, do kterého můžete v tomto filmu nahlédnout. Kamera je taky šílená, ale myslím si, že se svým zvráceným způsobem doplňuje film. Veliké herecké představení Erwina Ledera, který by za tuto roli zasloužil klidně i Oscara - jeho podání labilně neurotického sadistického psychopata je unikátní. No fuj, to bylo silný kafe tenhle film. Ještě dodám, že zrežírovat toto vyžadovalo velkou míru zvrácenosti.(23.1.2012)
-
Mefistofelle
Další z mnoha příběhů o fiktivním sériovém vrahovi a dle mého názoru také jeden z nejlepších. Nestaví na brutalitě ani explicitním násilí, tudíž za slasher se to nedá označit ani náhodou. Na diváka působí úplně jiným způsobem - vše je postaveno na úhlu pohledu samotného vraha a jde čistě jen o jeho vlastní vnímání světa a situací, do kterých se dostává. Jiným postavám je zde věnován prostor minimální, hrají vesměs nevýznamnou roli a jsou čistě jen prostředkem pro vrahovu úchylnou seberealizaci. Proto mi ani nevadí, že herecké výkony "obětí" nejsou na kdovíjak vysoké úrovní. A když už jsme u těch hereckých rolí, nemůžu nepoznamenat, že Erwin Leder v roli psychopata na mě působil opravdu přesvědčivě. Děj je zde velmi jednoduchý: vrah je propuštěn po mnoha letech z vězení a i když si systém myslí, že je napraven a nemůže už nikomu ublížit, on ví, že hned jak se dostane ven, začne s vraždami znovu. A proto se vydává hledat ideální prostředí, které nalezne v jednom domě, kde se ukryje a čeká na příchod jeho obyvatel. Během té doby a i v dalším průběhu filmu se dozvídáme prostřednictvím jakéhosi vrahova vnitřního monologu o jeho mládí. Za povšimnutí tak stojí, že na rozdíl od spousty jiných filmů, kde je pro nás chování vrahů něčím absolutně nepochopitelným, tak zde mu vidíme do hlavy perfektně a není těžké si domýšlet, jaké jsou motivy i těch sebezvláštěnjších činů, kterých se dopouští. Dojde samozřejmě i na vraždy, které ačkoliv nejsou kdovíjak brutální, jsou působivé svým naturalismem. Nejedná se o film, který by nadchl každého a ani se o to nesnaží, ale dle mého názoru je to jeden z nejvíc nezapomenutelných psychologických filmů, jaké jsem kdy viděla.(5.6.2011)
-
topi
Hodně syrový film, odvyprávěn trochu jiným zbůsobem a to přímo očima vraha a jeho řečí v jeho podvědomí. Syrovosti dodává tvář ponurá hudba a hlavně kamera, to je něco neskutečného, co se tam odehrává! U některých scén jsem se přistihl s otevřenou hubou! Drsný, zlý, neobvyklý film!(15.1.2012)
-
Teardown
Erwin Leder by měl dostat oskara nebo jít navždy do izolace, protože buď je kurva dobrej herec nebo úplně vyšinutej dement:)(3.7.2008)
-
zdenny
Velice civilně pojatý film o dni jednoho úchylného vraha. Úchylného - záměrně nevědecky napsáno. Velice dobrý výkon hlavního představitele nám zřejmě celkem věrně vykresluje, jak by to asi mohlo vypadat, když vám taková kreatura vleze do baráku. Řekl bych, že natočeno to bylo dosti věrně. Ale chápejte, nemohu posoudit, nikdy jsem takovou situaci nezažil a snad nikdy nezažiji. Spíše ale než o filmu, který byl bezesporu natočen velmi naturálně a velmi uvěřitelně, mám ale na mysli spíš úvahy o právu takovéhoto individua na život mezi ostatními lidmi. Už jsem vícekrát zdůraznil, že nejsem pro trest smrti. Jsem ale zastáncem vysokých trestů, nezřídka doživotních. Je totiž vražda a vražda. Statisticky je prokázáno, že u vrahů nedochází k typové recidivě. To znamená, že za život zabijí jednou, málokdy víckrát. Soud potom musí vyhodnotit na základě znaleckých posudků z různých oborů, jaké riziko se skrývá za skutečností, že jednoho dne bude onen člověk propuštěn opět na svobodu. Je to úkol velice těžký a taktéž silně odpovědný. Jsou totiž známy případy, kdy maniakální vrah po svém propuštění na svobodu svá zvěrstva zopakoval. Přesně jak je uvedeno v tomto filmu. Takového člověka bych uvěznil na doživotí bez možnosti propuštění a (jednoduše se to říká takhle od stolu) nechal ho tam se trápit. Aby trpěl ve svém světě, ve své hlavě. Věřím, že tento trest by pro něj byl daleko horší než trest smrti. Otázkou je, co má společnost pozitivního z toho, když se se svou prohnilou a nemocnou osobností tento člověk do smrti trápí v cele. Rozuměj, jedná se o člověka, který sice ví, že zabíjet se nemá, který ale širší souvislosti kodexu nedokáže pochopit. Možná, pokud dovolíte takovýto příměr, by tato situace byla podobná, jako kdybyste zavřeli do klece zdivočelého psa. Dávali mu jen jídlo a nechali ho tam až do jeho smrti. Ten pes si také neuvědomuje, proč musí být zavřený. Z čehož plyne, nebyla by pro něj smrtící injekce nakonec vysvobozením? Je to začarovaný kruh. Rozhodně bych ale s touto zrůdou neměl slitování. K čertu s jeho dětstvím, ve kterém trpěl. K čertu s jeho maniakálními touhami. Zabíjet se prostě nemá a ještě takovýmto způsobem. Mě, narozdíl od mnoha mladých (o životě toho moc nevědoucích) takzvaných humanistů, vůbec nezajímá, jaké má tento sadistický vrah poruchy osobnosti, jaké měl dětství, či jak moc je nemocný. Prostě je to lidská zrůda, bez ohledu na to, jak moc můžu litovat jeho bezesporu utýrané dětství. Nejde o to, že musím příhlédnout k jeho komplexní osobnosti. Jde o to, že tento člověk zabíjí a bude to dělat znovu. Proto musí být uvržen do žaláře. Ne aby se napravil, ne abychom jej tam vyléčili. Musí být zavřen proto, aby nic podobného už nikdy neudělal. PS: Navíc už v den propuštění tento jedinec řekl (ve svém vnitřním monologu), že bude zabíjet zase. Prostě věděl, že jeho "touhy" jsou jím neovladatelné.(13.10.2011)
-
mosnak
odpad!Pořád mám pocit,že na tento druh filmů se přece nemůže dívat nikdo normální. Podle komentářů jsem věděl co mě bude asi čekat,ale to neskutečně vysoké hodnocení tu je proč? Žádný super snímek to není,naopak ... Narušený jedinec,který dělá nelogické věci a jediné co ho zajímá je někoho zabít. Fakt vás někoho bere čumět na hnusného německéhorakušáka,jak někoho morduje? 1% - za obal... je parádní!(11.1.2012)
