Mé jméno je láska

Příběh, který mne nadchnul. Úžasnou hudbou, námětem, italštinou a krásnou přírodou. Vynikající výkon Tildy (Emma R.) a Flavia Parentiho (Edo Recchi jr.). Milostný trojúhelník a žárlivost milovaného syna zapříčíní nakonec velikou tragédii. Film, který nechá diváka utvářet si vlastní konec příběhu, otevírá možnost postupně odkrývat život zámožné rodiny a hlavní představitelky pak znovu nalézt ztracenou identitu (jejího vnitřního já). Byla jsem ráda, že film je v italském jazyce. Pro mě je italština jeden z nejtemperamentnějších jazyků a tím tak prokládá krásu námětu. Nedokážu si vůbec představit že by film byl hraný američany. Ztratilo by to celkový nádech a krásu , prostě duši příběhu. Překvapila mne Tilda Swinton, jak perfektně umí italsky. Tuto herečku mám totiž více spojenou s angličtinou a semtam i ruštinou než s italštinou. (24.01.2011)

Vysoko umelecký zážitok rýdzo európskej kinematografickej hustoty. Ani si nepamätám kedy ma naposledy kompletne uchvátila práca s kamerou vo filme tak ako práve v Io sono l'amore. Keď už nie kvôli Tilde, minimálne jednej vášnivej erotickej scéne, zaujímavými rodinnými pomermi istej vplyvnej milánskej dynastie či kulinárskym špecialitám kuchára Antonia, tak kvôli strhujúcej kamere sa toto naozaj oplatí vidieť. Hudba neskutočne ladí s vizuálnym i obsahovým tónom filmu a predstavuje ďalší mimoriadny prvok, ktorý toto dielo ponúka. Príbeh nešťastnej bohatej dámy, ktorá sa vnútorne oslobodzuje a nachádza samu seba v náručí milenca tu už bol a nie raz, naratívny postup sa mi zdal trochu nevyvážený pretože od extrémne detailného a pomalého úvodu odrazu poskočí akosi rýchlo a človeku/mne by sa žiadalo trochu viac priestoru pre vývoj vzťahov medzi postavami. Ale to aj tak nič nemení na tom, že moja pozornosť bola zamestnaná od začiatku do konca, v značnej miere asi kvôli harmonickej kombinácii spomínaných audiovizuálnych prostriedkov. (03.06.2011)

Jsem tu nucen trochu vytknout rozvleklou první hodinu, kdy jsem čekal nudné nezáživné drama s minimem dějem, ovšem jakmile se snímek dostává přes šedesátou minutu, tak se rozjíždí na plné obrátky a ve výsledku je to opravdu dobře napsaný příběh se spádem. Bohužel na můj vkus je jeho rozjezd pro epické finále až přespříliš dlouhý a v těch chvílích ho nezachraňuje ani dokonalá Tilda Swinton, která mě v tomhle snímku očarovala ještě více než kdy jindy. (23.04.2016)

Naprosto strhující snímek s božskou Tildou Swinton, jejíž herecký um mě naprosto učaroval. Příběh je vskutku velmi ohraný přesto zde pojat přesně tak jak jsem si vždy u tohoto typu přála.. Některé záběry jsou tak nádherné že se vracím zpět a kochám se znovu..Nedám jinak a rozhodně doporučuji tento vyjímečný kousek zhlédnout.. (20.09.2012)

I am Love v režii Luca Guadagnino zachycuje proměnu s narůstající, neústupnou hudbou Johna Adamse a svěžím vyzuálním stylem, který bychom mohli nazvat postklasickým Hollywoodským barokem. Zatímco režisér jistě odkazuje stylem Viscontiho, je také vidět znalost thrillerů Alfreda Hitchcocka (Emma tajně sleduje Antonia a skladatel Adams ji hudebně doprovází stejně jako Bernard Herrmann, když James Stewart sledoval Kima Novaka ve filmu Vertigo) a melodramat Douglase Sirka. Příběh utrpení žen a jejich obětavosti. I am Love je zajímavý film. Hluboký, bohatý, lidský. Nejde o bohaté a chudé, ale o staré a nové. Jedná se o starobylou válku mezi tradicí a skutečnými city. Tilda Swinton se pro tuto roli naučila italsky s ruským přízvukem, což je výborný výkon, který filmu hodně pomáhá. Ale ne natolik, aby se z filmu stala klasika. (07.02.2011)