Mé jméno je láska

Dost rozpačité pocity... Dobrý úmysl s prapodivným scénářem a amatérskou kamerou, aspoň takový je celkový dojem. Nicméně hloubaví diváci si z toho vezmou to své ořechové... Pro mně to byl bohužel notně tuhý ořech, na němž byl nejhezčí asi název.... Rozhodně bych si pod ním představila cokoliv jiného, jen ne tento film. A Tildu Swinton po shození delší hřívy tímto zařazuji do kolonky "babochlap" :) (31.03.2014)

Na tomto filmu se mi líbila vizuální stránka, kamera a hudba a také to, že je to pohled na život bohaté milánské rodiny a jejího běžného života. Záběry města mají také něco do sebe a Tilda Swinton svou roli zvládá dobře. Příběh mi přišel ale takový moc tragicky romanticky a zbytečně natahovaný, chvílemi jsem se dost nudila. Zkrátka podobné typy filmů asi neumím příliš ocenit. . (13.03.2015)

Pod dojmem Call me by your name jsem si chtěla doplnit režisérovu předchozí tvorbu. Narozdíl od zmíněného divácky přívětivého filmu se v tomto případě jedná o jeden z těch chladných artových počinů žádající hlubší analýzu, do které ale nemám vůbec chuť se pouštět. Řadím do kategorie "zajímavé" a třeba si to ještě někdy pustím a prohloubám si to. (10.02.2018)

Romance tak elegantní a ušlechtilá, že zúčastnění mimo kameru jistě kadí mramor. Ale to já, když se pořádně namažu, též můžu, takže za mě dobrý. Bohužel na rozdíl třeba od Goddardova Pohrdání tu není žádný přesah nikam, je to jen o tom neviditelném sexu a hrášku kladeném pinzetou. Až po zhlédnutí mladší Suspirie mi došlo, že jsem Guadagnina podcenil, a co je to ve skutečnosti za ptáčka. (18.05.2020)