Anna a vlci

Jeden z nejpůsobivějších snímků Carlose Saury a zároveň vynikající herecký výkon Geraldine Chaplin. Výchozí situace i pochmurný závěr evokují o dekádu starší "Deník komorné" Luise Buňuela". PS: Vydání tohoto titulu v Levných knihách je bezesporu záslužný počin, méně už provedení obalu, který stačí otočit a vyústění celého dramatu je tu shrnuto několika fotografiemi v celé své pochmurné kráse. Není divu, že je potom někdo z diváků zklamán odhadnutelností konce příběhu (viz Achabův komentář). Chcete-li se nechat překvapit, nedívejte se na rub obálky. (01.08.2007)

Metafora na španělskou diktaturu mi unikla, zato jsem však viděl zdařilé karikatury tří mužských archetypů. Všichni tři bratři jsou jen parodií toho, čím touží být. Překážkou jim jsou hluboce zakořeněné komplexy, jež se snaží pokrytecky zakrýt, ty však postupně vyplavou na povrch a jsou kompenzovány různými formami agrese vůči Anně. Saura si se svými hrdiny pohrál a vytvořil vskutku nezáviděníhodné postavy. Rádobymacho bez autority, milovník bez charismatu, či pokrytecký duchovní jsou propracování do hloubky, do níž pronikáme, díky režisérem vytvořeným symbolům. Marná touha pro autoritě ,například, je skvěle ilustrována sbírkou uniforem. Dějiště, izolované sídlo uprostřed ničeho, navíc vytváří až mystickou surrealistickou atmosféru. Jedná se o zdařilé dílo, není to však tak strhující zážitek, abych mohl dát plý počet. (27.04.2009)

Upraveno v říjnu 2022. Anna a vlci: filmový politický jinotaj na Španělsko od Carlose Saury dosáhl svého dalšího vrcholu (vedle Zahrady rozkoší). Saura je nekompromisní ve svém alegorickém vytržení. Dům (tím je palác El pendolero, západně od Madridu) jako Španělsko, stářím a nemocemi poznamenaná žena jako Francisco Franco, tři synové jako základní struktury a nosné pilíře klerofašistického diktátorského režimu, mladá vychovatelka z ciziny jako závan svobody, jenž je zároveň svůdný, koketní, vysmívající, pobuřující a nepolapitelný. Saura do esteticky nakomponovaných obrazů Luise Cuadrada vnáší symbolismus, metafory, kritické volání, jízlivé zesměšňování a psychoanalytické odhalování. Nic ze základních principů španělského státotvorného uspořádání není v Saurově jinotajení ušetřeno: ani armáda, cenzura a udržování pořádku (tím se míří rovněž na policii), ani katolická církev, náboženská mystika a asketismus (byť alespoň nabízí možnost úniku z reality), ani buržoazie, funkce rodiny a sexualita, ani moc (jejíž samotný základ je invalidní a choromyslný). Saura rozpoutal uragán, ukazuje na traumata a neurózy toho, co tvoří atributy moci, a na obsese a následky, které z nich vyplývají. Hrdinou Saurovy bytostné poezie a politického jinotaje je Ana (pozoruhodná Geraldine Chaplin), mladá guvernantka, půvabného a svobodně bezstarostného zjevu, jenž dráždí vnější i vnitřní smysly. Sebeobranou proti esencím diktátorského uspořádání života je ironie, avšak důstojnost moci si jakékoliv znesvěcení nemůže nechat líbit. Obdivuhodně vykreslené jsou struktury moci frankistického režimu: přes asketismus do mystické náboženské extáze ponořující se, a tím i manipulující, Fernando - římskokatolický pilíř moci (velmi dobrý Fernando Fernán Gómez), poslušnost a uznání autority vyžadující José - armádní pilíř moci (vynikající José María Prada), sexuálně lačný Juan - rodinný a buržoazní pilíř moci (zajímavý José Vivó), a nakonec senilní a tělesně indisponovaná matka bratrů - hlava moci (dobrá Rafaela Aparicio). Z dalších rolí je třeba zmínit také Juanovu nešťastnou manželku Luchy (Charo Soriano). Anna a vlci, film je namířen na politické ukotvení španělské společnosti doby, spoutané tím diktátorským řetězem. Přesto má svůj přesah, neboť přespřílišné projevy svobody či zesměšňování moci musí být po zásluhách potrestáno, nehledě na formu režimu. Saura vykouzlil obdivuhodnou alegorickou poezii v aktech filmových obrazů. Pozoruhodný filmový prožitek! (21.10.2009)

Byť dílčí akordy alegorie, dostupné patrně jen hodně poučeným španělským pamětníkům, vybledly, zážitek, který Saura nabízí, přetrvává. Jednu ze svých nejlepších úloh tu získala a beze zbytku využívá Geraldine Chaplinová. Za zdánlivým nadhledem a noblesou aristokracie se skrývá krutost jejích někdejších předků a nesporná zločinnost zakladatelů těchto často samozvaných elit. Psychologická důslednost v pojetí klíčových postav, se kterou Saura rovněž pracuje, jen dotahuje a zvýrazňuje výsledný dojem. Dojem, který je i racionálním poznáním. Že totiž totalita zleva je nepředstavitelná bez totality zprava. A naopak. (16.08.2010)

jeden za všechny....... všichni za jednoho. Tato slavná věta z Dumasova románu by se dala s trochou nadsázky aplikovat na tento Saurův snímek, ikdyž tentokráte ve zcela odlišné podobě :o( Tři bratři, jeden větší srab než ten druhý... a tak se dají dohromady ( protože v počtu( skupině ) je síla, aby dokonali zkázu. Symbolický snímek ukazující na třech bratech tehdejší skutečné Španělsko v celé své " kráse a nahotě " a jako třešínka na dortu krásná a mistrně hrající Geraldine Chaplin. Velice silný snímek, přesto tomu ( v mém případě ) k úplné spokojenosti ten pověstný krůček schází. 92 % se mi zdá přemrštěných, ale poctivé 4 * si odě mě i s přihlédnutím k opravdu SILNÉMU FINÁLE Anna a " její vlci " po právu odnáší! p.s. při scéně, kdy Anna jede na kole a za ní povlávají její krásné dlouhé husté černé vlasy, jsem si nemohl nevzpomenout na Menzelovy Postřižiny a Magdu Vašáryovou :o) (07.12.2009)