Vyvrhel z pekla

Pokiaľ ide o gore D´Amatov Absurd rozhodne môže konkurovať slávnejším vyvražďovačkám svojej doby. A to aj napriek počtu zabití, ktorý je vcelku nízky. Brutalita vrážd je však zarážajúca a z hľadiska žánru pozoruhodná. Najmä tých z úvodu filmu, ktoré súvisia s deštrukciou hlavy obetí (lekárskou vŕtačkou či cirkulárom na drevo). Hoci sa Absurd tvári ako pokračovanie D´Amatovho hororu Antropophagus (1980), nadväzuje naň naozaj iba veľmi voľne. Vlastne tieto filmy spája iba šialený výraz neprehliadnuteľného Georga Eastmana v úlohe zabijáka. Kanibal Karamanlis z Antropophaga sa v Absurde takisto mení na gréckeho psychopata Tanopulosa, tentoraz bez kanibalských ambícii, ktorý však dostane viac priestoru. Dôvod jeho vražednej fúrie zostáva nejasný (jeho meno je zrejme nešikovnou narážkou na Tanatosa, gréckeho boha smrti) a celkovo vyznieva ako nedomyslený. Po bezradnom a trochu trápnom uvažovaní o ňom a jeho dopadnutí, ktoré vypĺňa jadro filmu sa divák predsa len dočká strhujúceho finále, ktoré umocňujú pocity strachu z uzavretého priestoru domu a zaujímavé grafické zobrazenie násilia. Absurd určite patrí k vrcholom D´Amatovej tvorby a môže zaujať aj dnešných priaznivcov hororu. (25.07.2010)

Rozhodně zajímavější počin než předchozí nenápaditá vyvražďovačka na ostrově. Kromě půvabných gore efektů oceňuji zejména atmosféru ve druhé části snímku - napínavá, lehce mrazivá, podkreslená dobrou nejen elektronickou, ale i kytarovou hudbou ( Carlo Maria Cordio). Některé scény připomenou kultovní hororové snímky - vrtání hlavičky Fulciho Pastora Thomase (1980), destrukce dveří pak Kubrickovo Osvícení (1980). Nakonec i krumpáč se stal v mnoha filmech oblíbenou vražednou zbraní. Krev mi pil ten malý spratek, a proto jsem očekával, že pokusný psychopat z laboratoře s ním řádně zatočí! Zda se tak opravdu stalo, nechávám jako tajemství pro diváka. Občas si člověk posteskne, jak blbě se postavy chovají - dívka jde sama potmě lesem, jiná se bojí, co je venku, jde, otevře dveře a...divák si snadno domyslí, že je to pěkná hloupost, co udělala. Na druhou stranu chápu, že kdyby se postavy chovaly obezřetně a předpisově, moc napětí a výživného vraždění by se nekonalo.... (26.01.2012)

Celkem silný gore, kterému však chybí preciznost italských reků tehdejší doby, zejména Fulciových, či L. Bavových krvavých veleděl. Jmenovaní však lehce zaostávali za D'Amatem v segmentu hudebních podkresů, tady famózního synthu s prvky (snad) řeckého foklóru, který tu trhá uši až nesnesitelně kvalitně.. Prostě další skvělá orgánovka, v této sféře je Joe ideální kreator . Smůlou však je, že film nijak nevybočuje a nedráždí tak, jak je divák jeho filmotvorby navyklý, o nahotě ani nemluvě. Ve "dvojce" onen slavný beastman Eastman žel již není hnijící stvůrou polykající člověčí flesh, nýbrž v modrých jeansech pobíhající nezničitelný vrah, ještě že nikdy neztrácivší své charizma. Screenshot z poslední scény mám navždy v hlavě a ve slabikářích poctivých jižanských gorehorrorů by měl být připnut na straně 1,,, hrubozrnovka jako blázen (04.05.2013)

OK. Teraz by sa mi to až tak nepáčilo a asi by som márne hľadal veci, ktoré akýmsi spôsobom zaručia kvalitu a stopercentnú spokojnosť. Avšak v dobe mojej prvej projekcie tohto kúsku to pre mňa bolo naozaj niečo - desivý vrah stvárnený mojou obľúbenou hororovou ikonou mi preniesol mraz po chrbte, gore bolo na slušnej úrovni a sem tam som aj mal v pláne si zakryť oči, teda, bál som sa. Záverečná naháňačka ma vtedy taktiež veľmi bavila a vyložene som sa nenudil, takže som bol samozrejme spokojný. Teraz k tomu mám len akési cítenie z nostalgie, no ak má byť moje hodnotenie objektívne, dal by som tomu dve-tri hviezdy. Zápletka je neoriginálna, dej nudný, vrážd (aj keď slušných) málo, atmosféra nič extra a tak podobne. Silné tri, keďže som nostalgik. (06.04.2017)

Je to bezmála (pár měsíců) dvacet let, co jsem tento VHS kult viděl naposled. Již to, že mě tehdy neskutečně děsil a dodnes si z něj pamatuji spoustu zásadních scén (pečení v troubě, vypichování očí, napíchnutí na vstupní bránu) svědčí o tom, že to byl opravdu povedený kousek. Dnes jsem se k němu tedy z radostí po dvaceti letech vrátil. A? Sice to ztratilo to kouzlo třináctiletého natěšeného diváka, který podobných filmů ještě neviděl desítky, ale i tak to má po těch letech stále kouzlo a závěrečných 25-20 minut opravdu stojí za to. K tomu vynikající hudba a mrazivě děsivý nemluvný šílenec George Eastmana. (20.12.2011)