Hlasy nevinnosti

Režisér Luis Mandoki je podprůměrnej filmař, tohle je ale asi jeho nejlepší dílo. Přesto že je film celkem atraktivní na pohled tzn. je vstřícný k divákovi, tak se mu nedaří udržet divákovu pozornost po celou dobu. Zkrátka jsou tam slabší pasáže a akční scény nestačej k tomu aby nakopli divákovu pozornost. Nehodlám filmu dávat čtyři hvězdičky jenom proto, že je natočen podle skutečných událostí, když zpracování je spíše průměrné. Přesto film stojí za zhlédnutí. (05.12.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $837,878║Tržby Celosvetovo $7,015,131║ Ďalší smutný príbeh o tom aká je ľudská povaha krutá a ako pri tom môžu trpieť deti, len škoda že to je podané tak chladno a len ťažko si to nájde cestu k človeku tak aby to malo hlbšiu rezonanciu. Celý film stojí hlavne na výkone hlavného predstaviteľa v podaní mladého Carlosa Padilla. /65%/ (29.10.2008)

5/10 Jeden kolumbijský kamarád mi kdysi v dobách povinné vojenské služby řekl, že naši vojáci se poflakují dva roky na pohodovém skautském táboře ve srovnání se zásahy v džungli proti podvratným živlům nebo narkomafii, u nichž byl osobním účastníkem. Tehdy mi to přišlo jako vychloubání a tupení místní armády, teď už se na to nejenom pod vlivem tohoto filmu ze z regionálně spřízněného Salvadoru dívám trochu jinak. Kluci po dosažení 12. roku života jsou povoláváni do armády, aby po krátkém tréninku vyměnili dětské pistolky za opravdové a pomáhali bránit režim před guerillovou ofenzívou. Proto musejí všichni dospět a užít si své dětské radosti rychleji než děti jinde na světě. Asi byl ten příběh i dojemný, ale jak filmaři celou dobu tlačili na pilu, tak se jim podařilo zlomit ve mě nějakou pojistku a od jisté chvíle jsem to sledoval spíše očima cynika, který se podivuje nad naivitou postav, co se schovávají za slamník v naději, že ho kulka ze samopalu neprostřelí nebo mají dennodenně čisté a vyžehlené oblečení vyprané v některém z reklamních pracích prostředků. Celou dobu jsem čekal na živou konfrontaci kluků stojících na rozdílných stranách bitevního pole, ale bez úspěchu. (14.01.2009)

Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. (02.04.2009)

Silný snímek, který si nechce hrát na umění, zprostředkovává otřesné události z válkou poznamenané oblasti, kde jako vždy trpí nejvíce nevinní. Příběh Chavy je o to silnější, že i v děsivých životních podmínkách neztrácí schopnost prožívat své dětství se vším, co k němu patří, včetně her i prvních lásek, a přitom pomáhá nést odpovědnost za celou rodinu a nakonec i za vlast. Jedním z nejsilnějších okamžiků je snímání chlapců ležících na střechách, skrývajících se před vojskem a chladnokrevná poprava Chavových kamarádů, kdy vojáci budí dojem, jako by ani nebyli lidskými bytostmi... (21.05.2009)