Adamova jablka

Zvláštní, zábavné, pitomé, geniální, vtipné, tragické. Vše v jednom. Opravdu jsem si tuhle záležitost užil! Mikkelsen a Thomsen jsou úžasní (hlavně v absurditách). Sledovat popírání reality, střelbu na ptactvo a lidi, kázání, rozmlácený ksichty, ožírání se, zlodějnu a obraz Hitlera. Opravdu jsem nečekal že by mě takovýhle děj zaujal, ale jask je vidět zmýlil jsem se. Za mě 90% (13.08.2012)

Hodně zajímavý filmový produkt na pomezí magického realismu a psychologického dramatu, trochu podobný Šulíkově Záhradě, obehraný ve svém biblickém ukotvení a aluzích ke Starému Zákonu, ale novátorský v přístupu a nakládání s odkazy k této látce a motivům, postmoderně rozmáchlý ve výběru hlavních hrdinů (typicky bizarní zrůdy a loseři - přestárlý nácek, obtloustlý pijan, arabský terorista, matka - alkoholička) a naračních peripetiích (odkazy k hororům o příchodu Satana...). Je to zajímavý filmový mix - magický realismus způsobuje, že lidé jsou tu takřka nesmrtelní a přežívají čisté průstřely hlavy a psychologické zrání postav zase dává tomuto filmu neobyčejnou hloubku... Příjemné překvapení... (povzdechy nad úrovní české kinematografie v souvislosti s tímto filmem ale nechápu...) (22.02.2008)

Statoil musí zemřít! Pořádně hutné drama, na jehož konci jsem se od srdce zasmál. Jakkoliv předchozí věta nedává smysl, je zcela na všech ostatních, kteří ještě Adamova jablka neviděli, aby se o kvalitách tohoto komediálního dramatu přesvědčili na vlastní oči. Jednoznačně nejkvalitnější snímek za velmi dlouhou dobu - všechny "pětihvězdičkové" filmy za posledních x měsíců si můžou dát pohov... Takový si z filmu odnáším pocit a doufám, že počet hodnocení se bude zvětšovat. Magický, úchvatný kus dánské filmografie, ve kterém si každý něco najde, si to zaslouží. Jednoznačně bomba. (01.08.2010)

Pokud přetrpíte úvodní 20 minutovku, tak se dá očekávat, že se vám film bude líbit. Začně nabírat na hloubce, začnou se otevírat 13. komnaty a hlavně se začne konečně něco dít. Do toho všeho přikápne velká kapička toho mysteriózna a je o zábavu postaráno. Příliš se pravděpodobně nenasmějete. Jen málo vtípků je dovedeno až do velmi tmavě černého humoru. Nevím co přesně se nám pokusil pan režisér prostřednictvím tohoto filmu sdělit. Třeba vůbec nic. Zklamaný rozhodně nejsem, ale když tu člověk zahlédne 84 %, tak zkrátka čeká něco víc. Na komedii to bylo málo vtipné, na drama málo dramatické. Vidím to na takové pěknější 2*. (22.08.2013)

Adams aebler zcela naplňuje význam slova „tragikomedie“; obě složky jsou velmi výrazné, přesto spolu žijí v harmonii. Nejednou mi smíchy vyhrkly slzy do očí, přesto trvale přítomný opar absurdna ani smrtícím způsobem vypointované „kameňáky“ nijak nenarušují či nesnižují vážnost dramatické roviny, což je jev vskutku výjimečný. Žel vážná část otevírá pro film i jedinou z hlediska hodnocení nepříjemnou rovinu, kterou je rozpletení tragické zápletky. Hlavní postava (kněz Ivan) je po celý život stíhána řadou ran „osudu“ a evidentně stavěna do pozice biblického Joba. Adams aebler ovšem není tragédií křesťanskou, na kterou film mnohokrát explicitně odkazuje, není příběhem spravedlnosti Jobovy či Abrahámovy. Člověk je podroben zkoušce, ve které selže, přesto je odměnen. Dalo by se diskutovat, selhal-li až v okamžiku zřeknutí se Boha, nebo už na samém počátku tím, že si zakryl oči závojem, ale selhal. A získal vše. Není však ani tragédií antickou, v níž jsou principy „spravedlnosti“ světa mimo dosah lidského poznání a člověk je jim pouze vystaven. Je jakousi tragédií sui generis. Nabízí se, i vzhledem k původu na severu poněkud ironická interpretace, že je zde oním slitovným Bohem, sítí zachycující padající, sociální stát. Čím méně děláte, tím více dostanete. Konflikt byl zkrátka vyřešen mimo rámec soustavy, v níž se odehrál celý zápas. Je to jako kdyby si po hokejovém utkání oba týmy hodily o výsledek mincí. Přitom nejsilnější dramatické momenty – a že jich bylo požehnaně – vznikly právě díky onomu křesťanskému rozměru. Pak nutně vyvstává otázka, proč zde tento vůbec figuruje. Pokud filmu nedodává hloubku, tvoří pouze velmi efektní - a velmi povrchní - kulisy. Takže se cítím jako po onom důležitém derby, které sice bylo divácky atraktivní, leč výsledek byl posléze určen losem. A strhávám proto dvě hvězdy. (09.04.2008)