Tsotsi

Tsotsi je nebezpečnej parchant. Nejradši byste ho oddělali po prvních deseti minutách filmu. A vůbec ho neomlouvá, že jeho vlastní táta byl podobnej hajzl. Jenže s ním nakonec strávíte hodinu a půl, během kterých se začne pomalu měnit. A aspoň na mě to fungovalo natolik, že jsem mu nakonec držel palce. Gavin Hood prostě vyseknul zatraceně poctivej kousek (90%). (15.12.2011)

Udělení Oscara nikdy neznamenalo, že se automaticky jedná o špičkový film, protože proces hodnocení byl deformovaný dobovými kritériemi a komerčními zájmy vedení studií, která ceremoniál v minulosti organizovala. I později, když do vedení Akademie pronikly progresivní trendy a volba měla mnohem víc oceňovat umělecké kvality soutěžících děl, byla rozhodnutí ovlivňovaná konzervativním pohledem členů Akademie (obvykle vyhrávala angažovaně se tvářící dramata, která umně kombinovala vznešené záměry se sentimentem - např. komedie a jiné tzv. lehčí žánry neměly nikdy moc šancí). Ve skutečnosti se dá natočit snímek, ze kterého čiší tah na oscarovou branku, a tomu by odpovídal i Tsotsi, protože oč míň je tam reálného života a reálných emocí, o to víc odpovídá tomu, co se od oscarového filmu očekává. Film má na jednu stranu velmi kvalitní řemeslné zpracování a je zasazený do problematického prostředí chudinského slumu v Johannesburgu, na druhé straně selhává v důvěryhodnosti zobrazení myšlenkových pochodů a činů svých postav. Drobný gauner Tsotsi z místní galerky s partou svých kumpánů provádí bezkrupulózní nájezdy na bezbranné oběti ve svém okolí a protože nemá moc fištrónu, jenom paběrkuje. Zato mu nečiní problém vrazit komukoliv kudlu do břicha nebo zmáčknout spoušť pistole. Jednoho dne, ačkoliv nemá řidičák, ukradne auto v luxusní čtvrti, vážně postřelí jeho majitelku a příliš pozdě si všimne mimina na zadním sedadle. Hádejte, co bude následovat... Na můj vkus to až příliš směřuje k emocionálnímu kýči a je tam spousta hollywoodského balastu. Cenné je zasazení do prostředí ghetta a potenciálně zajímavé jsou i jednotlivé postavy, jenže vzhledem k výše uvedenému výsledek stojí za prd. Celkový dojem: 40 %. (04.11.2011)

Od režiséra Wolverinea bych takový snímek rozhodně nečekal. Příjemná "festivalová" podívaná o gangsterovi z jihoafrického slumu. Tsotsi není ani zdaleka tolik šokující jako třeba Město bohů, závěr je hollywoodsky přeslazený až hrůza, ale přesto ve mně po shlédnutí převažují pozitivní pocity. Příběh nenudí a má jasnou a srozumitelnou premisu. Herci v čele s ústředním hrdinou jsou dostatečně uvěřitelní. K tomu kvalitní kamera a stylová hudba. Je to spíše na tři a půl hvězdičky, ale já pro tyhle filmy o obyčejných lidech mám slabost. (09.04.2012)

Nevím, mě se to prostě líbilo. Člověk si aspoň uvědomí jaký rozměr může mít kriminalita v ulicích, protože to čemu je vystaven třeba právě Johannesburg za tím ta česká těžce pokulhává! Navíc realita života v předměstských slumech, ta špína a brutalita, donutí každého člověka vážit si toho, kde žije svůj život! (25.12.2014)

Tak to bude jízda, řekne si divák, když vidí první záběry natočené skvělou kamerou a doprovázené výjimečnou hudbou. Ale co naplat vynikající formální zpracování, když se Tsotsi rozplizne v rádoby dojemném story o změknutí a napravení obrovského drsňáka? Chování hlavního hrdiny zkrátka neuvěříte (a pochyby má člověk i o vedlejších postavách) a po slušném rozjezdu Tsotsi odbočí na jistou cestu líbivosti, které mu vynesla zlatého strýčka Oscara. Ani mě to nijak nepřekvapuje. (25.08.2006)