Tsotsi

Ne, tady jsem měla problémy nejen s Tsotsim, kterému jsem nevěřila ani kudrlinky na hlavě, natož v jeho zázračnou proměnu, ale celý scénář na mě působil jak napsaný v rychlíku, kde pár stránek, které byly důležité, vylítly ven oknem. Věřím, že se některým lidem podařilo z takových slumů dostat a začít od nuly jinde a lépe, ale tady to působilo křečovitě a emotivně mě to minulo na sto honů. Omlouvám se, třeba jsem měla jen špatný den, ale za mě podprůměr a ani vložená hip hopová hudba, která měla dotvořit atmosféru takových míst, nepomohla k mému lepšímu dojmu. Sorry. P.S. zřejmě byla mým velkým zklamáním i herecká nepřesvědčivost. (09.02.2015)

Udělení Oscara nikdy neznamenalo, že se automaticky jedná o špičkový film, protože proces hodnocení byl deformovaný dobovými kritériemi a komerčními zájmy vedení studií, která ceremoniál v minulosti organizovala. I později, když do vedení Akademie pronikly progresivní trendy a volba měla mnohem víc oceňovat umělecké kvality soutěžících děl, byla rozhodnutí ovlivňovaná konzervativním pohledem členů Akademie (obvykle vyhrávala angažovaně se tvářící dramata, která umně kombinovala vznešené záměry se sentimentem - např. komedie a jiné tzv. lehčí žánry neměly nikdy moc šancí). Ve skutečnosti se dá natočit snímek, ze kterého čiší tah na oscarovou branku, a tomu by odpovídal i Tsotsi, protože oč míň je tam reálného života a reálných emocí, o to víc odpovídá tomu, co se od oscarového filmu očekává. Film má na jednu stranu velmi kvalitní řemeslné zpracování a je zasazený do problematického prostředí chudinského slumu v Johannesburgu, na druhé straně selhává v důvěryhodnosti zobrazení myšlenkových pochodů a činů svých postav. Drobný gauner Tsotsi z místní galerky s partou svých kumpánů provádí bezkrupulózní nájezdy na bezbranné oběti ve svém okolí a protože nemá moc fištrónu, jenom paběrkuje. Zato mu nečiní problém vrazit komukoliv kudlu do břicha nebo zmáčknout spoušť pistole. Jednoho dne, ačkoliv nemá řidičák, ukradne auto v luxusní čtvrti, vážně postřelí jeho majitelku a příliš pozdě si všimne mimina na zadním sedadle. Hádejte, co bude následovat... Na můj vkus to až příliš směřuje k emocionálnímu kýči a je tam spousta hollywoodského balastu. Cenné je zasazení do prostředí ghetta a potenciálně zajímavé jsou i jednotlivé postavy, jenže vzhledem k výše uvedenému výsledek stojí za prd. Celkový dojem: 40 %. (04.11.2011)

Od režiséra Wolverinea bych takový snímek rozhodně nečekal. Příjemná "festivalová" podívaná o gangsterovi z jihoafrického slumu. Tsotsi není ani zdaleka tolik šokující jako třeba Město bohů, závěr je hollywoodsky přeslazený až hrůza, ale přesto ve mně po shlédnutí převažují pozitivní pocity. Příběh nenudí a má jasnou a srozumitelnou premisu. Herci v čele s ústředním hrdinou jsou dostatečně uvěřitelní. K tomu kvalitní kamera a stylová hudba. Je to spíše na tři a půl hvězdičky, ale já pro tyhle filmy o obyčejných lidech mám slabost. (09.04.2012)

Absurdní z prstu vycucaný blábol, který je esencí "oscarového filmu" v tom nejhorším slova smyslu, neboli o cizích zemích s růžovýma brýlema. Aneb: No paňmámo, podívejte na ty černý. No to je strašný v tom ghettu, a ty chudinky děti tam. Voni sou vlastně v jádru hodný, za všechno může to prostředí tam. Ale sem nevěděla, že černý můžou bejt i bohatý. Jo, ty si tam žili dobře. Ale stejně je to v tej Africe hrůza. (06.10.2011)

Letošní oscarový laureát za cizojazyčný film je vlastně jen takovým melodramatem z jihoafrického slumu. Přesně to, co americkým filmovým akademikům jde tak krásně pod kůži (viz i náš Kolja): mužský neotesanec se musí postarat o bezbranné děcko. Co chtít víc? Nic, pokud si chcete v kině potahovat slzičky, žmoulat vřelou ručku partnera/ partnerky a odnést si z něj pocit, že ten svět je sice peklo, ale rozhodně není tak nepřátelský a zlý, jak se nám snaží vsugerovat ve večerních zprávách. Tsotsi se Karlovarským festivalem mihnul takřka bez povšimnutí, na to že to je oscarový snímek. A i když je mi jasné, že je to tak trochu kýč, že je to dílo tak trochu Svěrákovsko-Hřebejkovsky prokalkulované, přesto říkám jen houšť. Když víte na co jdete, že tedy nesmíte čekat žádné rozkolísání vašeho středoevropského obrazu světa, myslím, že si Tsotsiho odyseu parádně užijete. Chytlavý disko rap jako emblematický průvodce předměstím Pretorie i bezútěšných slumů v jeho okolí. Poutavá, skvěle prokomponovaná kamera Lance Gewera. Bezchybně zavilý Presley Chweneyaga jako gangsteřík Tsotsi. A samozřejmě čokoládové, velkooké mimino. Všechno sesazené do umného balíčku, který skoro jakoby mimochodem nechá na vašem zadním sedadle pocit onoho „hřejivě lidského tepla“. Není to málo, není to hodně. Je to kýč, spousta klišé a režisérských pokynů „teď se smějte“, „teď plakejte“, „teď držte palce“ Prostě docela kvalitní mainstream. (20.07.2006)