Angel-A

Nějak asi začínám Bessonovi pořádně přicházet na chuť. Opět neměl potřebu vytasit na diváky nic složitého. Naservíroval divákům jednoduchý a milý pohádkový příběh o čmoudovi, kterého odevšud vyhazují (dokonce ani ve vězení si ho zamknout nechtějí) a kterému tikají poslední hodiny života, načež do jeho života na poslední chvíli vstoupí anděl - žena, která dá jeho životu smysl. Trošku cítím ve filmu připodobňování našich drahých poloviček právě k andělům. Těžko říct, zda je to jen můj pocit, nebo režisérský záměr. Náš čmoud se tedy postupně učí žít, všímat si všech těch krás kolem sebe a vyplout z materiálního vězení a být konečně volný a svobodný. Na oplátku něco málo naučí i svého andílka. Sledujeme tedy přerod permanentně napjatého člověka, který je věčně nespokojený, neboť se stále za něčím žene a nedovede cítit radost z dílčích úspěchů, protože stále před sebou vidí nějaký problém. Tahle celková myšlenka je opravdu krásná. Film nádherně obsáhl řešení existenčních otázek a všechno proložil jemnou romantikou. Besson umí dokonale pracovat s mými emocemi a ani tato pohádka mě nenechala chladným. Krásná byla i čmoudova průvodkyně Rie Rasmussen, na kterou se mi moc hezky dívalo. Líbilo se mi i zdravě rasistické zvolení černobílého formátu, které dokonale zdůraznilo ústřední černobílou dvojici. Pochvalu si zaslouží i naprosto vynikající hudba. (29.04.2019)

Luc Besson dokázal svým černobílým snímkem, že krása filmu nespočívá v barevnosti, ale v příběhu a naopak krása života spočívá v jeho barevnosti. O pět hvězdiček se Luc Besson musí podělit s kameramanem Thierrym Arbogastem, který dokázal, že Paříž můžeme vidět různě, ale vždy bude nádherná a svůdná. Luc Besson a Thierry Arbogast se musí podělit o pět hvězdiček ještě s Rie Rasmussen. Ta dokázala, ale ne, ona nic nedokázala. To já se jen zamiloval do jednoho filmového anděla stražného a moc si přeji, aby ten můj anděl strážný vypadal, mluvil a choval se tak, jak Rie Rasmussen. (22.01.2007)

Dlouho jsem uvažovala, proč to Besson natočil černobíle. A navíc ještě perfekcionalisticky, neboť ve filmu je skutečně pár velmi povedených záběrů, které zákonitě musí nadchnout (hold kameramanovi). Snad měl snahu ukázal krásu Paříže trochu jinak, snad, já nevím... Jistě děj je ohraný, ale má lehkost a vtip, který z něj nedělá dojičku na slzy a-lá Město andělů, tedy pominu-li ten příšerný konec. A herecké duo, nesourodé proporcemi i myšlením, není také špatné. Přesto mi v Angel-A "něco" chybí, cítím v něm tísnivou prázdnotu, absenci čehosi víc... (15.01.2007)

Vizuálně, světelně, kompozičně si snad nedokážu představit nic vymazlenějšího! To, co předvádí chlápek za kamerou, jsou prostě kouzla. To je magie, technická mystika, opulentní pastva pro oči a světelné vyvrcholení. Příběh se nese v příjemném duchu typických „pařížských absurdit“. Besson si hraje s divákem, houpe a přátelsky lakuje… A až někam do dvou třetin filmu se mi úplně „otvíral poklop“ na temeni hlavy, jakýže to sleduju krásný, vtipný a promakaný film. Pak přišla scéna s popelníkem, kdy jsem nabyl pocitu, že autoři zařadili další rychlostí stupeň a TEĎ! TEĎ se všechno rozjede na plnej céres a já budu mít další „nejoblíbenější“ film. Inu, přeřadit chtěli… ale asi se zadřela převodovka. A od té doby už to jen škytalo a děj se začal hlemejždit k podivnému a hloupě doslovnému konci. Škoda přeškoda! Takhle to zvrtat, Bessone! I tak si ale AngelA nezaslouží nic menšího než čtyři z pěti. (05.09.2009)

Krásný a po výtvarné stránce dokonalý snímek, který jakoby mne vrátil do doby, kdy jsem poprvé shlédla Amélii z Montmartu a potěšil mě stejně jako kdysi ona (a není to jen tím, že si zde zahrál Améliovský Jamel Debbouze). Je to tím, že ač už je to pátý den po shlédnutí, stále na něj nedokážu přestat myslet a jen pouhá vzpomínka na něj mi ihned zvedne náladu. Zase jsem našla jednu svou srdcovku. (11.03.2007)