Les Parapluies de Cherbourg
Die Regenschirme von Cherbourg
Dáždničky zo Cherbourgu
The Umbrellas of Cherbourg
The Umbrellas of Cherbourg
The Umbrellas of Cherbourg
The Umbrellas of Cherbourg
Režie:
Jacques DemyScénář:
Jacques DemyKamera:
Jean RabierHudba:
Michel LegrandHrají:
Catherine Deneuve, Nino Castelnuovo, Anne Vernon, Marc Michel, Jacques Demy, Paul Pavel, Dorothée Blanck, Ellen Farner, Michel Legrand, Philippe Dumat (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dívka (Catherine Deneuve) se k nelibosti své matky zamiluje do chlapce (Nino Castelnuovo), který má brzy narukovat do války v Alžíru. Před jeho odjezdem stvrdí svou lásku společnou nocí, po které ona otěhotní. Události příštích let způsobí, že čekání bude stejně trýznivé jako návrat. (Matty)
Recenze (39)
Musel jsem si hodně zvykat na to, že je skutečně celý film zpívaný, ale ono jde zvyknout si celkem snadno. Catherine Deneuve je naprosto neskutečná v tom, jak dokáže hrát i zpívat, je krásná i dramatická a tohle je jen mnohý z důkazů, jak skvělá herečka to vždy byla, a to už v tak mladém věku. Tenhle muzikál má nesmírně silný emoční náboj. ()
Absolutní vopruz a nuda. Barvičky jsou možná hezký na koukání, ale cajdákoidní slaďák, kde se namísto mluvení pořád zpívá (nebo spíš zpěvně mluví), ale stále v jednom a tom samém uondaném rytmu, to nezachrání. Jedno z mých největších diváckých utrpení. ()
Celý film je zpívaný, což asi pro nikoho není nějaká velká novinka. Něco takového dokáží (nebo spíš dokázali) natočit pouze Francouzi. Spousta krásných melodií a ta ústředí by i z mého okoralého srdce dokázala vyloudit nějakou tu slzu. Zejména při závěrečné scéně. Velmi se mi líbí barevné ladění celého filmu. Je vidět, že si na tom tvůrci hodně zakládali. Praticky každý záběr mému oku lahodil a když v něm byla Catherine Deneuve, tak ještě o sto procent víc. ()
ocenenia : Oscar 1965 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1964 - Zlatá Palma, Cena spoločnosti "Commission Supérieure Technique de l'Image et du Son" (CST) ()
23. Zlatý Glóbus za rok 1965 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Francie ()
Romantika, ve které jsou svetříky vzorně růžové, montérky patřičně blankytné a nositelé obou půvabní. Automobily a bicykly. Silná výprava (+souznějící kamera), která spoludefinuje nejen prostředí toho filmu ale celého žánru a ozvěny najdeme v následovnících evropské i americké provenience. Autoři se neodhodlali k tanečním číslům, ale Legrandův vyšší populár a tvůrčí odvaha pěvěcky ztvárnit objednávku plné nádrže předřepkového paliva v dobovém, esteticky designovém productplacementu za zapamatování stojí. Slečinky z Rochefortu jsou o chloupek diváčtější, Starci ze stejného roku pak stejně stylově zajímaví a poselstvím daleko silnější. 2-3* ()
Mrzí mě že je tohle modré. Ano, je to jednoduchý příběh, je to celé zpívané a no co. U tolika muzikálů drhne právě přechod mezi mluveným a zpívaným textem, tady si na tu formu člověk zakrátko zvykne a už to nevnímá. Obrazově a kompozičně krásné, všichni herci ve svých rolích naprosto přirození a nenucení. ()
Pohádka dnešní doby. Dva mladí lidé se milují a slibují si nehynoucí lásku. Pak je ale rozdělí válka. V mezičase si ona uvědomí, že nakonec bude přece jenom o něco víc rozumná než milující. A on se už poté ani moc nesnaží. A když se pak po letech potkají, je to jenom suché setkání cizinců, kteří se prý kdysi dávno znali. A venku padá snížek... THE END. Tak krásně cynické, že bych i přidala na hodnocení, ale jako... Ono se tam celou dobu zpívá! A nemluvím o takovém tom melodickém zpívání, které známe z muzikálů; tam se prostě zpívají běžné dialogy. Tohle mi už nikdy nedělejte, francouzští novovlnní režiséři. ()
Velmi mnoho chvály jsem o tomto filmu slyšel, ale takový příval emocí spolu s technickým mistrovstvím a originalitou např. co se mizanscény týče, jsem vskutku nečekal. A konec konců proč to nepřiznat - v jistých okamžicích jsem skutečně jen tak tak zatlačoval upřímné slzy dojetí, ačkoli by se snímku jistě mnozí s lehkým srdcem vysmáli jako kýčovité zpěvohře. Osobně si však nemohu pomoci. Stále mám v hlavě několik obzvláště působivých scén (např. ta, v níž smutná Geneviéve zpívá uvnitř obchodu, za jehož výlohami venku paralelně probíhá veselý masopustní rej - oj!!!!!) a titulní melodii, která je nezapomenutelná. Tvůrcům se zde podařilo cosi velmi pozoruhodného. Řadu muzikálových konvencí dotáhli ad absurdum a současně se jim klasickému muzikálu amerického střihu podařilo na míle vzdálit. ()
Opravdu se mi to líbilo, je pravda, že to nonstop prozpěvování bylo trochu divné, ale ta hlavní melodie mě naprosto citově odbourala. To bylo snad ještě horší než Hačiko. Pan profesor se mě asi snaží zabít, buď je to film u kterého se smrtelně nudím (bohužel značná většina), nebo film, který mě naprosro psychicky rozdrtí, což je příklad paraplíček. Asi se budu na deštníky už koukat jinak. ()
4,5 Toto dielo pôsobí ako z úplne iného sveta, je nesmierne originálne. V prvom rade v tom, že nepoznám iný film, v ktorom by sa všetky dialógy spievali. Je to úžasná pastva pre oči aj pre uši. Očí sa môžu kochať veľmi sugestívnym farebným podaním (obraz vyzerá ako maľovaný, použité sú veľmi pestré, pastelové farby), ale aj krásnymi ženami, veľmi presvedčivými vo svojich výkonoch. Veď okrem nádhernej Catherine Deneuve je tu aj Ellen Farner, ktorá svojou krásou veľmi nezaostáva. Dielo je to veľmi emotívne, citlivého diváka (ako som aj ja) dovedie neraz až k slzám. A robí to nenásilne, vôbec netlačí na city. K emotívnemu náboju prispievajú skvelé herecké (a spevácke) výkony, presvedčivé svojou civilnosťou a predovšetkým vynikajúca, džezovo ladená hudba. Celkové hodnotenie je hanba ČSFD, masy užívateľov sa tu rozplývajú nad totálne plytkými akčnými filmami, ale ozajstné umelecké dielo oceniť nedokážu. ()
Paraplíčka jsou hezký film, který útočí hlavně na moji duši romantika. Mladá Catherine Deneveu je nádherná. Nevadil mi ani neustálý zpěv, spíš naopak mě potěšilo, že má někdo odvahu natočit takový snímek. Co mi trochu vadilo, je umělé natahování děje v některých scénách... ()
Jak jsem sedel v prvni rade, tak mi neprislo divne, ze tem holkam vidim pod sukni (z toho extremniho podhledu), ale pry to videli i v posledni rade, tak nevim... ()
Asi nikdy mě nepřestanou udivovat lidé, kteří vědomě jdou shlédnout muzikál a pak si stěžují na to, že se tam zpívá. Paraplíčka jsou přitom zajímavý experiment, který zdaleka neodkazuje jen k hollywoodským muzikálům, ale především navazuje na tradici francouzského boulevard theatre - ke které zkrátka patří zpěv, jednoduchý (ale účelný) příběh a výrazná stylizace - a snaží se ji dále rozvíjet (např. dlouhými záběry a nonstop hudbou). ()
Ten úvodní záběr, kdy vidíme z ptačí perspektivy, jak déšť padá do spárů dlažby a lidé procházejí s deštníky, tak ten mě hezky navnadil. Bohužel jsem pak s hrůzou zjistil, že ve filmu se vůbec nemluví, nýbrž jen a pouze zpívá. Na to jsem nebyl připraven a přiznávám, že mi to docela lezlo na nervy. Hudba zní totiž dost tuctově a zpěvy ještě tuctověji. Závěr je hezký a dojemný, přiznávám, ale většinu filmu jsem se spíše nudil. Natočit to klasicky s mluvenými dialogy, bylo by to o hodně lepší ! ()
Jacques Demy tímhel bijákem asi fakt skrytě bojoval proti válce v Alžíru, ale tahle maskovací barva mě spíš nadzvedávala ze židle. Prostě všechny ty zpívané dialogy včetně pošťákovských "paní, vaše psaní" jsou spíš trapné než zábavné... Ale tak navléct protiválečný film do hávu romantického muzikálu, to chce odvahu a ta se cení ()
Závěr každého dílu Partičky profesionálně natočený. Bohužel až na práci s barvami je Partička lepší. ()
Originálnější film se vidí málokdy. ()
Michel Legrand. RIP 26.1.19. ()