This Film Is Not Yet Rated

Slusny dokument o tom ako funguje MPAA. Bohuzial som cakal, ze sa k svojim filmom vyjadri viac znamych reziserov a takisto som cakal, ze sa dozviem viac informacii. Najlepsie boli porovnavacky prakticky identickych scen, ktore raz vyfasovali rating NC-17 a inokedy iba R-ko. Na druhej strane uplne zbytocnou a aj otravnou bola detektivna linia v ktorej sa snazili odhalit identitu clenov MPAA. Skoro to vyzeralo akokeby tu bola len, aby nejak naplnili potrebnu stopaz. Jej vysledok sa dal pouzit v 2-3 minutovej kolazi a informacne by to bolo na rovnakej urovni. Napriek nedostatkom je to zaujimavy film vhodny pre kazdeho, kto sa o film trochu viac zaujima. Ja som konecne pochopil, preco v PG-13 verzii Die Hard 4 nepresla povinna hlaska mothefucker. 6/10. (05.07.2015)

Adrian to řekl za mne, linie se soukromými detektivkami byla zřejmě Dickovým pokusem o parodii a jen zbytečně zpomalovala servírování faktů a vložky v podobě zpovědi režisérů. Běžný lid možná tohle rozptýlení potřeboval, já tedy ne. Pokryto slušným způsobem, natočeno drze, ale člověk se stejně nezbaví pocitu, že se mohl dozvědět víc. (10.09.2007)

Trochu lacině a průhledně se zdejšímu fanouškovskému publiku předhazuje dokument o cenzuře hollywoodských fláků (ano, nazývejme věci pravými jmény, protože v důsledku to plní cenzorské účely), které by bez zásahu ratingového oddělení MPAA měly zřejmě být naplněné sexem až po okraj. ;-) Trochu uznání pro práci "raterů" lidi - na jednoho Aronofského musí vidět deset nejrůznějších Scary/Date/Epic/Disaster/Superhero Movie. Tomu říkám práce na prd, z toho bych také zblbnul. :-) Ale kdybych se jmenoval Dick jako pan režisér, tak bych se zásahy proti erotice měl krapánek osobnější problém. Z vyšetřovací linky šlo vytřesat více, ale nechat zhodnotit "ratery" dokument o nich samotných byl velmi vtipný nápad. 65 % (08.08.2010)

Dokument o MPAA a o jejím určování klasifikace přístupnosti filmů, která se v U.S.A. narozdíl od nás bere velmi vážně a kinaři ji dodržují mnohem svědomitěji než u nás, což v důsledku vede k tomu, že filmaři jsou nuceni dělat kompromisy, aby se nepřipravili o moc tržeb. A spousta amerických filmů tak bohužel není tak dobrá jak by mohla být. Tuto klasifikaci určuje sbor hodnotitelů (cenzorů), jejichž jména MPAA drží v tajnosti, údajně aby na ně nemohl být činěn nátlak. Režisér Kirby Dick si ale najal soukromou detektivku (ženská varianta detektiva), zahráli si spolu na špiony a podařilo se jim totožnost cenzorů vypátrat. A zjistili přitom zajímavé věci. Třebaže podle pravidel se hodnotící komise skládá z "průměrných amerických rodičů" (to je asi něco jako běžný prací prášek), kteří mají potomky ve školním věku, a funkční období je max. asi 5 let, v praxi tomu tak vždy není. A i z archivních záběrů s Jackem Valentim (předsedou MPAA, dnes již naštěstí mrtvý) je zřejmé, že tento sivý a vetchý strážce mravní čistoty amerických dětí je buďto prolhaný parchant, nebo senilní blázen, v každém případě byl z titulu své funkce velice nebezpečný. Perlička na závěr: Když Kirby Dick odeslal svůj film MPAA k zhodnocení, obdržel nejpřísnější rating NC-17 (potrefená husa?). Ale zdá se, že ten film měl smysl, protože 17.1.2007 MPAA ohlásila změny v ratingovém systému, doufejme že k lepšímu. (20.01.2007)

Zábavný, zajímavý a závažný dokument o tom, kdo v Americe rozhoduje o přístupnosti (a tím leckdy o možném úspěchu) filmů. Ani ta vyšetřovací linie (odhalující, kdo jsou ti konkrétní lidé v komisi MPAA) není nezajímavá, snad nemusela být jen tolik upřednostněná. Že je něco shnilého v království hollywoodském si člověk dovodí i tak. (13.01.2007)