poster

S Rozárkou (TV film)

Psychologický / Drama / Poetický

Československo, 1970, 76 min

Režie:

Vido Horňák

Hudba:

Luboš Fišer

Komentáře uživatelů k filmu (15)

  • formelin
    *****

    Nádherný film... kouzelná kamera, hudba ale i hlavní představitelé...(14.8.2010)

  • LiVentura
    ****

    Hudba: Luboš Fišer .(10.6.2010)

  • WANDRWALL
    ****

    Velké téma.(12.8.2010)

  • Flego
    ****

    Svet mladej ženy ( úžasná Eliška Balzerová v jej prvej úlohe ) zajatý v detskej mysli sa rozpadá napriek chápajúcemu bratovi. Jemný príbeh v citlivej réžii Vida Horňáka a kúzelnej hudby Luboša Fišera získava na sile a pôsobnosti.(17.1.2010)

  • triatlet
    *****

    "Sojka, kde si?" Obrazová báseň, v níž je příběh sourozenců odvyprávěn mnoha způsoby. Převládá lyričnost, kterou citlivě doprovází hudba mága Luboše Fišera. Zajímavě užitý symbol klauna - pasáž, kdy líčí Rozárku a následně jí smývají "masku", patří k těm oddechovějším v příběhu, ale podobně jako další scény vyvolává reflexi. Věrně zachycené venkovské prostředí, čas dusného léta, který vystupuje ze záběrů kamery mi připomněl Hrubínovu Romanci pro křídlovku. Debutující Eliška Havránková (Balzerová) si za ztvárnění Elišky zaslouží respekt a obdiv. Co by asi dělala Rozárka, kdyby měla křídla?(28.2.2010)

  • jhrasko
    *****

    * Pokora * Láska * Luboš Fišer * Ondrejko * ROZÁRKA *.(17.1.2010)

  • Hedka
    *****

    Nesmierne výpovedná poetika. Jednoduchá, čistá, pokorná ........(21.6.2011)

  • Cushing

    Krásný "neznámý" film, k němuž se nemůžu a nechci příliš vyjadřovat ani ho hodnotit, neboť mám odjakživa problém s E. Balzerovou (jako moudrá chůva musela vypadat snad už jako teenager). Což je osobní a sem to nepatří, já vím. Kdyby tu roli tak hrála Vášáryová, ať jedna nebo druhá... to by bylo! (Teda hlavně Magda.) Ale nehraje. Což mě hned vede k hrůzné představě, že by Vláčilovu Marketu Lazarovou hrála nedejbože Balzerová... Horor hororů! Ale nechci brát E. B. žádnému chlapovi ani ženské, kterým se líbí. Už mlčím.(26.1.2011)

  • fuckme
    ****

    Nádherné poetické zpracování tklivého tématu, které místo psychologické sondy do vztahu samotářského muže ke své mentálně nevyspělé sestře nabízí působivé poetické obrazy plné nespoutanosti, touhy po lidské pospolitosti a s nádechem čehosi podstatného, co člověk v moderní společnosti již ztratil. Jen díky dětsky citlivé a vnímavé Rozárce (Balzerová jak ji neznáme) to může její bratr ještě na pár okamžiků spatřit, než ho přemůže únava ze silného pouta, které si k němu dívka vytvoří. V posledním záběru je opět plně připoután ke světu bez tajemství a prožitku. Horňák navazuje na nejlepší tradici českého a slovenského lyrismu a vytváří působivý svazek člověka s přírodou, jenž každou chvíli odlehčuje nápady hodnými Jakubiska či uvolněnosti Sladkých her minulého léta. Překvapivě netelevizní kamera a nadpozemská hudba Luboše Fišera, jenž pozvedá film na další úroveň jsou příslibem hlubokého zážitku. Ten ovšem trochu ruší mírná snaha o samoúčelnost a formální výstřelky, jež nemají nic společného s bezprostředním účinkem nenarušovaných scén.(23.12.2010)

  • HareS
    ****

    Filmová báseň. Fascinujúce spárenie možností formálnych filmových prostriedkov v rámci televízie s lyrickými prvkami danými Šikulovou predlohou. Lyrizácia filmového jazyka v tradícii a duchu zlatého československého obdobia "šesťdesiatok" je v plnej stopáži použitá aj tu, v televíznom mikroklenote datujúcom svoj vznik do roku 1970. Scenáristický, režijný, herecký, hudobný... orgazmus. Televízna mágia. 85%(16.6.2011)

  • SoolenJV
    *****

    Prostá krása silných černobílých obrazů, jednoduchý, ale funkční příběh v téměř zapomenuté adaptaci drobné novelky Vincenta Šikuly.(7.10.2011)

  • topi
    ****

    Člověk až žasne, kolik vynikajících filmů se válí v českých a slovenských filmových archívech. Jako tento psychologicko-poetický příběh podle námětu Vincenta Šikulu. Vypráví nám o vztahu sourozenců, duševně postižené Rozárky (výborně ztvárněnou Eliškou Balzerovou, tehdy ještě Havránkovou, pro kterou to byla první filmová role) a Ondreje (Milan Greguš). Zemře jim matka a Ondrejova žena chce dát Rozárku do ústavu, tak Ondrej s Rozárkou odejdou do domu, kde dříve býval jejich otec. Tam spolu žijí a odehrávají se různé lyrické pasáže, výborně nasnímané působivou kamerou. Všechno končí Ondrejovým rozhodnutím a Rozárku odvádí do ústavu. Vzpoměl jsem si na svoji babičku, která měla od mala také postiženou sestru, která na tom ovšem byla mnohem hůře, nemohla mluvit, nemohla se o sebe sama postarat, nemohla se vykoupat a rozuměla jen pár základním slovům. Babička, než aby ji dala do ústavu, tak o ni pečovala celej život, až do její smrti. Holt život je těžkej a rozhodnutí je na každým z nás. Ještě musím vzpomenout hudbu Luboše Fišera, která je tak působivá, tak nádherná, že si nedovedu představit k takovému snímku jinou hudbu. Luboš Fišer je prostě mistr nad mistry, což dokazuje v tomto filmu tolik různých hudebních motivů, některé připomínající jeho další filmy, ovšem do úplně jinak se rozvíjející hudební složky. Prostě a jasně - génius!(11.3.2011)

  • sator
    **

    Mám rád filmy " o ničem " ale tenhle jakoby nevěděl co chce sdělit ...(9.3.2011)

  • fragre
    *****

    To je opravdu zapomenutý klenot. Ani se nechce věřit, že je to jen televizní film. V lecčemž opravdu připomíná Romanci pro křídlovku-tou náladou horkého léta a motivem ztráty něčeho andělského. A hudba Luboše Fišera je tak luzná a čarovná, že bych si ji přál mít na CD.(8.5.2011)

  • ViktorD
    *****

    Skvělý snímek prosycený lyrismem a úniky do surrealistických krajin – podbarvený jako vždy nesmírně fascinující hudbou Luboše Fišera. – Jenomže i přesto: realitu nelze vypoklonkovat nastálo... Ona doléhá... A nakonec uondá bratra natolik, že svou duševně postiženou sestru Rozárku dá do ústavu pro choromyslné. Ale vnitřně mu je patrně hůř než ve chvílích, které ho nakonec přiměly k tomu, učinit tohle osudové rozhodnutí...(12.5.2010)