Flandry

Po výtečném Humanité jsem byl na další Dumontův film natěšený. Nadšení ovšem opadlo hned záhy, po vstupu zbytečné, špatné, nepovedené a klišovité příběhové linie ve válce. Část odehrávající se na vesnici si mi ještě docela líbila, ovšem ve válečné části jsem se mlátil do hlavy nad naivitou režiséra, který se pouští do něčeho, co neumí. Nemá přeci zapotřebí opakovat tisíckrát viděné scény ze slavných válečných filmů, které navíc díky stylu natočení vyznívají naprosto neumětelsky. Dumonte, drž se svého kopyta! (14.04.2011)

Pěkně nasnímaný film o ničem. Odporný příklad rádobyumění. Natočte nemluvného vesnického burana z Flander, jak se prochází pěknými scenériemi, proložte to několia explicitnějšími sexuálními scénami, přidejte trochu rádobyšokujícího naturalissmu ve válečných scénách a máte umění. Fuj! Nulová charakterizace jakékoli postavy, blábol beze smyslu, jedna hvězdička jen za vizuální stránku.. (30.06.2006)

Další výborná a šokující Dumontova věc. Na širokém formátu s vypilovanu kompozicí a odstíny barev rozvíjí dál svůj námět, porovnávající sex a násilí (jejich vlastnosti, formy), jako nejzažší, krajní situace lidství. Obojí (si) způsobuje člověk a obojí je tak "nebiblické", úděl krutého života se mění jen částečně, když srovnáme protiklady žití na svobodě, na venkově ve Flandrách, a nesmyslné fatální vojenské služby (v severní Africe). Dumontovi neherci vytváří opravdovou, reálnou situaci, díky geniálnímu střihu se okamžitě stírá prostorová hranice dějišť, odkud kluci - a jejich dívky - (ne)vylezou s tragickými důsledky a dopady. Napůl angažovaný a napůl umělecky čistý úvahový film, což spolu ostatně i souvisí. (11.02.2010)

Počáteční fascinace obyčejností a prostotou filmu (s pěknými obrázky) plynule přešla v lehké znechucení/pobavení nad hloupoučkými dialogy a naivitou tvůrců. Nedlouho poté přišla poslední fáze aka těžké znechucení rádoby intelektuální kritikou válek z pera pětiletého dítěte a vrhání tázavých pohledů ke dveřím kinosálu. Jeho neopuštění zůstane navždy záhadou, protože se u toho rozčilením nedalo ani spát. Herecké výkony jako pomyslná trnová koruna na největším utrpení MFF KV 2006. (01.07.2006)

Typicky festivalový film v tom nejhorším slova smyslu - do sebe zahleděný, přehnaně ambiciózní, nekomunikující s divákem, řemeslně nezvládnutý (kromě slušné kamery). Jsem vděčný osudu, že lístky na promítání Flander na Febiofestu byly vyprodány, a to utrpení jsem snášel jen v teple domova. Od Bruna Dumonta ruce pryč! (24.03.2007)