Flandry

Dalsi ze snimku spadajicich do soucasneho francouzskeho trendu nezahrnovat do zvukove stopy nediegetickou hudbu (Utajeny, Dite atd.). Ma to sve kouzlo, vse pusobi naturalisticteji a mj. se prokazuje, ze diegeticka zvukova slozka samotna dokaze v divakovi vyvolat pocit napeti a strhnout ho minimalne stejne (ne-li lepe), nez s asistenci nediegetickeho materialu. Narativni slozka je rekneme nekomplikovana a primocara, neobsahuje zadne vedlejsi linie, z casoveho hlediska plyne kontinualne s realnym casem, neobsahuje odkazy na explicitne neprezentovane udalosti (minule, soucasne ani budouci), divak vidi vse, co se v pribehu podstatnem pro film odehrava. O to vice moznosti maji autori ji optimalizovat - kde je treba, tam pritlacit, kde neni treba, tam nechat dej volne plynout a dat prostor postavam a jejich jednanim. Vysledek je zdarily, sceny z valky jsou traumatizujici (kam se hrabe strojenost Spielberga a jemu podobnych), pri scenach z vesnice se naopak divak chyta za hlavu nad neschopnosti postav (kterou jim autor zamerne dal) jakkoliv jednat, i kdyz moznosti a prostoru k tomu maji spoustu. Jedna se o kvalitni a po teoreticke strance dobre vystaveny film a cena na festivalu v Cannes (skutecnost, ktera potencialniho divaka v anotacich prirozene nejvice zaujme) byla SNAD zaslouzena, az na vyjimky bohuzel neznam konkurenci. I kdyz z kazdeho rocniku tohoto festivalu musi samozrejme vyjit ocenen minimalne jeden francouzsky film, to je znama vec. Letos byly oceneny dokonce tri - Utajeny (bez debat zaslouzene), Dite a prave Flandry (u tech dvou prave plati to SNAD). Snimek rozhodne stoji za zhlednuti a je docela mozne, ze se casem zaradi pro svou stylovou cistotu a verne dodrzovani teoretickych postupu do filmovych ucebnic. (15.07.2006)

Typicky festivalový film v tom nejhorším slova smyslu - do sebe zahleděný, přehnaně ambiciózní, nekomunikující s divákem, řemeslně nezvládnutý (kromě slušné kamery). Jsem vděčný osudu, že lístky na promítání Flander na Febiofestu byly vyprodány, a to utrpení jsem snášel jen v teple domova. Od Bruna Dumonta ruce pryč! (24.03.2007)

Film, který své hrdiny sleduje dokumentaristickým a téměř až voyeristickým styem, s odstupem chladným jako led a přesto, nebo snad právě proto velice silný zážitek. Lépe to za mě řekl Mulosz. Jen bych rád zmínil ještě jednu věc - roční období v kontrastu s Demesterovými zážitky. Zatímco na podzim, obecně považován za nejškaredší roční období, jsou všichni živi, zdrávi a dá se říct že i šťastní, na jaře jsou Flandry krásné, Barbe sleduje hrající si koťata a kdesi v poušti se vraždí, znásilňuje a mučí. Geniálně jednoduché. (16.07.2006)

Pěkně nasnímaný film o ničem. Odporný příklad rádobyumění. Natočte nemluvného vesnického burana z Flander, jak se prochází pěknými scenériemi, proložte to několia explicitnějšími sexuálními scénami, přidejte trochu rádobyšokujícího naturalissmu ve válečných scénách a máte umění. Fuj! Nulová charakterizace jakékoli postavy, blábol beze smyslu, jedna hvězdička jen za vizuální stránku.. (30.06.2006)

Palčivý, nepříjemný filmový zážitek. Několik scén si zapamatuju hodně dlouho; snímek mě do sebe vtáhl velmi rychle a sledoval jsem jej fascinován celou dobu, přesto jsem se zaříkával, že už to nikdy nechci vidět znovu. Teď, když to rozvažuju pár hodin po shlédnutí, bych se rád podíval ještě jednou. Film mi připomíná Pasoliniho "Saló" (a Pasolini - spolu s Bressonem, jehož vliv můžeme vidět v práci s neherci a jejich minimalistickém projevu - prý patří k režisérovým vzorům): jde rovněž o film o zlu v člověku, aniž by bylo přítomno jakékoliv vodítko, které by nám poskytlo útěchu, ulehčení, vysvětlení. Tím je film otevřený různým interpretacím. Je to snad o hnusu a hrůze z moderní doby? To si nemyslím, pak by se děj (scény z venkova) spíše odehrával ve městě. Tenhle "příběh" by mohl být zasazen do jakékoliv doby. Snad Dumond naznačuje, že člověk se od ostatní přírody téměř neliší. Ještě dodám, že mi film strašně rychle uběhl. Měl jsem pocit, že trval hodinu, při tom je ještě o 30 minut delší. (30.10.2007)