Havana blues

"Dobrý večer, Havano, dnes večer si vybereme právo na poblouznění a utopii". Trochu naivně působící lanaření kubánské kapely španělskými kapitalisty vyzvedlo poznání, že snít či bdít se dá i s Fidelem za krkem. Nechybí žhavé rytmy hrané na ulicích s vášní v srdci bez politické příslušnosti, čímkoli na cokoli, a působivé záběry otlučené leč magnetizující Havany. Prima film, který vámi zavrtí. (08.10.2015)

Na plný počet mi něco chybí, přece jenom, dokonale vedené to není a proč SPOILER Ruy nakonec nechce z Kuby pryč KONEC SPOILERU tam sice je vidět, ale i tak to z toho málo vyplývá. Jinak mě to ale příjemně překvapilo. Je to skvěle civilně zahrané, perfektně natočené, postavy mi tu byly symaptické, dost mi sedla i ta jejich hudba a navzdory svému tématu je to i vlastně celkem příjemný film. Navíc to i uvěřitelně zobrazuje reálie Kuby, s klady i zápory, v pár scénách dokonce i mírně poeticky, ta země má své nepopíratelné kouzlo, ale kvůli komunistickému režimu je tam bída a vlastně to i připomíná to, co jsme měli u nás v Československu. Ty dvě hodiny jsem si ale prostě užil, zaujal mě a něco málo i předal a rád si ten film někdy pustím s chutí znova. 4* (15.08.2021)

Výborný ,,návodový" film pro všechny, kteří chtějí pochopit, jak to v Československu vypadalo před rokem 1989. Ta uzavřenost, izolace za oponou (možná symbolická scéna s polorozpadajícím se divadlem) z něj doslova trčí. A navíc ta spousta lidských příběhů uvěřitelně zahraných přiměřeně hrajícími herci a herečkami. K tomu nutno připočítat film jako sondu do světa, kam mají naše (západní) média stále ještě vstup zakázán a pokus o uchopení něčeho tak mýtického, jako je kouzlo a genius loci staré Havany. Inu, kubánská Praha 21. století:-) A jako největší klad celého (téměř hudebního) snímku vidím hudbu - ne takovou, jakou si ji představuje západní turista, tedy sofistikovaně ve stylu Buena Vista Social Clubu, laicky prostě něco latinskoamerického, ale hudbu přefiltrovanou skrze železnou oponu a kopírující (asi obdobně jako kdysi u nás s nemalým zpožděním) západní módní proudy. Tenhle trend je popisován v nejedné sociologické studii a už byl dokonce na jeho základě vytvořen stratifikační model rozdělení společnosti. Diverzita západní populární hudby je ohraničená a pomalu vytlačí hudbu etnickou a folklórní... Tenhle film je skutečně nejenom pro českého diváka (sic romantickou a sentimentální) cestou proti proudu času... (03.07.2007)

Film HUDEBNÍ i dramatický, přičemž texty skvělé kubánské hudby přímo souvisejí s dramatickou linií. Habana blues západnímu divákovi představuje v plné parádě živočišnost místní kultury i lidí, stejně jako jejich problémy a životní dilemata. V tomto smyslu se jedná o upřímný a autentický vhled do kubánské společnosti a její mentality, jež je jako jedna z posledních na světě ještě zužována totalitním režimem. ~ Habana blues se zaobírá nastíněnými tématy nenásilně, na pozadí příběhu o dvou kamarádech – muzikantech. V době příprav na jejich první velký koncert potkají španělské producenty. Chytnou šanci, která se nemusí nikdy v budoucnu opakovat, za pačesy? Nebo jim v tom brání nějaké další okolnosti? ~ Film o LÁSCE – k hudbě (jakéhokoli stylu – ve filmu zazní hip hop i metal), k bližnímu svému (ať je kdekoli na světě), k vlasti (ač je režim kritizován; mimochodem kapitalismus též), o solidaritě i síle přátelství. Navíc kvalitní filmařská práce. Doporučuju! ~ ~ Tahle země je moje / Tvoje a moje / Budu tvá ochrana / Pokud potřebuješ útěchu / Budu tvé hnízdo / Když potřebuješ cit / Nedovolím, abys na mě zapomněla / Jsem s tebou, kamkoliv jdeš / Budu tvá ochrana (19.05.2013)

U tohohle filmu se stalo něco, co se mě ještě nikdy v životě u filmu nestalo. Po dvou minutách jsem věděl že filmu dám pět hvězd. Nechápu to, ale prostě mezi mnou a tím filmem přeskočila jiskra, po prvních tónech hudby, po prvním záběru na Ruye a Tita a ta vzájmená chemie už tam opravdu zůstala až do konce. Já si tam totiž ty lidi naprosto zamiloval, všechny do jednoho. Působili upřimně a jejich otevřené srdce a svobodomyslné duše to bylo něco, z čeho jsem byl každou minutou víc a víc na měkko. Způsob jakým se k sobě chovali, jak dokázali dát najevo jeden druhýmu svoje city i když to nebylo vždycky příjemný, bylo to upřimný a šlo to od srdce a ať už to bylo sebe víc nepříjemný, po chvíli si zase dokázali podat ruce, dát pusu a usmát se na sebe, to ano, prostě mě tohle bere se vším všudy. No a pak je tu ještě jedna věc.....hudba, ta působí skvěle jak v kontextu s příběhem, tak reáliema Kuby, tak sama o sobě. Záverečný dvě skladby jsem do sebe nabral se szlním doprovodem v očích. Filmu vyčítám jedinou věc, že skončil. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 3. (04.04.2015)