Havana blues

Havana blues je v první řadě hudební film plný písniček a melodií hudby, která mě zas tak dalece neoslovuje a která má podstatně modernější nebo odlišnější zvuk od toho, co považuju za klasickou kubánskou hudbu ve stylu Buena Vista Social Club. Jaký máte vztah k dané hudbě je přitom při posuzování hudebního filmu klíčové. Navíc mě ani nestrhnul příběh, i když mi ani nijak zvlášť nepřekážel. Jestli má u mě Havana blues poctivé 3*, je to kvůli celkem velmi hodnověrnému zachycení atmosféry drolící se staré Havany, kam se do údržby kdysi luxusních čtvrtí už půl století neinvestovalo ani peso, a autentickému přenesení chudoby a deziluze mladé kubánské generace do filmu. Ten film sice bezpochyby vznikal se svolením a s účastí kubánských úřadů, ale jde nepoměrně dál než šly perestrojkové filmy v Sovětském svazu pozdní éry nebo naše filmy 2. poloviny 80. let. Dohled nad kubánskou kulturou nikdy nebyl tak přísný jako v zemích východní a střední Evropy, ale i tak mě míra otevřenosti příjemně překvapila. Celkový dojem: 60 %. Hlavnímu hrdinovi jsem jeho gesto, kdy odmítl emigraci a zvolil příštipkaření na Kubě, tak úplně nevěřil, ale každý má na svou volbu právo... (03.01.2011)

Moc dojemný příběh o přátelství, senza muzice, touhách, ale i o těžkých životních rozhodnutích. Život na Kubě přináší bezpochyby mnohá negativa a i s těmi nás náčrtkovitě Benito seznámil. Oba kluci Ruy a Tito byli bezvadní a přes trochu těžkopádný rozjezd jsem se nakonec zakousla do jejich obdivuhodných temperamentních životů i s jejich bábrlinkou a Caridad s dětmi, kteří hráli také velkou úlohu při tak obtížném rozhodnutí, který měli kluci před sebou. Konec byl vzhledem k okolnostem uvěřitelný a kdyby napsali, že je podle skutečné události, tak bych tomu do písmene věřila (19.09.2014)

Samotný příběh o rozpadu jednoho dlouholetého přátelství, i jedné rodiny, mě moc nezaujal. Největším pozitivem je, že se tu nijak nehrotí politika, ale ukazuje se z té „obyčejné“ stránky, jak ovlivňuje životy normálních lidí. Naštěstí tu je ale hudba, spousta hudby. A je to hudba, kterou dělají mladí Kubánci, takže je o dost modernější než Buena Vista Social Club. A scény, ve kterých je, jsou daleko živější a opravdovější, než těžkotonážní filmová klišé. (02.11.2006)

Film HUDEBNÍ i dramatický, přičemž texty skvělé kubánské hudby přímo souvisejí s dramatickou linií. Habana blues západnímu divákovi představuje v plné parádě živočišnost místní kultury i lidí, stejně jako jejich problémy a životní dilemata. V tomto smyslu se jedná o upřímný a autentický vhled do kubánské společnosti a její mentality, jež je jako jedna z posledních na světě ještě zužována totalitním režimem. ~ Habana blues se zaobírá nastíněnými tématy nenásilně, na pozadí příběhu o dvou kamarádech – muzikantech. V době příprav na jejich první velký koncert potkají španělské producenty. Chytnou šanci, která se nemusí nikdy v budoucnu opakovat, za pačesy? Nebo jim v tom brání nějaké další okolnosti? ~ Film o LÁSCE – k hudbě (jakéhokoli stylu – ve filmu zazní hip hop i metal), k bližnímu svému (ať je kdekoli na světě), k vlasti (ač je režim kritizován; mimochodem kapitalismus též), o solidaritě i síle přátelství. Navíc kvalitní filmařská práce. Doporučuju! ~ ~ Tahle země je moje / Tvoje a moje / Budu tvá ochrana / Pokud potřebuješ útěchu / Budu tvé hnízdo / Když potřebuješ cit / Nedovolím, abys na mě zapomněla / Jsem s tebou, kamkoliv jdeš / Budu tvá ochrana (19.05.2013)

Musím se přiznat, že od tohohle filmu jsem čekal mnohem víc. Těšil jsem se hlavně na kubánskou muziku a možná právě proto jsem docela zklamanej. Muzika, která ve filmu Habana Blues hraje, mi nepřišla nijak extra kubánská (respektive nebylo v ní skoro nic, co by nemohlo být i v muzice téměř odkudkoli jinud), a co víc, až na výjimky ani moc zajímavá. A právě kvůli tomu mám s tímhle filmem trochu problém. Všechno se v něm točí kolem muziky, i když je samozřejmě hlavně o vztazích, rodině, přátelství. Myslím, že kdyby hudba byla silnější, i všemu ostatnímu ve filmu by člověk podlehl mnohem snadněji. Takhle to je citlivej, a docela vkusnej film (i když na můj vkus příliš sentimentální), ale příliš obyčejnej na to, abych ho toužil vidět znovu. (22.12.2006)