Havana blues

"Dobrý večer, Havano, dnes večer si vybereme právo na poblouznění a utopii". Trochu naivně působící lanaření kubánské kapely španělskými kapitalisty vyzvedlo poznání, že snít či bdít se dá i s Fidelem za krkem. Nechybí žhavé rytmy hrané na ulicích s vášní v srdci bez politické příslušnosti, čímkoli na cokoli, a působivé záběry otlučené leč magnetizující Havany. Prima film, který vámi zavrtí. (08.10.2015)

Neurčitě příjemný vhled do běžného života současné Kuby. 1) Zajímavý snímek představuje Kubu na sklonku Castrovy vlády pohledem hudebníků undergroundové skupiny. Hudba neurčité kvality, nevýrazný příběh ani polopaticky podávaná morální dilemata související s rozhodnutím emigrovat rozhodně nejsou silné stránky filmu. 2) To zajímavé je důvěryhodně působící pohled na každodenní všední život. Jakoby klíčovou dírkou vidíte, co je pohledu běžného turisty skryto. (16.01.2012)

U tohohle filmu se stalo něco, co se mě ještě nikdy v životě u filmu nestalo. Po dvou minutách jsem věděl že filmu dám pět hvězd. Nechápu to, ale prostě mezi mnou a tím filmem přeskočila jiskra, po prvních tónech hudby, po prvním záběru na Ruye a Tita a ta vzájmená chemie už tam opravdu zůstala až do konce. Já si tam totiž ty lidi naprosto zamiloval, všechny do jednoho. Působili upřimně a jejich otevřené srdce a svobodomyslné duše to bylo něco, z čeho jsem byl každou minutou víc a víc na měkko. Způsob jakým se k sobě chovali, jak dokázali dát najevo jeden druhýmu svoje city i když to nebylo vždycky příjemný, bylo to upřimný a šlo to od srdce a ať už to bylo sebe víc nepříjemný, po chvíli si zase dokázali podat ruce, dát pusu a usmát se na sebe, to ano, prostě mě tohle bere se vším všudy. No a pak je tu ještě jedna věc.....hudba, ta působí skvěle jak v kontextu s příběhem, tak reáliema Kuby, tak sama o sobě. Záverečný dvě skladby jsem do sebe nabral se szlním doprovodem v očích. Filmu vyčítám jedinou věc, že skončil. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 3. (04.04.2015)

Poslední dobou jsem viděl více hudebních filmů o různých kapelách a muzikantech a tento bych zařadil spíše mezi slušný, hodně mírný nadprůměr, jaký mě neurazil, ale vcelku ani příliš nenadchl. Jako pozoruhodný ho v rámci poznávání odlišné kultury beru určitě i díky samotnému náhledu do prostředí undergroundové i „oficiální“ hudební produkce v pořád socialistické Kubě. Ač přehlídka protestsongů s texty plnými vulgarismů a sexuálních motivů z první půlhodiny úpřimně nebyla tím, oč bych zrovna stál, ale naštestí se hudební dramaturgie filmu později změnila. Ani většinu postav, z nichž se mnozí téměř neustále na sebe vzájemně rozčilovali, jsem si příliš nezamiloval. Pozitivem, že mě Havana Blues až na pár pasáží nijak nenudilo a ze samotného prostředí a námětu dokázalo vytěžit alespoň ve vedlejších tématech pár osobitých motivů včetně váhání mezi emigrací do Evropy a poutem k rodné hroudě, mezi cestou ke slávě i zaprodaní současně nebo věrnost k svobodné duši i za cenu dalších překážek. Překážkou k 4. hvězdičce (ke které to nemělo daleko) z mé strany zůstává hlavně to, že ten zážitek, který si odnáším, nebyl navzdory svému potenciálu ani vvyvedenému finále ve jménu písní s hlubším odkazem vyloženě silný. Jednoho zhlédnutí však určitě nelituji. [70%] (10.10.2022)

Samotný příběh o rozpadu jednoho dlouholetého přátelství, i jedné rodiny, mě moc nezaujal. Největším pozitivem je, že se tu nijak nehrotí politika, ale ukazuje se z té „obyčejné“ stránky, jak ovlivňuje životy normálních lidí. Naštěstí tu je ale hudba, spousta hudby. A je to hudba, kterou dělají mladí Kubánci, takže je o dost modernější než Buena Vista Social Club. A scény, ve kterých je, jsou daleko živější a opravdovější, než těžkotonážní filmová klišé. (02.11.2006)