Černá kniha

Verhoeven je späť v plnej paráde!... Najdrahší a zároveň najúspešnejší holandský film konečne dorazil a naplnil moje veľké očakávania. Silný a spletitý príbeh je plný zvratov, nečakaných situácií a plný rôznych postáv o ktorých nikto netuší, ktorá sa ako zachová, kto je klaďas a kto záporák. Odhaliť hlavného zloducha nie je také jednoduché a práve toho využil Verhoeven naplno. Prakticky po celé dva a pol hodiny si film udržuje napätie a ani nachvíľu nenudí. Nemci sú odporní ako už dávno nie, s výnimkou sympatického Muntzeho a možno aj to pomohlo filmu a predovšetkým hlavnej predstaviteľke, ktorej držíme palce, dúfame, že z toho vyviazne a pomstí smrť svojej rodiny. No, nie na každého dôjde, tak ako v skutočnom svete. Hlavná predstaviteľka Carice Van Houteová je kapitola sama o sebe. V každej scéne je úplne dokonalá, či už spieva, plače,zvádza... nech robí čokoľvek, je stvorená pre túto úlohu. Zažiarila tak, že bolo iba otázkou času kedy si ju všimne Holywood. No, B.Singer si ju všimol a okamžite ju obsadil do podobne ladeného filmu o neúspešnom atentáte na Hitlera-Valkyria(neviem sa dočkať).Verhoeven výborne obsadil hercov na všetkých postoch,jeho réžia je prehľadná a ani svojej povesti kontroverzného tvorcu neostal nič dlžný.Hoci mne osobne až taký kontroverzný nikdy nepripadal,tých pár erotických scén a krvi nájdeme skoro v každom jeho filme. Čo dodať? Jeden z najlepších filmov roku 2006. Film bez slabého miesta.100%. Odporúčam! (07.02.2009)

Mrazivě surová výpověď o tom, že žid nemusí být vždy hodný a nacista odporaná svině. Ženy v odboji se nejednou dostaly nepříteli až na tělo, aby mohly působit tam, kam se vojsko nedostalo. Podobná témata se objevují i v dalších dílech (Smrt si říká Engelchen, Hlava v oblacích). Zde je však osud krásné židovky, která se vydala za nepřítelskou linii přebarvená za blondýnku, dotažený do konce. Je vidět, jak malo stačí, aby se ti, co měli navrch dostali úplně naspod. Nepřítel může být přítel a z těch nejbližších se mohou vyklubat zrádci. Nezapomenutelný zážitek. Zajímavé komentáře: Sarkastic (15.04.2014)

Také Nizozemí má svého pána příběhů. Je jím kouzelník Paul Verhoeven, který zdaleka neoživil pouze policejního Robocopa či klasickou scifárnu Hvězdná pěchota. V zatím posledním mistrově snímku má divák jedinečnou příležitost zavítat do společnosti židovské dívky Rachel, jejíž procházka nejhorším obdobím Druhé světové války se rozhodně nedá přirovnat k té růžovým sadem. Sugestivní herecké výkony, vypravěčská nirvána nebo šokující obrazy z okupovaného Holandska se snadno vryjí do sítnice. O nezapomenutelném, odvážném konci snad ani nemluvě. (08.01.2014)

„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. (23.04.2013)

Skvělá atmosféra, řemeslně působivé, ale jinak těžce odosobněné a chladné. Tradiční Verhoevenovské věci samozřejmě nesmí chybět (násilí, explicitní erotično), což ale ještě nutně nedělá film kvalitní jako celek. Snaha vrátit se do Holandska, být originální a natočit snímek v evropském stylu, který zdánlivě rozvazuje tvůrčí ruce a dovoluje na oko experimentovat, tak úplně nevyšel. (15.09.2015)