Čas

U Ostrova a 3-iron jsem byl šokován a nadšen, u Samaritánky jsem byl zklamán a u Času je to někde mezi. Začínám mít pocit, že ty nejlepší Kim Ki-dukovi filmy jsem viděl jako první a pak už to jde jen kvalitou dolů. Snad se mýlím...Anebo jsem třeba u Času dostatečně nehloubal nad hlavní myšlenkou a posláním filmu. (21.12.2011)

Kim Ki-duk pre tento krát oveľa lepší scénarista, ako režisér. Konzervatívne natočená chladná (občas hysterická, občas poetická) konverzačka, ktorej ústrednou témou je láska a stopy času na nej. A to nie len fyzické. Chvíľmi sa mi zívalo, ale výsledný dojem značne vylepšil záver, ktorý nech už bol myslene akokoľvek, tak film posunul o úroveň vyššie. 75% (28.06.2007)

Nevzalo mě to tak jako 3-iron (protože ten film byl skutečně kouzelný), ale přece jen to mělo něco do sebe. Kim Ki-duk dokázal dobře znázornit, jak nás láska může učinit posedlými, až bláznivými lidmi a jak naše rozhodnutí nakonec může všechno zničit. Konec zůstal otevřený, z čehož sice nebylo všechno jasné, ale vnímavému divákovi nemohlo nedojít, že to byl konec tragický. ~(4,0★)~ (08.07.2009)

Několik filmů na podobné téma (zvrácené vztahy v důsledku moderní doby) už jsem měl možnost shlédnout - Kim Ki-Duk u Času předvedl typickou Kim Ki-Dukovinu a budiž mu za to vzdán hold. Kvalitativně něco mírně nad Samaritánkou - na skvosty typu 3-Iron nebo Jaro, léto to ale nemá... Proto hodnotím jak hodnotím. Jsme jenom lidi. 8/10 PS: po druhém shlédnutí si naopak myslím, že Čas je horší než ostatní Kim Ki-Dukovy filmy - vyznívá mírně do ztracena, a to celkové vyznění jsem vždycky u tohoto režiséra bral jako jeho největší devizu. Snižuju tedy hodnocení na 7/10 (23.11.2006)

Kim Ki-duk zvýraznit city umí, příčemž ani v tomto filmu se neplete. I když narozdíl od jiných filmů se v tomhle dost mluví a tak to nevypadá na to, že by to on vůbec točil i když časem je to hodně znát. Příběh totiž ze začátku vypadá absurdně, ale časem se rozvine v opravdu propletenou a zamotanou machinerii u které je problém zjistit, jak na tom hlavní postava a hlavně divák vůbec je. Neměl jsem proti konci vůbec nic, ale trošičku mě štvala ta nedotaženost, se kterou si režisér většinou umí pohrát. Zde se mu to příliš nepovedlo, ta myšlenka ve filmu je sice dost zajímavá a má jasný cíl, ale k tomu jasnému cíly se dostává hrozně složitou cestou propletenou dějem až jsem se do toho neskutečně zamotal, nakonec z toho vznikne smutně nostalgická vzpomínka na minulost a já jsem opět, i když trošičku méně u režisérova filmu spokojen, protože filmy má určitě lepší. (08.05.2009)