Kdo je tady ředitel?

Dánsky Office. Lars von Trier sa predstavil svojim fanúšikom v celkom netradičnej polohe. V komédií. Ako rozprávač sa k nám prihovorí počas filmu celkovo tri krát - na začiatku, v strede a na konci a prezentuje seba a celý príbeh s patričnou dávkou nadsázky. Čo je mimochodom skvelý nápad a funguje mu to dokonale. Či už ako predstavenie akým smerom sa bude film uberať, alebo akou formou budú v ňom prezentované humorné situácie a vtipy. Uťahovanie si z divadla a divadelného herectva doplnená o bezútešné, neatraktívne prostredie jednej firmy s postavičkami, ktoré sú výrazné, divné a prezentujú seba samých veľmi špecifickým spôsobom sú v jeho réžií nezabudnuteľné. Vďaka nim a tiež faktu, že Trier vedel vždy vo svojom filme navodiť situáciu aj pospájať nespojiteľné prvky aby pôsobili prirodzene, obsahuje film niekoľko naozaj podarených scén, vtipov a pasáži, ktoré vedú k úsmevu, uchechtnutiu, alebo hlučnému smiechu. Scéna v kine, alebo posledná scéna v zasadačke, alebo dokazovanie si homosexuality v kancelárií sú tak dobre spravené a zahrané, že bolo na ne radosť pozerať. Je to rozhodne dôkazom všestrannosti tohto režiséra, ktorému nerobí problém spraviť inú, ale vtipnú komédiu. (11.10.2011)

Bylo mi jasné, že komedie podle Triera bude vypadat o dost jinak než typická žánrová záležitost, přesto jsem doufal, že se budu spíš smát než oceňovat satirické narážky. A nevyšlo v podstatě ani jedno, kritika kancelářské politiky často příliš nefungovala, s humorem to nebylo o moc lepší. Ano, sem tam se něco k zasmání sice našlo, ale spíš šlo o slepenec absurdních scének někdy s víc, jindy zas méně povedenou pointou. A směrem ke konci filmu mi začala postava Kristoffera vadit, i když určitě ne tolik jako debilní (ale pozor, cool/super vtipná!) berlička v podobě jeho bývalky jako právničky. Dánsko-islandské vyrovnávání se s minulostí mě už minulo úplně (podobně jako hrátky s kamerou/střihem). Takže poněkud rozpačitý dojem, alespoň samotné téma/zápletka stálo opravdu za to, tudíž ty 3* to ještě budou, ale stejně jako jiní si příště pustím od Triera spíše drama (a o zhlédnutí jeho Idiotů raději ještě popřemýšlím). (24.01.2013)

90 % - Vypadá to tak, že by to mohl natočit každý, ale je to naprosto ujetá a úchylná komedie, které se většina té "normální" produkce vůbec nemůže rovnat. Trier při práci s kamerou vsadil na práci počítačového programu Automavision a celou vizuální stránku dal „do rukou“ stroje, včetně nastavení zvuku! Porušuje tu veškeré zásady kompozice a střihu, podobné záběry stříhá na sebe, takže vzniká skokový efekt. Střih je tady vůbec jediná dynamická složka obrazu, kamera se skoro vůbec nehýbe. Z jednajících postav zase občas vidíte pouze hlavy. Film je rozvrkočený a neusazený, navíc do něj vstupuje i sám režisér. K obsahové stránce to všechno ale pasuje naprosto přesně, vizuál vystihuje groteskní charaktery postav dokonale. Jsou to loutky, a Trier tahá za špagáty. Ředitel je krásnou metaforou na vztahy uvnitř korporátních společností, o tom, jak Dánové nesnášejí konflikty, o manipulaci. Situační humor nemá chybu, oproti klasické produkci je svěží jako čerstvě vymačkaná šťáva z pomerančů. Trierovy fanoušky potěší odkazy na filmy jeho samotného, například vtipná narážka na jeho manifest Dogma 95, v jehož duchu se Ředitel veze. Není to žádný manažerský bourák, ale trabant. Jízda v něm je ovšem zážitek, alespoň pro mě tedy byl. (27.02.2007)

Trier teda umí překvapit - v podstatě nebyla přítomna sebemenší míra úchylnosti. No, skoro - asi není úplně normální předstírat, že nejste majitelem svýho vlastního podniku, ani žít s utkvělou představou, že jste znovuzrozený Gambini, ani - no, tak všechny postavy snad ani vyjmenovávat nebudu. Ale nevadí! Tenhle nadmíru osvěžující a zcela neotřelý typ grotesky pobaví všechny, kdo za vrchol komediálního žánru nepovažujou kreace s Jennifer Anniston a tchýněma uklouzávajícíma na banánech. (14.11.2011)

Intelektuálská hříčka s velmi osobitým humorem, která se nebude líbit každému. 1) Zvláštní film. Když si odmyslím podivnou až surrealistickou atmosféru, řízlou stejně podivným humorem, o němž netuším, jestli je dánský, skandinávský nebo trierovský (když už si to režisér i sám napsal) a nepřihlédnu k formalistickým hříčkám s kamerou, pak nevím, co mi vlastně zbyde._____ 2) Abych našel cestu ven z tohoto trierovského světa za zrcadlem (nebo snad za kopírkou), pomohu si při hodnocení základními otázkami. Chci tento film vidět znovu? Nechci. Bavil jsem se? Moc ne, i když některé okamžiky (ječící pracovnice u kopírky, nerudný Islanďan, schůzka na kolotoči nebo objímání se) jsou pozoruhodné a není jich málo._____ 3) Teď možná promluvím jako kulturní barbar, ale celý film mi připomínal zfilmovanou rozhlasovou hru, kdy režisér - amatér neví a netuší, co dělat s kamerou, a tak si zkouší různé pohledy a úhly. Vím, že to tak není, ale pocit televizní inscenace mám hluboko v sobě._____ 4) Celkově mě tato intelektuálská hříčka příliš neoslovila. Tím nijak nesnižuji její osobitost a svéráznost. (14.02.2009)