12:08 Na východ od Bukurešti

Humorny, avsak horky obrazek toho, nakolik se rumunska mentalita 17 let po revoluci zmenila, ci spisem nezmenila. Po delsi expozici a nekolika scen na ni navazujicich se zbytek filmu (zhruba 2/3) odehrava v televiznim studiu, kde sledujeme nepretrzity zaber tri akteru televizni talkshow na tema "Probehla v prosinci ´89 v Rumunsku revoluce nebo ne?". Tato anotace muze tomu, kdo film nevidel, navodit pocit nudy, opak je vsak pravdou. Divak se nenudi ani minutu, je nucen sledovat a poslouchat kazdou postavu zvlast a pritom vsechny najednou. Mnohokrat je donucen se uprimne od plic zasmat. Autorovi se podarilo natocit hodnotny a vtipny film na vazne tema, jehoz hlavni sila spociva v tom, ze za beznych okolnosti celemu Rumunsku jen pri vysloveni jmena "Ceausescu" tuhne usmev na rtech. (14.07.2006)

Zdá se mi jako první půle diváka připravovala sérií statických záběrů na druhou půli, která je v podstatě jedním velkým statickým záběrem s občasnými prostřihy na detail. To má ovšem svůj smysl, neboť se jedná o (v podstatě amatérský) filmový přenos, jehož náplň i provedení (kvůli amatérskosti) jsou ovšem velice vtipné a satirické. Moderátor pořadu a jeho první host školní profesor si přemoudřele hrají na to, že hledají pravdu o revoluci v malém městečku a vystavují se vulgárním telefonátům diváků. Pravdu má ovšem druhý host, obyčejný stařík, jehož šlechtí to, že si je jako jediný schopný přiznat pravdu a potažmo i své chyby. Takový film by se měl vysílat u nás v hlavním vysílacím čase, aby čeští diváci jednou taky vytáhli hlavy ze svých zadnic. (08.03.2011)

Doteraz som videl dva rumunské filmy (ten s odpočítanými mesiacmi, týždňami a dňami a druhý o smrti pána Lazaresca). Oba ako-tak naplnili moje očakávania. Ten dnešný ani náhodou. 16 rokov po tzv. revolúcii sa v televíznej relácii pokúšajú zodpovedať na otázku, či bola nejaká revolúcia v ich meste pred odletom Ceaucesca, alebo nie. Relácia bola trápna, dovtedajší priebeh filmu nudný. Kto pozná Balkán, toho vlastne nemalo čo prekvapiť a tí, ktorí tam ešte nezavítali si ho vedia predstaviť extrapoláciou našich vtedajších pomerov. Dalo by sa mudrovať o tom, aké veľké otázky a pochybnosti film nastavil, ale to by musel byť film iných kvalít, aby som sa s tým stotožnil. Tento bol podľa mňa nevydarený, a mám za to, že aj na rumunské pomery. (14.05.2022)

Film, který nemůže než vyvolat nálady tehdejšího "revolučního nadšení" ve východní Evropě. Taky jsem se toho zůčastnil, i když mnohem obezřetněji a s očima víc otevřenýma než v roce 68. A jak to opravdu bylo? Byli jsme vůbec tam, kde tvrdíme, že jsme byli? A bylo skutečně naše troubení, po kterém padly zdi Jericha? Scénář, který zpracovává Corneliu Porumboiu, ze země, která si "sametu" užila méně než my, je možno po patnácti - a ještě dalších patnácti letech - brát v úvahu jako alternativu Hutkova vyhlášení"pravdomluvného slova" a Havlova provolání o "lásce a pravdě, které musí..." Každopádně už nastal čas, udělat si ze sebe trochu legrace, než neustále vysílat projevy a muziku před sroceným davem. (20.02.2021)

Pět hvězdiček tomu přes velkou lítost nedám, protože forma poněkud pokulhává za obsahem a přes rozumnou stopáž se první polovina trošku táhne a celkem zbytečně rozpitvává nelichotivou přízemní existenci protagonistů příběhu. Zato druhá polovina, která se odehrává v televizi během živého diskuzního vysílání, je doslova skvělá a je to myslím pro mě zatím ta dosud nejpřesnější výpověď o realitě generace, která zažila pád komunistického režimu a následnou deziluzi z popřevratových poměrů. Zažila ji mimochodem naprosto oprávněně, protože elity a jejich skutky jsou jen výsledkem celkového stavu společnosti a změny myšlení jsou mnohem těžší než formální změny režimu. Elity nejsou o nic lepší ani horší než zbytek společnosti a dělají jen to, co jim ti dole dovolí. Tenhle snímek je v zobrazení skutečnosti daleko nejblíž pravdě než jakýkoli český snímek, který se v posledním dvacetiletí chtěl vyrovnávat s naší minulostí. Televizní sešlost řeší, jestli se v provinčním městě na východ od Bukurešti odehrávala revoluce nebo jen místní pasivně čekali na pád moci v hlavním městě. Lidská paměť, jak známo, funguje selektivně a člověk si rád upravuje vlastní životopis do té míry, že tomu nakonec sám věří. Konfrontace s realitou, respektive s viděním svých bližních, pak může způsobit přímo gejzír tragikomických výstupů, které odhalují konjunkurálnost a přizpůsobivost našich hrdinů. Styl humoru, který se doslova vyžívá v trapnosti a malosti filmových postav, je docela vzdálený našemu hřejivému a nostalgickému, řekněme, hřebejkovskému stylu. Celkový dojem: 85 %. (01.06.2011)