A fost sau n-a fost?
12:08 na východ od Bukurešti
12:08 East of Bucharest
12:08 East of Bucharest
12:08 East of Bucharest
Obsahy(1)
22. prosinec 1989. Celá země sleduje v televizi v přímém přenosu, jak rozzuřený dav přinutil rumunského diktátora Ceaușesca uprchnout v helikoptéře z Bukurešti. V klidném městečku na východ od hlavního města, šestnáct let od tohoto historického dne, majitel místní televizní stanice pozve do talk show dva hosty, aby se podělili o své vzpomínky na ony slavné revoluční chvíle. Prvním je starý důchodce a občas Santa Claus, druhý je učitelem dějepisu, jehož celý plat právě pozřely dluhy za alkohol. Společně vzpomínají na den, kdy provolávali heslo „Pryč s Ceaușeskem!“. Až jeden telefonát televizního diváka zpochybní proklamované hrdiny, kteří možná tehdy spíše nasávali někde v baru nebo dělali přípravy na Vánoce, než se bouřili v ulicích... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Slušné tempo a dialógy, nenútené herecké výkony, bavila som sa celý čas. ()
41st KVIFF 2006 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - Soutěžní sekce (A fost sau n-a fost? / 12:08 EAST OF BUCHAREST / 12:08 na východ od Bukurešti) ()
Až druhá polovica príbehu rozvinie úžasnú satiru prostredníctvom amatérskej televíznej talk-show. Humor cez slzy je miestami až pichľavý a mňa by zaujímalo, koľko revolucionárov podobných ako v tomto filme bolo aj u nás... ()
Humorny, avsak horky obrazek toho, nakolik se rumunska mentalita 17 let po revoluci zmenila, ci spisem nezmenila. Po delsi expozici a nekolika scen na ni navazujicich se zbytek filmu (zhruba 2/3) odehrava v televiznim studiu, kde sledujeme nepretrzity zaber tri akteru televizni talkshow na tema "Probehla v prosinci ´89 v Rumunsku revoluce nebo ne?". Tato anotace muze tomu, kdo film nevidel, navodit pocit nudy, opak je vsak pravdou. Divak se nenudi ani minutu, je nucen sledovat a poslouchat kazdou postavu zvlast a pritom vsechny najednou. Mnohokrat je donucen se uprimne od plic zasmat. Autorovi se podarilo natocit hodnotny a vtipny film na vazne tema, jehoz hlavni sila spociva v tom, ze za beznych okolnosti celemu Rumunsku jen pri vysloveni jmena "Ceausescu" tuhne usmev na rtech. ()
Tak takýto film sa v súčasnosti len tak nevidí, aj keď kritiky pribúda. Film s akoby dvomi časťami, kde prvá ukazuje spustošené a schátralé mesto, ktoré sa od čias pádu komunizmu veľmi nezmenilo a ľuďom sa nežije veľmi dobre. Druhá ukazuje televíznu diskusiu, kde sa ukazuje, že údajní revolucionári, ktorým ich vtedajšiu účasť asi nikto nedokáže a nikto im ju neverí, ba práve naopak, si na nich nikto nespomína a ľudia ich berú ako klamárov, sú za ožranov a klaunov. Ukazuje sa, že ľudia nenašli odvahu protestovať a ani nechceli a že mnohým sa dnes žije horšie, aspoň majú taký pocit a bývalí komunisti sú vysoko postavení a vyhrážajú sa síce iným spôsobom, ale s podobným účinkom už ako veľkí kapitalisti. Tento film podporuje sčítanie obyvateľstva z roku 2011, kde počet obyvateľov Rumunska, ktoré bolo kedysi z hľadiska obyvateľstva jedným z najpočetnejších štátov, že ich počet klesol na niečo vyše 20 miliónov, mnohí emigrovali, počet Maďarov je okolo 1,26 milióna, počet Rómov okolo 620 000, no v skutočnosti vraj dvakrát a možno aj trikrát toľko. Dnes od krízy sa tam síce sťahujú firmy, ktoré najprv vykorisťovali tu a teraz idú za lacnejšou pracovnou silou tam, no situácia tam stále nie je dobrá a to vidieť aj pri protestoch, ľudia nie sú spokojní a to, že niečo takéto vzniklo, ktoré si tých rumunských "pravdoláskarov" podalo, je len logickým vyústením toho, že ľudia nechcú mlčať a dnešní samozvaní revolucionári, ktorí sa chcú priživiť na odvahe druhých im vadia. Komédia trocha trpká, najmä zaujímavá a nekonvenčná, ale vydarená, no občas dosť nudná. ()
Naprosto genialni zalezitost. Proc se takovehle filmy netoci u nas? ()
Film pozoruhodný jak formou, tak zejména obsahem. (I když, jak mi zrovna včera někdo vysvětlil, „v 21. století se už bitvy o formu a obsah nevedou“. Inu, v 21. století se už nedělá leccos.) --- Tak nejprve obsah. Je jím sdělení, že „revoluce“ roku 1989 je z valné části mýtus, vítězství, které si falešně přivlastnili falešní vítězové. Neměli bychom se chlácholit ujištěním, že film je z Rumunska a o Rumunsku. Tam i u nás (a nejen v roce 1989, ale třeba i při vzniku republiky v roce 1918) jacísi aktivní a stateční odpůrci režimu existovali, ale moc se nezhroutila ani tak pod jejich tlakem, jako mnohem spíše díky ztrátě důvěry v její pokračování ze strany těch, kteří dosud byli její oporou. --- A jak divákovi ukázat děravost onoho mýtu? Autor zvolil prostředí šedivého okresního města a studia lokální televizní stanice. Malost a neumětelství jsou všudypřítomné. A právě díky této okolnosti, díky nepřítomnosti mediálních profesionálů, mýtotvůrců moderního věku, mohlo dojít k tomu, že se televizní diskusní pořad trapně rozsypal po několika diváckých telefonátech, které civilně a autenticky odhalily, že v daném městě žádní disidenti nebyli a žádná revoluce se nekonala. --- Film je, pravda, náročnější na pozornost, ale současně velmi zábavný svým záměrným buranstvím a provinčností. Ne náhodou si člověk vzpomene na jiného mýtického velikána, Járu Cimrmana, a kolektiv zanícených vědeckých propagátorů jeho zapomenutého a nezapomenutelného díla. Cítíme, že kdyby Cimrmanů a jiných revolučních hrdinů nebylo, museli bychom si je vymyslet. ()
Byla či nebyla u nás revoluce? 1) 31letý režisér, scénárista a koproducent Corneliu Porumboiu se narodil ve východorumunském Vaslui, 70titisícovém městečku velikosti Opavy či Mostu asi 40 km vzdušnou čarou od moldavských hranic. Myšlení obyvatel maloměsta tedy zná dobře, a na filmu je to znát. 2) Filmu porozumí především ti, kteří dobře znají rumunskou mentalitu a poměry uvadajícího socialismu. Být mi dnes 18, polovinu dialogů prostě nepochopím, připadnou mi hloupé, o ničem, lidi jako z panoptika a především žádná akce. 3) Pár "akcí" jsem už zažil a přidaly mi pořádné šrámy na duši. Pár lidí jsem poznal i v mezních životních situacích. Pár měsíců jsem pobyl i v Rumunsku a pár let v reálném socialismu. Věřte mi, moji mladí dosud nezkušení přátelé, že film nepřehání ani trošičku. Naopak bych ocenil minimalismus v dialozích, ději i v hereckých výkonech. 4) Provinční městečko Vaslui vypadá i 16 let po pádu Caucescova režimu, jakoby k žádné změně nedošlo. Otlučené domy, nefungující výtahy, prázdnými ulicemi občas projede osamělá Dacia. Chybí, pravda, všudepřítomná hesla. Řídké připomínky současnosti (jeden mobil v celém snímku nebo dva ojeté západní vozy) působí nepatřičně jakoby z jiného světa. Vlastně se toho moc nezměnilo, zvláště ne v lidských duších. ()
Zdá se mi jako první půle diváka připravovala sérií statických záběrů na druhou půli, která je v podstatě jedním velkým statickým záběrem s občasnými prostřihy na detail. To má ovšem svůj smysl, neboť se jedná o (v podstatě amatérský) filmový přenos, jehož náplň i provedení (kvůli amatérskosti) jsou ovšem velice vtipné a satirické. Moderátor pořadu a jeho první host školní profesor si přemoudřele hrají na to, že hledají pravdu o revoluci v malém městečku a vystavují se vulgárním telefonátům diváků. Pravdu má ovšem druhý host, obyčejný stařík, jehož šlechtí to, že si je jako jediný schopný přiznat pravdu a potažmo i své chyby. Takový film by se měl vysílat u nás v hlavním vysílacím čase, aby čeští diváci jednou taky vytáhli hlavy ze svých zadnic. ()
Prve 2 tretiny filmu boli pomerne nudne. Opis vsednej kazdodennosti okoreneny obcasnym "laskavym humorom" ma chyta za srdce vo Sverakovych filmoch, ale v rumunskych akosi nie. Posledna tretina tolkshow - super vtipne satiricke - skoda ze to pochpopia asi len obyvatelia postkomunistickych krajin. Co ste vy robili 22 decemra 1989 pred 12: 08? To je jeno NECH ZIJE REVOLUCIA, a to aj vtedy, ak ziadna nebola. Takze dokopy 3 hviezdy . Skoda tej prvej casti filmu. ()
Je vidět, že ani Rumuni pořádně neví, co s tou divnou revolucí z roku 89. Nikoho nezajímá, neví se, jestli vůbec proběhla, a jestli, tak zda lze její aktéry považovat za hrdiny. A pak se dozvíte, že za Ceaușesca bylo líp, že příslušníci tajné policie dnes vesele podnikají, že sídliště jsou v zimní podvečer pořád stejně hnusná a lidi chlastají dál. (647., 6. VI. 2011) ()
Film, který nemůže než vyvolat nálady tehdejšího "revolučního nadšení" ve východní Evropě. Taky jsem se toho zůčastnil, i když mnohem obezřetněji a s očima víc otevřenýma než v roce 68. A jak to opravdu bylo? Byli jsme vůbec tam, kde tvrdíme, že jsme byli? A bylo skutečně naše troubení, po kterém padly zdi Jericha? Scénář, který zpracovává Corneliu Porumboiu, ze země, která si "sametu" užila méně než my, je možno po patnácti - a ještě dalších patnácti letech - brát v úvahu jako alternativu Hutkova vyhlášení"pravdomluvného slova" a Havlova provolání o "lásce a pravdě, které musí..." Každopádně už nastal čas, udělat si ze sebe trochu legrace, než neustále vysílat projevy a muziku před sroceným davem. ()
Ak si do jazykových nástrojov v Gúgl (čítaj „google“) vtrepete originálny názov filmu, vygúgli vám to čosi ako Bol alebo nebol?. Musím priznať, že náš názov (rozumej českú a slovenskú guberniu) je geniálny. Dokonca verím aj tomu, že keby danú tému spracovali v gubernii českej, tak aj výsledok by bol geniálnejší. Aj keď druhý polčas bol o čosi lepší, moje očakávania táto komédia nenaplnila. No nič, pustím si opäť Deň cvoka, bude veselšie. ()
ocenenia : MFF Cannes 2006 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut) ()
v Rumunsku vznikají zajímavé snímky a tento k nim určitě patří. Snaží se vyrovnat s komunistickou minulostí a převratem po svém - docela originálně a netradičně přednáší téma "vybájených" hrdinů proti diktatuře na základě nespolehlivých vzpomínek. Střetem různých názorů z toho vzniká hezká politická satira. Děj je ze začátku rozvleklý a náboj získává až televizní diskusí. Ale celým filmem se proplétá jemný absurdní humor a polodokumentarní styl působí autenticky. Tento experiment je spíš pro náročnější diváky a u mě získává silnější 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Při tom horlivém sledování íránských filmů jsem úplně zapomněl na rumunskou kinematografii a popravdě to byla chyba, protože jejich filmy mám rád ze stejných důvodů jako ty íránské. Silně realistická kamera a skvělá práce s postavami je tu pochopitelně největším kladem, ale taky mi tu sedla celková atmosféra díla a vlastně i jeho námět. Ten jednak seznámí diváka s určitou částí historie Rumunska (a to tak, že situaci pochopí i ten, kdo o tom nic neví) a taky přijde s myšlenkou, že vehementně tvrdit, jak někdo bojoval za revoluce za svržení režimu, může sice každý, ale taky se na tom může každý jednoduše přiživit a u každého takového případu se vždycky ukáže, že se jednalo o lež. Dříve či později, ale vždycky. Nebo jen hodně zapomínáme i na nedávnou historii? Režimy se mění, lidé ne. Těch témat je v tom víc a dokonce to je i (celkem zdařilá) politická satira, která je navíc i hodně napínavá, zvlášť když se děj přesune do studia. Osobně jsem ani neměl problém s tím pomalým úvodem - mě naopak zaujal hodně, dobře se v něm vykresloval charakter ústřední postavy a statická kamera zde má v mnoha scénách své kouzlo, i když ne ve všech. Problém spíš vidím v tom, že to ve mě nezanechalo dostatečně silný dojem a závěr mi přišel krapet slabý, když jen potvrdí to, co celou dobu naznačuje. Má to tedy své mínusy, ale jinak mě to hodně oslovilo. 4* ()
Trefa do černého neboli všechny revoluce světa v kostce, neboli z jeskyně do jeskyně. ___ Čtvrtý film tzv. rumunské nové vlny (Úterý po Vánocích; Smrt pana Lazaresca; 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) musím odlišit hvězdičkou navíc - dávám tedy plný počet, protože to, co ukazuje tento z hlediska hollywoodsko-bollywoodsko- brazilsko-turecko-snobského diváka naprosto nekoukatelný film, je to, co momentálně prožíváme, což potvrdil i bujarý tanec kolem mrtvého Havla. A až se odehraje Velká internetová virtuální revoluce, první plamínky které čerstvě rozdmýchaly SOPA a PIPA (ty zkratky mluví samy za sebe), počkáme a uvidíme, zda nějaká revoluce byla či nebyla. ()
Príjemný filmík, ktorého rozsah deja (1 deň) je pôsobivo orámcovaný zhasínaním a zapínaním pouličných lámp. Komédia je humorným pohľadom späť na režim minulý a atmosférou predstavuje protipól ku kolegovi „4 mesiace, 3 týždne a 2 dni“. Pomaly sa odvíjajúci dej graduje v TV relácii, ktorou ústrednou témou je otázka: Bola v našom meste revolúcia alebo nie? :) 8/10 ()
Skoda velmi pomaleho rozjezdu. Film de facto zacne byt zajimavy az od poloviny, kdy konecne v televizi zacina zive vysilani s pametniky revoluce. Vyborne komorni drama, kde se neboji strilet do vlastnich rad. ()
Motto: Vašek Tittelbach rulez! Jak číst tento lehce extravagantní komentář (nechce-li se vám číst zbytečně dlouhé bizáry, uděláte nejlépe, přečtete-li si komentáře kupř. Aelity, Marigolda a ORINa, to bohatě stačí!)? Představte si, že jsem následující větu pro bolavý malíček nadiktoval svému osobnímu písaři Bezesmyslu Chandrovi, k samotnému psaní jsem se vrátil – po zběžné kontrole zapsaného a po zjištění, že co si člověk neudělá sám, to nemá (avizuji, že hranaté závorky jsou dílem vzpoury mého asistenta, po editaci je zde nechávám pro důkaz jeho hovadské povahy) – až se slovy „Ušlechtilá snaha“. Následné srovnání – [někde zde se ten debil začíná zadýchávat] ehm – už tím, že – ehm – jak si všímá velký Hérakleitos – ehm – dvakrát nevstoupíš do – ehm – téže řeky – ehm –, asi ve více směrech pokulhává, než že by – ehm – bylo mířilo – ehm [někde zde začíná zoufale škrabat na nose, říkaje si, do čeho se to zase uvrtal a doufaje, že ho někdo v promyšlení tohoto díla vystřídá; nechceš se toho chopit, neznámý čtenáři?] – přímo na střed pomyslného terče [jak vidno, z fleku by mohl vystřídat Virgila Jderescu v roli moderátora; i kdyby stál tenhle koment za hovno – jakože zřejmě bude, vždyť jeho projev čím dál tím víc přímo antidepresivy zdrogované prase – už teď se tu mezi řečí tímto chvástá a bůhvíproč se prohlašuje za morálního vítěze a dědice revolučního odkazu] , leč nemohu si pomoci, I. zažívám při sledování „A fost sau n-a fost?“ obdobný pocit trapnosti (před nímž se nelze neobrnit smíchem) jako u Formanova „Hoří, má panenko“. Ušlechtilá snaha (nepochybuju, že je reflexe minulosti bohulibou činností,; za jistých okolností může i kolektivní mýtus – zde předpokládám SPOILER, že si Tiberiu Manescu své hrdinství – eufemisticky řečeno – přibarvil (ale co když ne? co když tam vážně byl ?) SPOILER – sehrát pozitivní úlohu, dodat zúčastněnému kolektivu potřebnou energii k provedení nutných změn; zřejmě zde tedy jdu proti duchu filmu (a zároveň – to jen tak na okraj – Masarykově sporu o pravost Rukopisů), který naznačuje(?), že na lži nelze nic vybudovat) naráží na zeď vlastní nemohoucnosti (jež je – ano – do značné míry historicky determinována, jak dlouho se však lze tímto omlouvat?), pokřiveného charakteru (prospěchářství, předsudečnosti, lenosti, pokrytectví, slabošství, pohodlnosti) a vůbec malostí/zlomyslností toho našeho živočišného druhu. Zároveň konečně II. zjišťuju, v čem mně jsou rumunská zúčtování s minulostí sympatičtější než české pokusy. Nutno varovat, pro potřebu vysvětlení musím paušalizovat, a to je vždy problematické! Tedy: z českých antikomunistických filmů mívám pocit, že komunismus u nás bylo čímsi vnějším, exportem, něco nám vnuceného, že jediným hříchem zdejšího většinového obyvatelstva byl strach. Nebýt strachu, mohlo být všechno jinak, nebýt strachu, rudá noční můra by se pakovala už někdy v roce 1955. S rokem 1989 (se ztrátou strachu) pak přišel zlom. Doba před rokem 1989 a doba po roce 1989, dva naprosto odlišné vesmíry obávaného odlišnými druhy. Možnost, že zase bude hůř pak v mediální reflexi (které jsou výhonkem i filmy) opět přichází zvenčí, a to s agenty cizích mocnosti (všichni víme kterých dvou!), kteřížto nám jako smrticí nákaza matou a svádí na scestí naše holubičí, svobodymilovné letory. U Rumunů je tomu, jak si všímám, jinak (a proto je jejich kinematografie cennější). Rokem 1989 se toho nakonec zase tolik nemění (sníh, tj. revoluční horizont možného rychle taje v břečku, tj. zploštění horizontu možného, vyprázdnění revolučních, utopických vizí pragmatismem oportunistických zmetků), lidé jsou stále týmiž lidmi, mají tytéž chyby, chovají se obdobně. Hrozba nehumánní společnosti (která je, žel, v tom našem postkomunistickém prostoru poslední dobou spíše aktualitou než pouhou hrozbou) pak nepřichází zvenčí, nýbrž zevnitř, z myšlení a jednání každého z nás. To mně osobně přijde adekvátnější i naši (ryze české) přítomné chvíli. Teď jen, co s tím? Návod nemám, vím jen, že nás čeká stále spousta práce. A že každý bude muset začít sám od sebe. Připraveni? [7.2.2022, 6.12.2022] () (méně) (více)