Nejlepší sportovec století

Další důkaz toho, že i s malým rozpočtem se dá natočit " velký snímek ". Zvlášť v této době, kdy se člověk neustále " honí od jednoho k druhému " působí tento snímek jako čisté zjevení a balzám ( pohlazení ) po duši. Občas se vyplatí zcela vypnout a nechat se unášet " obyčejným " příběhem. Naposledy jsem takovéto podobné pocity zažíval u Lynchova snímku Příběh Alvina Straighta. Nejlepší sportovec století je lidsky hřejivý snímek, který dá alespoň na dobu 100 min zapomenout na starosti každodenního života a pohladí a zahřeje na duši. Možná se by tento snímek vyplatilo sledovat v třeskutých mrazech, neboť v těchto parných dnech hrozí samovznícení :o) Dětská a závěrečná část prostřední pasáž převyšují, nicméně jako celek působí tento snímek přesvědčivě a celistvě. A ten konec....jestli se dá mluvit o něčem takovém jako zemřít krásnou smrtí, potom je to určitě tento případ. Umřít s úsměvem na rtech, komu z nás se to podaří.... p.s. jestlipak hlavní hrdina Taeke Jongsma ví, že má v Čechách konkurenta. Nejedná se ale o sezení na kůlu, nýbrž záchodové míse :o) Ještě teď mám v živé paměti z dětství, jakým bylo problémem dostat se u nás na WC, neboť bratr když zasedl, dokázal opravdu lámat rekordy. Nebylo pro něj žádným problémem přečíst během jeho " pobytu " celé Staré pověsti české a to někdy tam a nazpátek :o) Ještěže sousedi měli pochopení a se slovy.. Martin už opět čte, otevírali jejich WC :o) .......PROMIŇ brácha.... vím, tohle bude za panáka a ne jednoho :o) (16.07.2010)

Hlavní postava Taeke má od dětsví budoucnost jasnou – bude nýmand a udře se k smrti jako jeho otec. Pak ale zjistí, že je setsakramentsky dobrej v sezení na kůlu. To by mě fakt zajímalo, jestli v tom Holandsku opravdu pořád dřepěj na kůlu, nota bene jestli to považujou za sport. Námět filmu opravdu není z nejatraktivnějších, ovšem zase originální to je. Nebudu šťourat do toho, jak "sportovci" choděj na záchod a že asi smrděj jako tchoři, bže se dlouhý tejdny a měsíce nemejou. Důležitý je, že film je velice příjemná záležitost. Nese se v sentimentálním a dojímavým duchu. Zhruba v půlce filmu Taeke ňák zblbne a dá se k anarchistům a výsledná epizoda s přepadením banky, ač je svým duchem trochu jinde než zbytek filmu, je velmi zábavná. Je to takovej lidskej film, plnej porozumění a až dojemné absurdity. (16.07.2010)

"Hned jak podojili, šli si sedláci na chvilku sednout." Ve svém životě jsem bystře zaznamenal spoustu kravin, které se odvážně nazývaly sportem, ale sezení na kůlu nad vodní hladinou je opravdovou laskominou pro fajnšmekry, kteří se při sportu odmítají zpotit. Je poměrně zábavné sledovat šampiona Taeke Jongsmu, kterak sezením ovlivňuje dění kolem sebe či souloží v poloze na kůlu, kterou si ani tvůrci zašmodrchané kámasútry nedokázali vymyslet. Patrně největším přínosem tohoto snímku pro můj život je Internacionála zpívaná v chrochtající holandštině a sledování přepadení banky komunisty. Zbude-li mi někdy přibližně rok volného času, tak porozmýšlím o cestě do Friska a obsazení nějakého volného kůlu. (01.01.2012)

Jako komedie funguje. Záběry na soutěžící na kůlech jsou nádherně úsměvné, vlastně je to tak trochu perfektní náborový film k sportovní disciplíně sedění na kůlu. Přesvědčí, že sedět je opravdu něco. Hned bych si šel posedět. Jenže jako sociální drama a la "sedím na kůlu protože protestuju proti moci kapitalistů" ani jako příběh o prosezené lásce už tolik nepřesvědčuje. A když se hlavní hrdina ve svém prosezeném boji přidává ke komunistům a divák by asi měl cítit jakési uspokojení z hrdinova nalezení životních cílů, tak člověk cítí spíš nekonečnou hořkost z blbosti... 70% (07.04.2007)

Celovečerní režijní debut Mischi Alexandra přináší příběh syna chudého venkovana, který již v dětství pochopil, že pokud v něčem nevynikne, čeká jej podobný osud jako jeho otce. Brzy ale v sobě objeví zvláštní nadání pro oblíbený lidový sport: sezení na kůlu. Naprostý a nepochopitelný lidový sport, při kterém dokáží soupeřící "atleti" na takovém kůlu sedět i více než 250 dní. Bylo to trošku jako z Cimrmana, jelikož se mi nepodařilo po skončení filmu dohledat, ani minimální zmínku o tom, že se takto kdy Holanďané baví. O tohle ale v tomhle filmu nejde, nejde ani o technické detaily, které divákovy přijdou na mysl i když souložící dvojici, jsme ve filmu viděli...na kůlu samozřejmě :o) Jde spíš o to, co je kolem. Zajímavá hudba, herecké výkony a vlastně i naprosto jedinečný scénář. No řeknu vám, moc jsem jim to nezáviděl. Na nohách typické dřeváky a se stoprocentním náběhem na hemeroidy sedět přes půl roku na kůlu, třeba uprostřed rybníka? Děkuji nechci... Film je přesto nádhernou sondou do lidské duše. Viděno jako 18 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (04.04.2015)