Taxidermia

Scénář: György Pálfi, Zsófia Ruttkay .. Na první pohled naturalistická prasárna, zdání však klame. Spíše bizardní skládačka tří dobových, ideově podbarvených epizod - v mnoha směrech krutá, ovšem stále notně humorná ,,komedie“ vkusně balancující na hraně únosnosti. Přesto mi hlavně v příběhové linii chybělo něco víc, něco na delší zamyšlení. Jednou vidět určitě, víckrát není důvod.. Zůstal bych někde na třech (a půl) hvězdičkách, ale za tu úžasnou kameru a estetické zpracování dám čtyři. (15.01.2007)

Vytříbeně stylizované zhmotnění Freudovského ID na filmovém plátně, které je jedním z oněch filmů, jež posouvají vnitřní divácké hranice toho, co se ještě dá na plátně zobrazit a niterně morálně akceptovat. Taxidermii bych přirovnal k sémantickému zrcadlu nastavenému takovým filmům, jako je třeba Fincherovo Sedm. Tam, kde končí stylizace filmu noir jako vážně prezentované hry s divákem, začíná hra rozehraná György Pálfim. Takhle úchylný, ale široce akceptovatelný film jsem ještě neviděl. Vezměte si ty nejúchylnější scény dějin západní mainstreamové kinematografie - blinkací scénu ze Smyslu života, Boratova tlustá nahá těla v souboji muže proti muži, zvracecí sexuální scénu z Hanekeho Pianistky, výjevy z Pasoliniho Vepřince, Fincherovy oběti smrtelných hříchů atd. a sestavte je do jednoho epického filmového tvaru - vznikne vám cosi, co bude zároveň hrůzné ve své nechutnosti, ale i i směšné ve své absurdnosti. Taxidermia je jistě v intencích postmoderny míněna jako provokace (stejně jako v samém závěru snímku kritizované současné moderní výtvarné umění - právě v Rakousku mají performance, při nichž vznikají plátna z krve právě poražených dobytčat již slušnou tradici...), má však i velký satirický přesah. Osa filmového příběhu je trojgenerační, triáda je tedy ukotvena i ve významové symbolice - 1. propojení surové sexuality s rustikální fascinací zabíjačkou a syrovým masem (řetězení detailů naporcovaného masa s detaily sexuálního aktu), kdy se k pornografii vytváří analogie pornografie zabíjení živého tvora... Leitmotivem jsou tu pak dřevěné necky sloužící jako vana, kde se stýkají veškeré archetypální činnosti koloběhu lidského života (formálně brilantní cirkulující záběr necek-vany s proměňujícím se symbolickým obsahem) 2. Vyzdvižení konzumní podstaty socialismu a jeho propojení s nezřízeným obžerstvím, symbolicky vyjádřeným coby režimem preferovaná sportovní disciplína. Právě ony propriety vrcholového sportu dělají z prostřední části Taxidermie zřejmě nejsilnější úsek... Všechno to organizované blinkání, absurdní tréninky, zmínky o přehlížení této pseudodisciplíny ze strany MOV... 3. Posedlost nesmrtelností odrážející se v pradávné archaické (třeba egyptské) zálibě mumifikovat svá těla volně se přenášející k umanutí umělce stát se skrze své dílo nesmrtelným... (analogie ke Kunderově Nesmrtelnosti?) Taxidermia zkrátka nabízí mnohé - brilantní vizuální stránku, překvapivé formální postupy, úžasně dotaženou mizanscénu...a také sémantická pole, jimž vévodí ideologické podbarvení a propojení s panujícími režimy jednotlivých časových rovin, přičemž dominuje závěrečná otupělost a cynismus moderního západního člověka (způsobená právě médii - viz třeba právě fenomén brutalizace filmů...) a ochota akceptovat v rámci zábavy a povyražení ducha takřka cokoliv - třeba exponát z lidské kůže či lidské embryo v klíčence... Podobné filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Borat, A fost sau n-a fost?, Monty Pythonův smysl života (18.02.2008)

Děd ničený nenaplňovanou sexualitou, otec pro něhož je obžerství nikoli hříchem, ale jediným smyslem života a syn fascinovaný uchováváním pomíjivých tvorů na věčnost - o tom je Taxidermia, bizarní maďarský film plný perverze a nechutnosti. Kromě neskutečného množství originálních nápadů a místy lehce patrné snahy o parodování a sarkastické, dehonestující, kometování lidského chování jsem v něm ale nenašel nic co by ve vyšší myšlenkové rovině spojovalo jednotlivé příběhy a dávalo filmu smysl - nějakou hlavní ideu. A bez ní se jedná jen o sled většinou poměrně zábavných a občas i značně odporných scének. 7/10 (29.07.2007)

Jedna polovina mé mysli by bez okolků dala plné hodnocení, protože nic takového nikdy neviděla. Druhá polovina by byla bez váhání pro odpad!, protože nic podobného už vidět nechce. Proto jsem se rozhodl pro kompromis, a Taxidermii dávám za tři. Koukal jsem jako u vytržení a nebyl jsem schopen rozeznat, co je skutečnost, a co je jen "naoko". Viděli jste někdy ve filmu skutečnou soulož, onanii, lidské vnitřnosti, nekontrolované zvracení? Já až teď... Největší problém je ale v tom, že jsem marně přemýšlel nad nějakou myšlenkou, či příčinou toho všeho. Žeby determinace rodiči? Nebo zkaženost komunismu? Nebo jen otázka lidské existence a bytí? jsem na vážkách...HUDBA: Amon Tobin - líbila se mi, jakoby se do filmu nehodila a byla dost alternativní a odvážná, tak to má být. (07.01.2008)

Tři krátké příběhy tří generací aneb 90 minut, které si se mnou pohrály jako vítr s prachovým peřím. Spoustu filmových výjevů si budu pamatovat pravděpodobně do konce života, protože jsou podány zcela živočišně, umocněny navíc kamerou, která smete ze stolu drtivou většinu toho, co jste kdy ze světa kamerové ekvilibristiky viděli, a zabalené do hudebního hávu, který může směle konkurovat ústřední mrazivé melodii z Mechanického pomeranče. První dva příběhy možná lehce záváněly samoúčelností, pak však přišla část třetí, jenž je do poslední vteřiny nabitá hutnou atmosférou, na které by si vylámala zuby i cirkulárka. Z kinosálu jsem vyšel ještě dobře, cestou na zastávku mhd a pak v buse ale na mě padla těžká deka, polévalo mě horko a na zádech jsem cítil studené kapky potu. Ještě nikdy na mě takhle film nezapůsobil. Pojem taxidermista je tu dotažen k opravdovému obrazu svému. A ačkoliv byla pro mě Taxidermia obrovským zážitkem, nechci už tento snímek nikdy vidět. (18.04.2007)