Taxidermia

Film, který ve mně zanechal následky. Něco takového člověk vidí dvakrát za život. Názor na TAXIDEMII se diametrálně liší, od zatracení lidské psychiky až k bezmeznému obdivu jeho originality (samo-pitvání, lidské embryo v klíčence, nebo masivní přežírání pro úspěch). Bolestný pohled v nejtemnější formě sofistikované hranici. Přesun lidského posouvání TAXIDERMII směrem k úvahám bizarního ztvárnění. Jeden z filmů, který už nechci "nikdy" vidět. (02.12.2012)

Tři krátké příběhy tří generací aneb 90 minut, které si se mnou pohrály jako vítr s prachovým peřím. Spoustu filmových výjevů si budu pamatovat pravděpodobně do konce života, protože jsou podány zcela živočišně, umocněny navíc kamerou, která smete ze stolu drtivou většinu toho, co jste kdy ze světa kamerové ekvilibristiky viděli, a zabalené do hudebního hávu, který může směle konkurovat ústřední mrazivé melodii z Mechanického pomeranče. První dva příběhy možná lehce záváněly samoúčelností, pak však přišla část třetí, jenž je do poslední vteřiny nabitá hutnou atmosférou, na které by si vylámala zuby i cirkulárka. Z kinosálu jsem vyšel ještě dobře, cestou na zastávku mhd a pak v buse ale na mě padla těžká deka, polévalo mě horko a na zádech jsem cítil studené kapky potu. Ještě nikdy na mě takhle film nezapůsobil. Pojem taxidermista je tu dotažen k opravdovému obrazu svému. A ačkoliv byla pro mě Taxidermia obrovským zážitkem, nechci už tento snímek nikdy vidět. (18.04.2007)

Rozhodně to není žádný experiment, jak se tvrdí zde v několika komentářích, a už vůbec ne hříčka (dost pejorativní označení), jak je možné se dočist v různých recenzích. Neustálé omílání toho, že něco takového by mohlo vzniknout u nás, nechám tentokrát stranou stejně jako tvrzení o tom, ža maďarská kinematografie posledních let od dob taktéž karlovarského objevu Revizoři má čím překvapovat a posunovat možnosti kinematografie jako takové. Pokud se dá Taxidermii něco vytknout, je to přílišná popisnost v samotném závěru, kterou trpěl i Pálfiho předchozí debutový snímek Škyt, a rytmická nevyrovnanost příběhů. Ale proč něco takového dělat, když tahle podívaná překypuje nápady a je k zbláznění vtipná, přičemž se jí v její ďábelské promyšlenosti ve spojování různých časů a prostorů pomocí jízd či rakurzů nedá upřít genialita sama? Ještě jedna věc: vzhledem k přechodu od surrealismu k hyperrealismu je nepatřičné filmu vytýkat laciné lpění na všech možných i nemožných bizardnostech a nechutnostech, už kvůli tomu, jak jsou zapracovány do samotného vyprávění. Zářný důkaz toho, že manýra může jednou sloužit i něčemu smysluplnému... (13.01.2007)

Jedna polovina mé mysli by bez okolků dala plné hodnocení, protože nic takového nikdy neviděla. Druhá polovina by byla bez váhání pro odpad!, protože nic podobného už vidět nechce. Proto jsem se rozhodl pro kompromis, a Taxidermii dávám za tři. Koukal jsem jako u vytržení a nebyl jsem schopen rozeznat, co je skutečnost, a co je jen "naoko". Viděli jste někdy ve filmu skutečnou soulož, onanii, lidské vnitřnosti, nekontrolované zvracení? Já až teď... Největší problém je ale v tom, že jsem marně přemýšlel nad nějakou myšlenkou, či příčinou toho všeho. Žeby determinace rodiči? Nebo zkaženost komunismu? Nebo jen otázka lidské existence a bytí? jsem na vážkách...HUDBA: Amon Tobin - líbila se mi, jakoby se do filmu nehodila a byla dost alternativní a odvážná, tak to má být. (07.01.2008)

Scénář: György Pálfi, Zsófia Ruttkay .. Na první pohled naturalistická prasárna, zdání však klame. Spíše bizardní skládačka tří dobových, ideově podbarvených epizod - v mnoha směrech krutá, ovšem stále notně humorná ,,komedie“ vkusně balancující na hraně únosnosti. Přesto mi hlavně v příběhové linii chybělo něco víc, něco na delší zamyšlení. Jednou vidět určitě, víckrát není důvod.. Zůstal bych někde na třech (a půl) hvězdičkách, ale za tu úžasnou kameru a estetické zpracování dám čtyři. (15.01.2007)