Taxidermia

Napadlo mě, že není dobré cokoliv jíst v průběhu projekce:-) (14.01.2012)

Když si zajdete pozvracenou alejí po víkendové noci na venkov, kde navštívíte suchý záchod a podíváte se skrz vylučovací otvor na zapáchající exkrementy, uvidíte v podstatě tytéž obrazy - ušetříte tak peníze za DVD. (16.05.2012)

Asi jsem zvrácený intelektuál, ale s ohledem na větší množství pozitivních ohlasů, zdaleka však jediný. O mou zvrácenost, ale asi o to snad menší pokrytec. Sonda do hlubin lidské, a to nejen maďarské, duše, určitě otrávila mnoho pruderních kostlivců. Rovněž vlažná alibistická tvrzení, že forma zvítězila nad obsahem, je zde trefné asi jako, že dobrým psychologem bude každý absolvent vysoké školy v jednooborovém směru, nebo možná také srozumitelněji řečeno, že dobrým kuchařem bude dozajista ten, který vařil na zámku. Zpátky však k noření pod hladinu lidského vědomí a tužeb, které jsou „rozpitvány“ až na jednotlivé monočlánky. Touha, úspěch a snaha o nezapomenutelnost. Tři základní monumenty, trčící z obnažené krásy, jako hromady výkalů v latríně, skrápěné zlatistou močí, jejichž temné hromady obnažuje až do úplného zničení. Tenhle režisér, nepokrytě inspirován Lynchovým Ereaserheadem, Ferreriho Žranicí, a třeba i Gordonovým (Lovecraftovým) Re-animatorem, utekl jako post souputník o pěkné tři kola vpřed natruc všem otřepaným komerčním a zaběhnutým klišé, bez ohledu na předsudky někdy nepřipraveného diváka. Přesně tenhle kousek má „to“ něco navíc, od spousty filmů, co jim ve své okleštěnosti chybí a co vás nenechá chladným, tím nemyslím jen propíranou explicitu místy možná až přehnaně zvídavé kamery. Vůbec kameraman s režisérem za zády kouzlí jak mocný čaroděj a převádí metafory na filmový celuloid s takovou lehkostí, která je až místy nesnesitelná. Film nemoralizuje a nesoudí. O to však plastičtější je pohled za závěsy tabu, které jsou rozhrnovány a porcovány sarkastickým ostřím, před kterýma se chráníme, utíkáme a padáme na kolena, ve své lidské pomíjivosti, kterou si od zvířat uvědomujeme, ale přitom jsme jen jedni z nich. (15.09.2014)

Podívej se na to, je to umění, povídali! Tak jsem se podíval a popravdě, nic uměleckého jsem tam nenašel. Pouze samoúčelnej hnus a nechutnosti. Já vám neberu, že se vám ten hnus líbí, ale já měl tu krupicovou kaši tak rád... (19.02.2015)

Dekadentní podivnost, kterou jsem jako celek nejspíš nepochopil, protože nejsem žádnej velkej intelektuál dumající nad smyslem každýho záběru / dialogu. Zaujal ale první příběh s vynalézavostí chronickýho honiče a úvahou o kundě :-) Druhej příběh snad ani žádnou myšlenku neměl a mám pocit, že chtěl rejža jenom zhmotnit svoje vzrušující představy o zvracejících lidech. A když už jsem si při poslednim příběhu myslel, že jsem konečně něco pochopil, haluzní závěr mě rychle vyved z omylu. Dvě hvězdy ať nežeru ... teda spíš nebleju. (22.03.2015)

To první slovo, které mne napadá, je zvláštní. To druhé - dobré. Paralelní svět k tomu, který byl reálný nejen v Maďarsku, ale i u nás. A pokud budeme chtít hledat souvilosti s českými novodobýmy dějinamy, a dáme si trochu práci, nezůstaneme jistě jen u "poslušně hlásím" v první části. Osobně to beru jako ohlédnutí za tím, v jakém šíleném světě žili naši prarodiče a rodiče a v jak šíleném světě žijeme my - a taky jako obraz toho, proč to naše "silnější" pohlaví dělá všechny pošetilosti, a co nás vlastně žene k neustálému překonávání dosud nepřekonaného. Půl hvězdy navíc za paralelní sport s pravidly a technikou, kohouta a taxidermistův finální úspěch. Malé povzdychnutí nazávěr - kdy už z naší vlastní reflexe taky konečně zmizí ten obludný "přívětivý" humor :( (14.01.2007)

Takový odvaz, jaký jsem čekal na základě recenzí to nebyl. Tu hvězdičku dávám za naprosto dokonalou sebedestrukci na konci filmu, ale jinak mě to vůbec nevzalo. (16.03.2007)

Tento film opravdu nemá co nabídnout. Současný člověk vydrží hodně a samoúčelné exhibice hnusu akorát nudí. Když odmyslíme zásobu nechutností, tak příběh je nudný - vítězství formy nad obsahem a to v takové míře, že není jasné, proč film získává takový věhlas. (13.05.2007)

Rozhodně zajímavý snímek na mě působil zvláštním dojmem. Naturalistické záběry mi nevadí, jakožto i experimentální snímky. Toto je však na hraně mezi blbostí a geniálností. Nejzajímavější byl myslím první příběh vojáka, pak už film ztrácel na zajímavosti. (06.08.2007)

První příběh mi přišel fajně poetický, při druhém se mi chtělo zvracet s přeborníky a při třetím jsem jen tak koukal a nechápal... (28.08.2007)

"Pojmenovali po mě dokonce zvracecí techniku" (20.07.2008)

Tento počin neshledávám nijak šťastným. Nevím, jaký byl záměr tvůrců, ale že by mi po shlédnutí tohoto snímku šla samým nadšením - jako většině lidí tady - pěna od huby, to ani náhodou. Spíš běduju nad současností, protože chtěl-li film ukázat skrze zvrácenost postav zvrácenost tehdejších časů, pak nadšené ovace diváků poukazují na zvrácenost nynějška. Tento způsob zábavy a umění opravdu nechápu. Vzpomínám, jak jsem navštívil výstavu abstraktního umění a měl tak možnost vidět různorodé šmouhy a nicneříkající klikyháky, zejména pak dva pingpongové míčky nalepené na bílém plátně - název díla "Moje matka". Moderní umění. Neodsuzuju to šmahem, ale co jsem měl možnost vidět - prostě sračky. Stejně jako Taxidermia. A když ty sračky chrstnete na zeď a nazvete to "Můj otec", tak se najdou lidi, kteří se z toho podělají obdivem, jen aby vypadali jako znalci moderního umění. Ubohé a pokrytecké. Stejně jako Taxidermia. Nezaslouží si to pozornost. Ubohé, ubohé, ubohé. (03.11.2009)

Tato prazvlastna pseudopsychologicka dekadentna zabavicka ma odradila od ranajok! (14.02.2010)

Mohlo z toho vzniknout skutečně vzrušující dekadentní dílo felliniovského rázu. Bohužel režisér svůj film scénáristicky odflákl, film je příliš krátký na to, aby se Pálfiho surreálný svět představil v epičtější a tím i sugestivnější podobě. Takhle nám z toho zbyl jen vizuálně brilantně ztvárněný, i když poněkud samoúčelně manýristický snímek. (24.08.2010)

Opravdu těžká dekadence, tento film není pro každého...chce trpělivost, pevné nervy a silný žaludek (28.10.2010)

Nedosiahnuteľné hranice weirdu, morbídnosti, obscénnosti a dekadencie, posunuté Alejandrom Jodorowskym a jeho "Svätou Horou" boli práve ohrozené touto maďarskou uhladenou generačnou ohavnosťou. Pokiaľ sa Švankmajer v Šílených hrá so stop-motion animáciou a surovým mäsom, jeho maďarský kolega Pálfi estetizoval telesnosť, svalovú hmotu a vnútornosti spôsobom, že je zaujímavé sa na ne pozerať, čím sa posilňuje žalúdok diváka aj jeho psychická odolnosť voči nechutnému. (31.03.2011)

Hmmm. Na každého to asi zapůsobí úplně jinak, někdo v tom najde komedii, blbost, horror, drama, někdo v tom vidí parodii, nebo odraz možné, zatím přehnané a parodované budoucnosti, někdo spoustu odkazů a skrytých podtextů a myšlenek, někdo třeba peklo a pár lidských hříchů :) a to je na tom právě to krásné, že bych takhle mohl pokračovat ještě pár řádků :) . Je teda fakt, že pro slabší povahy a žaludky to moc není, to na to radši nekoukejte, protože označit tohle dílo odpadem jen protože se vám zvednul kufr je blbost… Navíc tohle ,,něco“ ať už cokoliv je natočeno, sestříháno, ozvučeno opravdu bravůrně, například okružní scéna s neckama je radost pohledět… + v posledním třetím chapteru velké plus za toho jabba hatu :D ten mne hodně pobavil (01.04.2012)

"Pojmenovali po mě techniku zvracení". Rychložraní rulez (25.10.2012)

Po tomhle snímku, vám bude připadat pohled na nahou stařenu jako příjemná změna. Dvě hvězdy za poslední příběh. (18.02.2013)

Dostatečně otrlý divák bude odměněn pozoruhodným zážitkem, který sice jen tak nevybledne, ale při detailnějším pohledu přece jen zavání samoúčelností... vy ostatní... tohle se prostě těžko popisuje... tohle musíte vidět a sami vyvodit závěry... (17.01.2014)