Suzumija Haruhi no júucu

Zase jeden z těch případů, se kterými se buď úplně minete nebo si je zkrátka beznadějně zamilujete. Nevím, jestli mám takovou úchylku na holky typu "sassy girl", ale Suzumiju jsem si už po prvním díle (dobře, ten nultý nepočítám) fakt děsivě oblíbil. A u ostatních členů SOS brigády to samý – Asahininu roztomilou nesmělost, Kjónovu nezúčastněnost a pesimismus, pro změnu zase i Koizumiho optimismus a nejvíce Jukiny lakonické, v jedné a té stejné tónině přednášené, přesto tak zamotané odpovědi. Nechronologicky uspořádané epizody jsou podle mě zajímavým tahem, který dodává seriálu ještě takový těžce specifikovatelný šmrnc a naprosto vynikající ending, který jsem si musel vždycky po skončení přehrát, je jen takovou malou, sladkou třešničkou na jinak skvěle upečeném dortu, po němž budete mít sto chutí se Haruhin tanec taky naučit. :) Itadakimasu, dámy a pánové, tohle je fakt vydatnej chod. (06.11.2011)

Nádherný příběh člověka, který v obrovském světě hledá svou individualitu, něco, čím by se odlišil od milionů ostatních, protože je zoufalým prozřením, že zážitky, jež považuje za výjimečné, zažívají i všichni okolo... A zároveň doklad síly lidské vůle a odhodlání, schopnosti dosáhnout v životě toho, co si vytýčí. Jde o psychologicky nezvykle propracované anime, jež veškeré myšlenky ohromně atraktivním a přirozeným způsobem transformuje do děje popisujícího v zásadě běžný život studentů střední školy. Na jedné straně je Suzumija Haruhi poměrně typickou středoškolskou (mírně!) komediální podívanou, plnou krátkých sukýnek a poněkud trhlého humoru, na straně druhé dokáže během několika vteřin plynule navodit existenciálně neskutečně tíživou atmosféru, která seriál staví do zcela jiného světla. Jednotlivé epizody mají často úplně jiné tempo a náladu, jsou proměnlivé jako mysl dospívajícího člověka. Narazíme na detektivku, při jejímž rozmotávání se solidně zavaří mozkové závity, nebo obrovské bitvy vesmírných lodí, jiný díl zase tone v takřka bezeslovné melancholii deštivého zimního podvečera a kapitolou samou o sobě je fantastická nultá epizoda, při jejímž sledování jsem naprosto nechápal, oč jde, ale byl jsem bezmezně fascinován. Vypravěčem, postavami, kostýmy, kočkou na Jukině rameni... Téměř každý díl je unikátní, ale báječně spolu ladí a navzájem se doplňují. Společně s dějem se stejně důsledně proměňuje i audiovizuální forma jeho vyprávění, jejímž vrcholem jsou abstraktní obrazy malované po stěnách cesty do Haruhiny duše, obzvláště scéna se Stadionem, při níž pozná, jak bezvýznamnou pro svět je. Celý seriál má režisér pevně v rukách, nic z něj nevyčnívá, nic v něm nechybí. Při opakovaném zhlédnutí lze jen obdivovat, jak dobře v něm fungují všechny souvislosti a jak pečlivě hrají svou roli i zdánlivé detaily. Suzumija Haruhi no Júucu je jedním z těch uměleckých děl, s nimiž jsem se setkal, a už mě neopustila. (24.11.2006)

Vše, co by se o tomto seriálu dalo napsat již napsáno ať už výše nebo níže. Já jen přidám, že ono zvláštní řazení epizod mě mátlo, a já se neustále přesvědčoval, že se ve skutečně dívám na tu správnou. Potíž je v tom, že to řazení začíná už v prvním díle, takže jste hozeni v podstatě do seriálu s vytřeštěným obličejem a pokleslou čelistí. Dále bych rád napsal, že takto vyvážené hlavní postavy, potřeštěné Haruhi a vážného a realistického Kyona, jsou v anime ze školního prostředí viděny zřídka. Zatímco Haruhi vás upoutá svým excentrickým chováním, Kyon si od ní nenechá jen tak vše líbit a skvěle vše glosuje. Tady mě napadá srovnání s Love Hina, kde ten nepoměr doslova bije do očí. Vzhledem k tomu, že se na podzim chystá nová řada, neřeknu tedy Sbohem, ale Na viděnou, Sněhurko, spící krásko. Copy mě vzrušují. Pokaždé, když jsi měla cop, seknul ti tak, až to byl zločin. 100 % (03.01.2007)

Asi to bude tím, že jsem holka, ale "žrala" jsem Kyonův ležérní styl, Haruhi mě zase tak moc neokouzlila. Anebo to bude tím, že je mi dost podobný, chvílemi jako bych se viděla ;-) Svým nechronologickým řazením mě seriál na chvíli zmátl, ale strávila jsem to, a krásně si všechno pospojovala, člověk hold musí dávat pozor při sledování. Všichni účastníci z SOS Brigády byli super a vůbec by mi nevadilo se s nimi opět setkat. Ano, bylo to super, přesto jsem se občas nudila, proto nemůžu dát plné hodnocení. Škoda, co? P.S.: Děsně se mi líbil ten pocit, když jsem pochopila narážky Mikuru a Yuki :-) (04.04.2009)

To byla jízda. Bláznivě zamíchané díly se k hyperaktivní Haruhi výborně hodí. Každá z pětice hlavních postav je tak dobrá, že si jen ztěží vyberete oblíbence. K dokonalosti chybí jen kousek. Občas jsou Kjonovi komentáře jen rádoby vtipně cynické, jindy se Koizumi až moc usmívá nebo Mikuri moc často brečí. Ale to jsou jen drobné vady na kráse. Škoda, že Haruhi po prvním resp. druhém dílu přestala střídat účesy a barevné stuhy do vlasů. (03.05.2011)