Suzumija Haruhi no júucu

Osvěžující seriál, o kterém už ostatní napsali tolik, že já se zmůžu jen na: Jednou z prvních věcí, které si na Haruhi všimnete, je nechronologické řazení dílů. Já osobně ho vnímám jako příjemné, protože umožňuje diváka držet v napětí nad několika rozehranými situacemi, může přirozeně střídat nálady díl od dílu a konečně rozumně dávkovat jednotlivé ingredience (emoce, humor, napětí), aby byl divák stále v pozoru, s tím, že myšlenku odhalí až v závěru. Haruhina "vysněná" dobrodružství nápadně připomínají mnohá anime. Bitva kosmických lodí připomíná Seikai no Senki případně Legend of Galactic Heroes, v detektivním díle si člověk vzpomnene na Tantei Gakuen Q či Mentantei Conan. Že seriál má i nějaké hlubší sdělení, je samozřejmě také plus, ačkoliv onu hloubku nevnímám ani zdaleka tak nezměrnou, jak to činí Ajantis. Přes všechna tato pozitiva dám jen ****, protože se vyskytlo i několik dílů, při kterých jsem se nudil. (27.06.2008)

Iné než na čo som bežne zvyknutý, ale tým nemyslím, že je to zlé. Byť členom SOS klubu je totiž rozhodne zaujímavá mimoškolská činnosť. Stačí veriť v cestovateľov v čase, mimozemšťanov a iné dimenzie a mať slabosť pre divné dievčatá:) Sú celkom tri. Flegmatickosť hlavného hrdinu je to, čo ma počas sledovania bavilo, hoci som častokrát rovnako ako on, nerozumel motiváciam takmer v žiadnom z dielov. Divné, iné ale dobré. Japonské školské prostredie mám veľmi rád či už v anime, alebo vo filmoch ( aj v tých pre dospelých :) (01.09.2016)

Nádherný příběh člověka, který v obrovském světě hledá svou individualitu, něco, čím by se odlišil od milionů ostatních, protože je zoufalým prozřením, že zážitky, jež považuje za výjimečné, zažívají i všichni okolo... A zároveň doklad síly lidské vůle a odhodlání, schopnosti dosáhnout v životě toho, co si vytýčí. Jde o psychologicky nezvykle propracované anime, jež veškeré myšlenky ohromně atraktivním a přirozeným způsobem transformuje do děje popisujícího v zásadě běžný život studentů střední školy. Na jedné straně je Suzumija Haruhi poměrně typickou středoškolskou (mírně!) komediální podívanou, plnou krátkých sukýnek a poněkud trhlého humoru, na straně druhé dokáže během několika vteřin plynule navodit existenciálně neskutečně tíživou atmosféru, která seriál staví do zcela jiného světla. Jednotlivé epizody mají často úplně jiné tempo a náladu, jsou proměnlivé jako mysl dospívajícího člověka. Narazíme na detektivku, při jejímž rozmotávání se solidně zavaří mozkové závity, nebo obrovské bitvy vesmírných lodí, jiný díl zase tone v takřka bezeslovné melancholii deštivého zimního podvečera a kapitolou samou o sobě je fantastická nultá epizoda, při jejímž sledování jsem naprosto nechápal, oč jde, ale byl jsem bezmezně fascinován. Vypravěčem, postavami, kostýmy, kočkou na Jukině rameni... Téměř každý díl je unikátní, ale báječně spolu ladí a navzájem se doplňují. Společně s dějem se stejně důsledně proměňuje i audiovizuální forma jeho vyprávění, jejímž vrcholem jsou abstraktní obrazy malované po stěnách cesty do Haruhiny duše, obzvláště scéna se Stadionem, při níž pozná, jak bezvýznamnou pro svět je. Celý seriál má režisér pevně v rukách, nic z něj nevyčnívá, nic v něm nechybí. Při opakovaném zhlédnutí lze jen obdivovat, jak dobře v něm fungují všechny souvislosti a jak pečlivě hrají svou roli i zdánlivé detaily. Suzumija Haruhi no Júucu je jedním z těch uměleckých děl, s nimiž jsem se setkal, a už mě neopustila. (24.11.2006)

Suzumija Haruhi no júucu je jako Beyond Good & Evil mezi anime. Většina přísad není bůhvíjak originální, ovšem to vůbec nevadí, anžto jsou spolu s kořením několika výborných nápadů namíchány ve velice chutný a osvěžující koktejl vtipu (místy i napětí), všedních i méně všedních starostí, zajímavého příběhu a především skvělých postav (z nichž Juki Nagato řadím mezi své nejoblíbenější charaktery vůbec a vysloveně jsem si vychutnával takřka všechny scény, v nichž byla přítomna) a výborných dialogů (ačkoli s nadsázkou lze říci, že jde spíše o jeden mluvený a jeden myšlenkový monolog) - seriál je to vskutku ukecaný. Pochválit musím rovněž vynikající „kameru“, vizuální stránku celkově a hudební doprovod. Vše dohromady pak dává jedno z nejlepších filmových děl, jaké jsem dosud viděl. 9+/10 (10.10.2006)

To byla jízda. Bláznivě zamíchané díly se k hyperaktivní Haruhi výborně hodí. Každá z pětice hlavních postav je tak dobrá, že si jen ztěží vyberete oblíbence. K dokonalosti chybí jen kousek. Občas jsou Kjonovi komentáře jen rádoby vtipně cynické, jindy se Koizumi až moc usmívá nebo Mikuri moc často brečí. Ale to jsou jen drobné vady na kráse. Škoda, že Haruhi po prvním resp. druhém dílu přestala střídat účesy a barevné stuhy do vlasů. (03.05.2011)