The Pervert's Guide to Cinema
Režie:
Sophie FiennesScénář:
Slavoj ŽižekKamera:
Remko SchnorrHudba:
Brian EnoHrají:
Slavoj ŽižekObsahy(1)
Konspirační psychoanalýza z úst filozofa, kulturního teoretika a neúspěšného kandidáta na prezidenta Slovinska – Slavoje Žižeka, který vidí i v dětských filmech s květinami odhalené vagíny. Hovoříc zábavným neanglickým přízvukem provází diváky dějinami americké kinematografie, aby je přesvědčil o světovém spiknutí falocentrismu. Svoji psychoanalytickou pozici ilustruje výklady jak významných děl světové kinematografie, tak produktů populární kultury. Ukázky z filmů Ch. Chaplina, bratří Marxů, I. Bergmana, A. Hitchcocka, A. Tarkovského, D. Lynche, bratří Wachowských a mnoha dalších střídají jeho komentáře, úvahy a zábavné postřehy, které nám sugestivně předkládá přímo z autentických lokací, nebo aspoň z prostředí naaranžovaných v duchu právě probíraného filmu. Za vším je možné najít pohlavní orgány... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
41st KVIFF 2006 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled ()
Mám silné podezření, že Žižek snad ani neumí být nezábavný. Naprosto boží psychoanalytický rozbor několika desítek slavných filmů. Velmi osvěžující, obohacující a neopakovatelný zážitek. ()
Zajímavé, jak si ten přechytralý prznitel angličtiny ke svému výkladu skrytých pohnutek, stojících u vzniku přelomových filmů, vybral zvětšiny mrtvé autory (Lynche zahrnuje, ačkoli není na onom, ale v jiném světě, takže to vyjde nastejno). Že by obavy z konfrontace? U mě tedy dokázal potlačit ego i superego v takové míře, že bych ho s kl(id)em skopala do kulata... a jak mi Slavoj vysvětlí, že pokaždé, kdy se zjevil v obraze, neubránila jsem se pocitu, že vidím jeden obří falus? Nedodíváno, neb jsem začínala chrčet, všem hodnotícím zjevným i latentním filozofům zde se však omlouvám, zkrátka mně nebylo podsunuto toužit po informacích tohoto druhu, ani tímto způsobem... ()
Psychodeluxní fonetická jízda do hlubin divákovy duše. Aneb pokud chcete v hovně ze záchodové mísy najít své ego, Slavoj je ten pravý, který ho pro vás vyloví. 7/10 ()
Podle jedné z nejslavnějších (a nejtrefnějších) Freudových charakterových typologií se já sám řadím mezi tzv. anální typy. My anální typové máme vedle převažujících negativních charakterových vlastností (jako jsou přízemnost, úzkoprse materialistický náhled na svět či přehnaná pořádkumilovnost) i jednu vlastnost, která se mi na nás líbí: skepticismus. Jsme apriorně (analyticky) nedůvěřiví a naše nedůvěra se vztahuje v neposlední řadě na nejrůznější spekulativní teorie - počítaje v ně samozřejmě psychoanalýzu. The Pervert's Guide to the Cinema je vynikající ukázkou díla, kterému nevěříme - ale přesto mě osobně baví. Promyšlenost a komplexnost známých psychoanalytických bajek, které zde Žižek aplikuje při interpretaci hollywoodských filmů, je totiž fascinující. Samozřejmě, že je komická představa, že by třeba bratři Marxové (pod)vědomě reprezentovali superego, ego a id. Ale jako metafora, která umožňuje získat na jejich filmy nový, osvěžující a zábavný pohled, to funguje. A totéž se dá říci o dalších Žižkových myšlenkách. Cennost The Pervert's Guide to the Cinema je v jeho zábavné provokativnosti. ()
Během filmu jsem stále netušila, k čemu je tedy film dobrý (pro diváka). A zda je vůbec dobrý, nebo ho jen manipuluje tam, kam režisér chce, aby naplnil kasu. Nakonec to Slavoj Žižek prozradí a celkem mě jeho vysvětlení uspokojilo. Perverzní průvodce filmem je jedno velké dobrodružství. Zabývá se většinou filmy, které jsem neviděla, protože se jim z nějakého důvodu vyhýbám. Tarkovskij, Lynch, Bergman. Možná jsem do jejich sledování ještě nedospěla nebo je to otázka mého ega, superega, ID či jiných psychoanalytických oblastí (?) Film doporučuji všem, kteří se chtějí zamyslet nad tím, na co vlastně koukají/nekoukají a proč tomu tak je. Velmi dobrá analýza. ()
Trochu mi to připomínalo Monthy Pythony, tydle "vědce" uměl dobře Cleese, ale nebylo to tak vtipné jako Monthy Pythoni. Všechny ty "vědecký" výklady zásadně beru s rezervou a zásadně se řídím "heslem", které zaznělo v jednom filmu Woodyho Allena, myslim, že to bylo nějak takhle: neposlouchej, co ti lidi říkaj, ale dívej se, jak při tom vypadají, tak se dovíš, jaký je skutečně život...no a když jsem pozoroval tohodle "nadšence" bylo mi jasné, že měl Woody (ostatně jako vždy) pravdu. Takhle to bohužel chodí, takhle vypadá život. Musí se to prostě brát s rezervou všechno... ()
Jen Slavoje Žižka napadne hledat analogie mezi psychoanalytickým fenoménem a splachováním hoven do záchodu. Co je na tom nejhorší, že taková paralela je pak vysoce ilustrativní, neuvěřitelně silná, snadno pochopitelná a přesvědčivá. Perverzní průvodce filmem má dvě hodiny a půl; a přesto trpí zkratkovitostí. Žižek nás bombarduje jedním tvrzením za druhým, přičemž se dopouští svého typického zjednodušování. I přes toto zjednodušování ale musí být výklad pro někoho, kdo neví nic o Freudových a Lacanových tezích, přinejmenším chaotický. Na druhou stranu není potřeb znát dílo těchhle dvou pánu kdovíjak podrobně, abyste si dokument užili a abyste se naučili nahlížet film zase z trochu jiného hlediska. A mezitím hutným teoretickým materiálem, který Žižek předkládá se navíc občas objeví nějaká jeho typická perla typu: "Kytky připomínají vagíny. Měly by se dětem zakázat. V podstatě to jsou pozvánky, které říkej hmyzu pojď a ošukej mě." Žižkovi analogie jsou zajímavé a originální navzdory svojí diskutabilitě. Jestli Vás jen trochu zajímá filmová teorie, nebo psychoanalýza, tenhle film doporučuju, neboť jak praví Slavoj at his best: "In order to attack the enemy, you first have to beat the shit out of yourself..." ()
Řeknu na rovinu, že se s psychoanalytickým čtením filmů moc neztotožňuji, hlavně s takovým, co nezná míru a je zaslepeno samo sebou. Žižek se ještě docela držel na uzdě, jeho filmový průřez mě zezačátku dost navnadil a zaujal místy i pobavil (pocit z vracení se exkrementů z temnoty chaosu pod záchodovou mísou), ale asi po hodině už mě ničím nepřekvapil a pořád omýlal pro mě nepodstatné věci, pro které byly filmy jen jakousi záživnější kulisou. Když zpětně zhodnotím dvě a půl hodiny, překvapuje mě, jak řídký a povrchní onen psychoanalytický exkurs byl, a rozhodně ne nijak radikálně laděný, jak se může zdát z názvu snímku. Nakonec mě spíše uchvátila sama pestrost a rozsah analyzovaných ukázek než většina komentářů k nim. ()
Některé věci působí objevně, některé méně. A přestože tvar zcela dokonalý není, tak se jedná o mnoho krásných myšlenek, zajímavých teorií a inspirativních přístupů - to vše s upřímným vztahem k filmu. A já prostě nevidím důvod proč nehodnotit maximálně, když to stejně každému budu doporučovat... Jo a pokud je někdo nedotčený psychoanalýzou, tak může trošku plavat... ()
Slavoj je ďábel a všechny jeho věci mají koule. Dříve se eseje komentovaly a jejich "pravdy" dokládaly citáty z literatury, teď se doplňují ukázkami z filmů (viz též jeho průvodce ideologií - rovněž doporučeníhodné). Težko si zde na své příjdou milovníci filmů, kteří zde budou pátrat, zda nějaký důležitý film nepominuli, zda o nějaký filmový zážitek dosud nepřišli. Filmy, které Žižek vybírá, zde mají funkci "náhledu" nebo "vhledu", nejde o výběr estetických objektů. Žižek se odvolává především na Lacana a Marxe. Můj pocit byl, že jeho hodnotící kritéria vycházejí převážně z Freuda. Trochu bych si zapolemizoval: "Deťom by sme mali zakázať kvety lebo Žižekovi pripomínajú odhalené vagíny" (dle Flippera + oficiální text distributora) - přečtěte si Román o růži (Roman de la Rose, 13. století) a zjistíte, že Freud nebyl až tak originální myslitel, dovedl ovšem nesmírně pečlivě vycházet z daných faktů, dobře analyzovat problémy a nebál se vyvodit z nich závěry, pokud si byl jist, že jsou správné (a bylo mu jedno, co si o tom myslí kdokoli včetně Flippera). Kdo se zabývá psychoanalýzou by měl vědět, že jediným jejím cílem je pravda ve smyslu jejího hledání a jediným nebezpečím je její překrucování. ()
Dokonalý dokument. ()
Rozebrání záběru ze slavných filmů jako psychoanalýza. Co jaký záběr skrývá a znamená. Bohužel nejsem vzdělaný na takové úrovni psychologie, abych plně rozuměl celému výkladu. Doporučuji se nedívat, pokud jste neviděli filmy od Lynche, Hitchcocka, Tarkovského, Kubricka a dalších klubových režisérů. ()
Pre diváka by bolo určite znesiteľnejšie keby bol "psycho"analyzoval v rodnej reči, lebo ten jeho otrasný prízvuk spôsoboval mojim ušiam akustické muky. No keď sa Slavoj konečne "prepsychoanalyzoval" k záveru, zistila som, že až taká sranda to nebola a Vertigo či Lost Highway si s dovolením budem radšej aj naďalej chápať po svojom. ()
„Film je perverzní umění. Neuspokojuje vaše touhy, ale říká vám, po čem máte toužit,“ otevírá tuhle filmovou přednášku slovinský filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek a svýma vykulenýma očima, divokými vousisky a neodolatelně vtipnou, lámanou angličtinou se vyklání z plátna. Ve dvou a půl hodinovém dokumentu, skoro eseji nás pak stručně provádí svojí freudiánsko-lacanovskou filmovou teorií. Další důkaz, že akademické přemýšlení a psaní o filmu není žádným intelektuálským strašákem (jak se snaží tvrdit většina našich „běžných“ filmových „recenzentů“), ale především to může být ohromná legrace. A navíc se pak máte dlouhé hodiny o čem bavit v hospodě… Žižek sám vstupuje do dekorací (i do jednotlivých záběrů) superznámých (Matrix, Vertigo), známých (Dogville, Vymítač ďábla, Rozhovor) i skoro zapomenutých filmů (Possessed). Na konkrétních příkladech tu pak rozkládá svoje někdy ulítlé jindy fascinující závěry ohledně toho, co jako diváci od filmu chceme, co od něj dostáváme i o tom, co od něj dostaneme vždycky, aniž bychom o to zrovna stáli… Dotkne se fenoménu filmového voyeurství, lidské sexuality (víte, že muž se nikdy nemiluje se ženou, ale spíš s dokonalou představou a žena tak vlastně není nic než masturbační pomůcka?!) i toho, proč je právě film průhledem do skutečného Reálna (toho smradlavého hovna na chodníku našeho běžného života). Znovu opakuji, ne všechno, co Žižek tvrdí, je úplně přijatelné, ale všechno bez výjimky je stoprocentně neotřelým úhlem pohledu a zajímavým námětem k přemýšlení (například takové květiny by se měly dětem úplně zakázat, protože snad neexistuje nic perverznějšího než rozvitý květ lákající na voňavý pyl chtivý hmyzí sosáček). A co tak interpretovat na závěr? Vezměte si takové Hitchcockovy Ptáky: Když si odmyslíme fantastickou, hororovou zápletku, co zůstane? Panovačná a trochu naivní blondýna, která si to o víkendu chce prostě stůj co stůj rozdat s ramenatým svalovcem. ()
Slavoj Žižek je určitě jeden z nejzajímavějších filosofů dvou posledních dekád, a navrch akademická pop-star (točí se o něm/s ním filmy a je mu věnován International Journal of Žižek Studies, což se žijícím autorům zpravidla nepoštěstí). The Pervert's Guide to the Cinema je fascinující a notně bizarní jízda filmem jako klíčem k moderně. Ta bizarnost spočívá v tom, s jakou rychlostí Žižek servíruje své myšlenky, což pro nepoučeného diváka (takového, který zná Lacana/Žižkova Lacana jen podle jména) musí být mnohdy matoucí. Žižek se nezřídka vědomě dopouští nadinterpretací, což ale patří k jeho provokujícímu myšlení (stejně jako výroky typu „Ano, jsem leninista.“) a, samozřejmě, i každá taková interpretace je relevantní (nebo zminitelná) prostě z instituce interpretovatelnosti jako takové. A zásadní otázka, která se přes(nebo možná právě skrze něj) Hegela, který nenápadně prolíná celým „výkladem“ a tak posouvá ho jiným směrem, neustále vznáší ve vzduchu je: vykládá Žižek film pomocí psychoanalýzy, nebo psychoanalýzu pomocí filmu? ()
"Individuální člen sociální komunity často dostává své informace skrz vizuální, symbolické kanály" = "Lidé čtou" ______ Trávit čas luštěním vět. Tohle je nemocné. ______ Narozdíl od umění (= protože není jisté co tím chtěl básník říci, tak ať si z toho vezme kdo chce co chce) to takové vždy nebývalo. Ale toto podivínství je převážně v Humanitkách - rádobyvědách. ______ Luštit každý klam - každou trpaslíkovu větu. A pak si připadat na výši. Juchů, vyluštil jsem co ten fousatej poštěvák říkal. Asi bych měl dostat medaili. Demence. ______ Ubohé, je mi zle. ______ Sounds Of Silence v praxi. doprdele. ______ Jo, abych nezapoměl, víra = zásadně nedokazuju o čem mluvím, nebo tak nějak ... nevím, kreténi, zinterpretujte si to. ()
Je to intelektuální hňup a má debilní domněnky, psychoanalyticky (nebo spíš psychoanálně) okecává něco, co si k těm filmům domyslel, a bere to všechno moc vážně... ale všemu tomu, co říká, věří! Jinak na tom filmu neni nic vyloženě perverzního, leda že by někdo bral za úchylku ty jeho kecy, potažmo jeho. Cely to navíc analyzuje jenom na několika vybranejch filmech, ktery sou v určitejch kruzích vnímaný jako umělecky nebo průlomovy. Což možná aji sou, ale co ten zbytek - ty tisíce dalších filmů? Nechápu lidi, co nad filmem až tak moc přemýšlijou, vytvářej různý dohady, co znamenalo to a co znamenalo tamto a ve skutečnosti to tak určitě ani myšleny nebylo a nebo režiséři to prostě natočili tak, aby vyprávěli příběh, ale on v tom vidí potlačenou sexualitu, lidské tužby nebo odlišné vnímání reality. Takovi lidi si ten film vubec nemužou užít. Někdy to jsou fakt uplny pitomosti, ale někdy je to docela vtipny, když s vážným ksichtem řiká třeba: Ty nejsi falus, ty vlastníš falus! Chch, no ale byla to prostě uplná kravina a nechápu (nechápu!!!), proč to tady má hodnocení 83%! ()
Především nejde o nic perverzního ani nejde o žádná radikální tvrzení. Slavoj Žižek zde s dávkou vtipu spíš poukazuje na jevy, kterých si divák běžně nevšimne nebo na ně v průběhu filmu prostě nestihne reagovat. Podává hypotetické možnosti, které fungují spíš jako podnět k prohloubení vlastního vjemu. Bála jsem se freudovského výkladu, ale např u Hitchkocka, který se sám psychoanalýzou zabýval je tento výklad na místě a mám dokoknce chuť zvýšit svoje hodnocení Vertiga. U ostatních režisérů, kteří myslim freudovskou psychologii přesahují, jsem měla pocit, že i Žižek poukazuje víc na fenomény hlubinné psychologie jako takové ( ve druhé polovině dokumentu), na mísení vnitřní reality s vnější, na projekce vnitřních obsahů, sílu imaginace a navodí tak vnímání, které narušuje běžné kauzální myšlení, což je typické třeba u Lynche a Tarkovského.. Pro mě to byly velmi podnětné postřehy a hypotézy, hodné zaznamenání a také mě nadchlo množství rozmanitých ukázek. Asi nejvíc mě zaujal pohled na Vertigo, rozbor mužské a ženské imaginativní síly u filmů Solaris a Eyes Wide Shut. Také fenomén neživých předmětů, které získají autonomii v lidském jednání. Prostě to bylo celé zábavné, včetně angličtiny, které jsem konečně rozuměla :-)) ()
Slavojovi konspirace o incestu ve filmu Ptáci a jiné blbosti jsou pouze Slavojovi konspirace. S vědcem nemá Slavoj příbuzného ani v 49. generaci nazpět Žižeků ve Slovinsku. Možná bych se na tento blábol dodíval, ale jeho hnusná šišlavá angličtina mě tak trhala uši, že mě z toho rozbolela moje Sudeckova noha. I takový trouba na jazyky jako jsem já, dovede říct rrylly a ne rili. ()