Once

Dobra, takze za prve: nejvice medialne prehypovany film roku. Bez debat. Tim ale nechci rict, ze film nedosahuje jistych kvalit - jde o emocionalni film, zachycujici opravdove lidske prozitky a k jehoz pochopeni musi mit divak uz neco odzito, resp. "odciteno" v zivote. V tom je jeho nesporna kvalita a sila a misto v pomyslnem historickem zebricku kinematografie si jiste najde v jeho prvni polovine. Jenze je treba hodnotit stridme a neemocionalne, ne par hodin po opusteni kinosalu, ale s odstupem dni. A clovek si uvedomi, ze Once cloveka nijak neobohatilo, ze sice krasne zachytil jiste prozitky v zivote lidskem, ale ze tyto prozitky byly zachyceny uz i v jinych filmech, ktere byly scenaristicky pestrejsi a celkove povedenejsi. Nehlede na to, ze prvni polovina filmu je v podstate opravdu nudna, zazil jsem dokonce par lidi odchazejici ze salu a sam jsem mel chut udelat to same. Druha polovina me presvedcila, ze zustat sedet bylo spravne rozhodnuti, ale s odstupem jde proste o dalsi radovy lehce nadprumerny film. Ale bohuzel nic vic, ale ze sociologickeho hlediska chapu, ze pro Americany s irskymi koreny jde o silnou zalezitost. A mozna je ma lehka deziluze zpusobena i tim, ze sladkobolne kytarovky nejsou mym povestnym salkem caje... (16.11.2007)

Na film som sa tešil, pretože spojenie romantický muzikál z Írska, to sa často nevidí. Stačilo mi aktuálne, vyše osemdesiat percentné tunajšie hodnotenie a šup ho do kina. Okrem tohto bol ale film celkovo pre mňa obrovskou neznámou. O to srdečnejšie bolo moje prijatie takéhoto príbehu. Nech sa komukoľvek zdá akýkoľvek sentimentálny, priznajme si o čom je vlastne život v niektorých okamihoch a ako tie okamihy prebiehajú. Presne to, s krásnou hudbou, zobrazil reálne, úprimne, prirodzene tento nádherný filmík. Tak prirodzene, že niektoré dokumenty proti tomu vyznievajú ako hollywoodske produkty. A mohlo to byť dlhšie, možno aj to je príčina môjho nie až tak vrúcneho naviazania sa s postavami, hlavne v závere. Hudba a songy sú emočne fascinujúce, chytľavé a hlavne s veľkými textami a výpoveďou. Takže toto (!) je ozajstný životný príbeh, aj keď, priznajme si, veľkosťou obsahu sa možno nechytá, ale to malé, čo v sebe skrýva dáva na frak aj tým najväčším príbehovým borcom. 90%. (23.01.2008)

Pěkný, ale pro mne až příliš obyčejně natočený příběh o vztahu dvou muzikantů - pouličního kytaristy a příležitostné klavíristky. Velká část příběhu je vyprávěna prostřednictvím slov Hansardovy muziky. Píseň Falling Slowly je ovšem opravdu parádní kousek a zůstává mi znít v uších na hodně dlouho. Mínusem je neherecký projev většiny herců. Oscarový song Falling Slowly: https://www.youtube.com/watch?v=k8mtXwtapX4&ab_channel=GlenHansardVEVO (30.10.2009)

Příjemná komorní romance, která ve mně vzbudila více pocitů, než všechny hollywoodské romance posledního roku. Jednoduchý příběh jedné dvojice s uvěřitelnými dialogy, vynikajícími hereckými výkony (zvláště Irglová byla výbornáí) a dokonalým závěrem. Samozřejmě nemohu zapomenout pochválit ani hudbu, na které vlastně stojí celý film. Hudbu Frames jsem nikdy moc neznal (maximálně z Krásky v nesnázích). Tady mě ty písničky ovšem velmi oslovily a většina z nich je velice působivá. Prostě malý, nenápadný filmeček, který možná má i pár hluchých míst, ale je neuvěřitelně působivý. (02.01.2008)

Osm let po premiéře jsem konečně našel čas, abych shlédl zatím poslední ukované české oscarové želízko. Kdybych měl hodnotit čistě jen příběh, musel bych napsat, že tohle už tady bylo v různých variantách nejméně stokrát (chce mě, nechce mě, řekne mi to, neřekne mi to, odjede, zůstane?...). Kdybych měl hodnotit čistě jen herecké výkony, kameru a střih, musel bych napsat, že to místy sklouzávalo (chtěně?) až k amatérsky natočenému videu (špatně nazvučená čeština, občasné letmé pohledy statistů směrem ke kameře stylem "fakt budu v kině vidět na plátně?"...). Kdybych měl hodnotit čistě jen hudbu, je to za pět a půl - tvorba Glena Hansarda se mi líbila vždycky, už dáááávno před Once, viděl jsem ho 3x naživo (2x s The Frames, jednou sólo, kdy mu nesměle a krátce asistovala i tehdy sotva 16letá Markéta Irglová) a jeho písně mě vždycky fascinovaly - zdánlivě jednoduché a přece dokázaly tolik sdělit... Ano, jsem rád, že film Once dostal za titulní píseň Oscara, ale klidně ho mohl dostat i za celý soundtrack, resp. za hudbu. A Glen Hansard je hudební génius, to mi nikdo nevymluví. (30.07.2014)