10 000 př. n. l.

Emmerich se zbláznil, hoďte na něj síť (na mamuty)! To, že pradávní lidé nejspíš chodí 2x ročně na preventivní prohlídky a bělení k dentistovi, kde spořádaně sedí v čekárně s přecitlivělým šavlozubým tygrem, než na ně dojde řada, to bych velkoryse přešel. Ovšem, že z potenciálně atraktivního námětu bylo tímto německým vládcem přírodních i filmových katastrof uplácáno (či spíš přeplácáno) ryzí nezáživno, to tolerovat při nejlepší vůli nelze. Rolieho pohádka na špatnou noc navíc postrádala vsuvku s poštovním pterodaktylem, nosícím depeše od císaře Napoleona Bonaparteho, či v saku oděného Tyranosaura, obchodujícího s cennými papíry na newyorské burze a to neznamená nic jiného, než že ve svém nabubřelém fantasmagorismu má pan autor stále značné rezervy.. (31.10.2011)

Pejsek s kočičkou upekli dort, nacpaný zřejmě vším, co tatíčku Emmerichovi našli v šuplíčku s jeho dětskými hračkami. Na jednom plácku tak uvidíme mamuty, dravé ptáky moa (zřejmě to měli být třetihorní phorusrhacos), pyramidy (podobné spíš těm co stavěli Aztékové), šavlozubého tygra (smilodon?), divnou geografii, jakéhosi emzáka a pár dredařů. Při psaní scénáře si Emmerich každých pět minut vypomohl nějakým tím deus ex machina proroctvím, díky tomu se děj dovalí do konce ve stylu odbržděného parního válce. Ale navzdory tomu, že klišovitější a předvídatelnější to snad ani být nemohlo, je to tak nehorázná sranda, že je mi líto dát tomu odpad. "Ne abys mě sežral, až tě pustím." :)) (27.12.2008)

Necharizmatičtí herci, nulový děj, místo epické rozmáchlosti a monumentálnosti tu máme strohé putování grupy bezdomovců do rádoby města s efektně digitálními pyramidami, střídání lokací je vyloženě trapné (tři minuty zima, tři minuty džungle, tři minuty poušť). Trikaři se sice vyřádili poměrně zdatně (skvělí mamuti), ale jinak je tenhle paskvil naprosto o ničem. Camilla Belle je sice lahůdková buchta, ale ani za hrdinské hudby, která je z půlky ukradená z krále Artuše, to chudinka nezachrání. (21.07.2008)

10 000 : 1 pro dredaté WTF a jeden z nejúsměvnějších snímků 21. století. Brát tohle vážně (a ještě k tomu být antropolog s duší archeologa se zálibou v historických vědách), tak si v zoufalství skalpuji svou hustou kštici a vydrápu zraky klem bájného manaka. Ale přece bych se nepřipravil o takovou porci zábavy. (19.02.2009)

Guláš! I když vlastně né. V guláši jsou samé dobroty, tady to byl takový maglajs, kde tvůrci smíchali prostě vše, co jim přišlo pod pero. Vyspělé Egypťany, pralidi, šavlozubé tygry nebo mamuty, jenž pomáhali stavět pyramidy. Rovněž jsem nevycházela z údivu, že dredovci dokázali v tuhé zimě přejít velehory zasypané sněhem. Pak se jako mávnutím kouzelné hůlky pana Pottera, dostali do deštného pralesa, plného pětimetrových, bojových slepic odkud byl už jen co by kamenem do savany. Tam se k trestné výpravě připojili všichni křováci a zbytek přes Saharu došli pěšky. Jako i žánr fantasy má snad své hranice a takové nesmyslnosti, splácané dohromady by nedokázalo zachránit ani ... ani nic. Nicméně jsem byla zvědavá jestli Ten, co mluví se šavlozubým dokáže zachránit nejen svou vyvolenou, ale i všechen lid a nakonec ho vyvést z otroctví. Uff ... Divím se, že do toho ještě nepřimíchali zrod Olympijských her, jelikož ten hod oštěpem směrem k Všemocnému, byl excelentní! Kam se hrabe Železný ... (15.02.2015)